V evropských strukturách sílí hlasy, že by Evropská centrální banka měla dbát nejen na cenovou a finanční stabilitu, ale také na ochranu klimatu; mluví o tom dokonce i samotná nová prezidentka ECB Lagardeová. Tento nápad není dobrý.


Oba základní úkoly ECB – měnová politika a nověji dohled na bankovní odvětví – jsou i ve své dosavadní, „standardní“ podobě velmi složité a je u nich třeba zvažovat řadu souvislostí, rizik a nejistot. Pokud na ty, kteří se snaží tyto úkoly plnit, začneme nakládat další cíle, opět složité a plné nejistot, hrozí překročení meze, za níž už nebude v lidských silách takový nepřehledný mandát plnit.
Hrozí, že se měnová politika ECB dostane do role řidiče autobusu, který má kromě udržování vozidla na silnici předcvičovat pro cestující jógu, protože je zdravá. Je nasnadě, že se riziko menší nebo větší havárie takového autobusu zvýší.
Hrozí, že se měnová politika ECB dostane do role řidiče autobusu, který má kromě udržování vozidla na silnici předcvičovat pro cestující jógu, protože je zdravá. Je nasnadě, že se riziko menší nebo větší havárie takového autobusu zvýší. Navíc se obávám, že pokud otevřeme Pandořinu skřínku nových úkolů pro ECB a další centrální banky v oblasti ochrany klimatu, nebude žádný důvod zastavit se v tomto bodě – a bude možné přidávat další cíle.
Měnová politika (a finanční regulace) by pak mohla být nucena brát ohled i na další bohulibé, ale s měnovou politikou nebo finanční stabilitou nesouvisející hodnoty, jako je emancipace, ochrana menšin nebo boj proti obezitě či kyberšikaně.

(původně vyšlo v LN)