Úrokové sazby z hypoték už se dostaly hodně nízko. Porovnatelné sazby, které za své dluhy platí český stát, jsou ale pořád výrazně níže. Stát je tak i při výhledu rychlého růstu veřejného dluhu lepším dlužníkem než domácnosti ručící domem.

Podle čerstvých údajů serveru hypoindex činil meziroční růst objemu nových hypoték v listopadu 47 %. Jde o další z letošní série velmi vysokých hodnot. Pro úplnost zopakujme hlavní faktory (na trhu s nemovitostmi k bydlení), které nejspíš stojí za letošním rychlým růstem objemu nových hypoték.
Na straně poptávky:
- dlouhodobé faktory (stěhování do měst, růst počtu jednočlenných domácností),
- přechodné faktory (nízké úrokové sazby a nízké výnosy z jiných aktiv, zrušení daně z nabytí nemovitých věcí, sázka cizinců na posilování koruny a tedy na relativní zdražování korunových aktiv),
- koronakrize (nákup domů nebo bytů vhodnějších pro práci z domova nebo pro pobyt v případě dalších zákazů vycházení a karantén).
Na straně nabídky :
- dlouhodobé faktory (pomalé územní a stavební řízení, zpřísňování technických norem ve stavebnictví),
- přechodné faktory (absence zahraničních pracovníků ve stavebnictví, nutnost nahrazovat je českou - tj. dražší - pracovní silou).
Průměrná úroková sazba z nových hypoték (podle dat a metodiky serveru hypoindex, což nesmíme směšovat s oficiálními daty ČNB) klesla na 1,98 %. V dalších měsících může ještě maličko klesnout, ale během příštího roku by měla začít růst, a to v důsledku zahájení růstu sazeb ČNB (ty porostou v důsledku oživení ekonomiky).
Jak dopadne srovnání trhu hypoték a trhu českých státních dluhopisů? Uvedená úroková sazba 1,98 % se ve skutečnosti netýká celé doby splácení hypotéky (v průměru nějakých 15-20 let), nýbrž jen prvního fixačního období, které může být v průměru někde kolem 8 let. A na tomto časovém horizontu se v současnosti prodávají české státní dluhopisy s výnosem kolem 1,1 % (viz následující graf výnosové křivky z dat agentury Bloomberg, v němž vyšší čára zachycuje aktuální hodnoty):

Z rozdílu 1,98 % versus 1,1 % lze usuzovat, že když se zváží všechny okolnosti, pak průměr českých domácností, které mají v dnešních dnech úspěch se žádostí o hypotéku, je zřetelně méně atraktivním dlužníkem než český stát. A to i při vědomí rychlého růstu českého veřejného dluhu letos a asi i v dalších několika letech.
A jako solidního dlužníka zřejmě nadále vidí českou vládu i většina zahraničních investorů – od konce léta (kdy poprvé zazněly podivné nápady na „rouškovné“ a na dramatické snížení zdanění příjmů) se podíl nerezidentů na držbě českých státních dluhopisů sice snížil, ale jen velice málo: z červencových 33,5 % na říjnových 31,6 %.
Ze srovnání obou čar ve výše uvedeném grafu výnosových křivek lze ovšem vyčíst i to, že časy už nejsou pro českou vládu zdaleka tak sladké, jako byly na konci jara (tehdejší situaci popisuje v grafu nižší čára): například na onom 8letém horizontu se výnosy od konce jara zvýšily o dobré 3 desetiny procentního bodu.