Jeden z velkých přínosů nynější koronakrize je často spatřován na pracovním trhu, a to konkrétně ve větším využívání práce z domova. Vedle předností má "home office" i negativa. A to nejen pro zaměstnance (třeba v podobě rozptylování zbytkem rodiny), ale i pro firmu.


Nejde samozřejmě o žádnou novinku: řada institucí, kde to dávalo z hlediska pracovní náplně smysl, tento způsob práce testovaly a zkušenosti s ním sbíraly už po řadu let před nástupem nynější pandemie.

Některé výhody pro samotné zaměstnance, firmy nebo dokonce společnost jako celek jsou jasné: firmy ušetří na výdajích za kancelářské prostory a zaměstnanci ušetří čas strávený dojížděním, takže přetížení dopravy všeho druhu je ráno a večer se sníží, stejně jako se zmenší spotřeba v dopravě využívaných energií a fosilních paliv s příznivými dopady na životní prostředí.

Další výhody jsou spíše v rovině doufání: že zaměstnanec má při práci z domova přece jen větší tendenci dělat přestávky (což zvyšuje jeho produktivitu) a že si může lépe rozložit čas mezi práci a soukromé povinnosti. Existují průzkumy, podle kterých lidé při práci z domova věnují svému zaměstnavateli měsíčně zhruba o jeden den více.

Nesmíme ale zapomínat ani na možná negativa, byť jsou špatně měřitelná. Jednu zajímavou nevýhodu popsal bývalý šéf Evropské komise Jean Claude Juncker: pokud se věci řeší telekonferencí, do značné míry přicházíte o možnost pozorovat záměrnou i nezáměrnou neverbální komunikací lidí kolem „stolu“. Pro předsedajícího je tak výrazně těžší odhadnout, kterým směrem debatu stáčet, aby se minimalizovalo riziko nespokojenosti účastníků s výsledkem a znovuotevírání sporných bodů na dalších jednáních.

Je tu i další riziko: mnohé informace mezi zaměstnanci tečou jaksi pasivně a mimoděk skrze náhodné zmínky třeba v kuchyňce nebo na obědě. Pokud lidé sedí doma, tento nenápadný ale pro firmu mnohdy velmi užitečný komunikační tok do značné míry vysychá.

(původně vyšlo v deníku E15)