Nabízím stručný popis, co všechno teď může Česká národní banka dělat, aby ekonomice pomohla zpátky do před-covidové kondice. A přidávám vysvětlení, proč většinu z toho nedělá (zatím).

Česká ekonomika prochází a ještě bude procházet těžkými chvílemi. A Česká národní banka (ČNB) se jí snaží pomoci. Základní nástroj, tedy klíčová úroková sazba, je dnes už téměř na podlaze: během března letošního roku snížila ČNB svou repo sazbu z 2,25 % postupně na nynějších 0,25 %.
Zkušenost třeba švýcarské centrální banky (sazba -0,75 %, a to už přes pět let) naznačuje, že by bylo možné jít s repo sazbou ještě výrazně níž. ČNB však nechce snížit repo sazbu ani na čistou nulu. Dříve byl silným důvodem fakt, že v českých zákonech a smlouvách byly úroky z prodlení počítány jako násobek sazeb ČNB (takže po snížení sazeb ČNB na nulu nebo níže by pozdní placení přestalo být pokutováno). Takové zákony a smlouvy nadále existují, byť už jen v malém množství.
Guvernér ČNB Jiří Rusnok však nedávno zdůraznil jiný argument: snížení repo sazby pod dnešních 0,25 % by podle něj mohlo „podrýt stabilitu finančního sektoru“. Tím z úrovně 0,25 % udělal do značné míry úrokovou podlahu: pokud by totiž ČNB přece jen nakonec cítila potřebu repo sazbu ještě snížit blíž k nule, musela by jasně vysvětlit, co se přihodilo tak závažného, že je nutno udělat krok, který (dle výše uvedeného vyjádření) může podrýt stabilitu finančního sektoru.
Repo sazba je tedy už na podlaze. ČNB má ale teoreticky další možnosti. Ta první vysvitne, pokud si uvědomíme, že když se firmy a domácnosti rozhodují, jestli si vezmou úvěr na investice nebo jiné výdaje, repo sazba ČNB je netrápí; zajímá je „klientská“ úroková sazba nabízená jim jejich bankou. Klientská úvěrová sazba, s fixací řekněme pět let, závisí nikoli přímo na repo sazbě (která pokrývá horizont dvou týdnů a týká se jen obchodů mezi finančním trhem a ČNB), nýbrž hlavně na výnosech na finančním trhu, zejména na výnosech z investic do státních dluhopisů, a to právě na oněch pět let.
Určitý vztah mezi sazbou ČNB a klientskými sazbami ale přece jen existuje: za normálních okolností funguje repo sazba jako jakési vodítko, jehož stažením dolů ČNB dosáhne aspoň mírného snížení i u výnosů ze zmíněných státních dluhopisů. Pokud už ČNB toto své „repo vodítko“ stáhla až na podlahu, ale výnosy ze státních dluhopisů (a tedy sazby z úvěrů firmám a domácnostem) by se jí zdály pořád příliš vysoké, může je začít tlačit dolů přímo – tím, že začne státní dluhopisy nakupovat. Některé zahraniční centrální banky už takto nakupují – většinou pravidelné objemy v pravidelných intervalech. Toto takzvané kvantitativní uvolňování (quantitative easing, QE) zvýší aktuální tržní cenu dluhopisů, takže pro banky začne být výhodné aspoň část držených dluhopisů prodat do rukou centrální banky, a získat tak od ní dodatečnou likviditu. Tu pak banky mohou využít jako základ pro poskytnutí dalších úvěrů do ekonomiky.
Pravomoc ČNB provádět QE byla jasně stanovena novelou zákona o ČNB v dubnu letošního roku (předchozí verze zákona nebyla v tomto směru úplně jednoznačná). V současnosti by ale použití tohoto nástroje nedávalo velký smysl: výnosy státních dluhopisů jsou zřetelně pod 1 %, to jest, velmi nízké. A to i bez tlaku ze strany ČNB. V tuto chvíli je tak ČNB blízko podlahy i zde.
Někdy se jako další centrálněbankovní nástroj zmiňuje „řízení výnosové křivky“, kdy centrální banka taktéž nakupuje dluhopisy, ale mění objem a časování nákupů tak, aby se výnosy dluhopisů držely na konkrétní předem zvolené nízké úrovni. Blízko své podlahy je tedy v dnešním Česku i tento nástroj.
Stejně tak je to s dalším často uváděným nástrojem, jehož anglický název „forward guidance“ lze volně přeložit třeba jako „výhled dalších kroků“. Jde o snahu centrální banky věrohodně slíbit trhům, že úrokové sazby zůstanou nízké po dlouhou dobu. Výsledkem takové snahy by měl být pokles dlouhodobějších výnosů. Ale znova: pokud tyto výnosy jsou už teď nízko, nemá ČNB důvod něco slibovat.
A pak je tu ještě nástroj z úplně jiného, neúrokového soudku: intervence na oslabení kurzu koruny (k čemuž ČNB sáhla naposled mezi roky 2013 a 2017). Slabší koruna sníží relativní cenu české produkce oproti zbytku světa, a tím zesílí poptávku po této produkci a pomůže ekonomice na nohy. Ale i tady je ČNB dost u podlahy. Kurz koruny k euru hned v prvních dnech příchodu nemoci covid-19 do Evropy dramaticky oslabil. V posledních týdnech sice toto oslabení zhruba z půlky zase odmazal, nicméně pořád zůstává poměrně uvolněný.
ČNB je celkově v pozici zahradníka, který svou zahradu kropí z jednoho kohoutu (nízkou repo sazbou); mohl by kropit i z dalších, ale není to třeba, protože značná část závlahy aktuálně padá z nebe i bez jeho přičinění.
Zahradník tedy může relaxovat v houpací síti. Prozatím. Pokud však výnosy z českých vládních dluhopisů výrazně vzrostou nebo pokud koruna posílí (a zároveň pokud bude ekonomika potřebovat dodatečnou podporu), otevře se pro ČNB prostor, aby začala používat i další své kohouty.

(mírně upravená verze původně vyšla v Lidových novinách)