Myšlenka udržet daňové příjmy tím, že zdaníme roboty podobně, jako jsou dnes zdaněni zaměstnanci, které tyto roboty nahradí, napadne asi každého. Je s ní ale spojena řada nejasností. (Tentokrát pomíjím obecný problém, že zdanění pokroku je účinný způsob, jak tento pokrok zpomalit.)

Sociálnědemokratický poslanec Petr Dolínek a někteří další tlačí na to, aby se začalo vážně debatovat o řešení hrozby, že nahrazování zaměstnanců roboty povede k poklesu výběru daně z příjmů.
Bill Gates, ač jistě ne expert v oboru ekonomie optimálního zdanění, navrhl intuitivní a populární řešení: pokud roboti nastoupí namísto lidí platících daně z příjmů, nuže zdaňme tyto roboty. Rozumí se: zdaňme dodatečný zisk, který vznikne nástupem robotů namísto lidí.
Já bych ale našlapoval opatrně. Například ministerstvo práce a sociálních věcí správně upozornilo, že pokud bychom takto postupovali jen my v Česku, pak poškodíme domácí firmy v mezinárodní konkurenci. A vize mezinárodní koordinace zdanění robotů je dost nereálná: stačí si představit dohadování už jen o tom, zda danit jen roboty „ze železa“, nebo i ty softwarové, jako jsou třeba veškeré internetové kalkulačky.
A dále: danit jen roboty nasazené od určitého data, nebo všechny? Druhá varianta totiž značí, že novou daň uvalíme třeba i na stařičké šicí stroje na stolech venkovských švadlen. A také na rádia a auta a počítače – to všechno jsou stroje, které někomu kdysi vzaly práci.
Ve skutečnosti je nejdřív třeba se zamyslet, jak a kde skončí peníze, které se nasazením robotů ušetří. Za předpokladu dostatečné konkurence může robotizace vést ke zlevňování spotřebního zboží a služeb. Pracovníci, kteří nebudou nahrazeni roboty, budou mít v takovém případě víc peněz na to, aby začali platit těm propuštěným za nové typy zboží a služeb – a daňové příjmy nakonec ani klesnout nemusejí.
Myšlenka daně z robotů má kromě těchto vad i mnohé jiné. Předpokládám, že páně Dolínkovy debaty problematičnost tohoto nápadu jasně ukážou.

(původně vyšlo v E15)