Nezaměstnanost je stále poměrně hodně nízká. Tradiční údaje popisující pracovní trh ale v poslední době neříkají celou pravdu.

Koronakrize škrtí českou ekonomiku už ve druhé vlně. Čekali bychom proto, že zdejší trh práce bude procházet dramatickým zhoršením. Ale neprochází. Nebo se to tak jen zdá?
Oblíbeným ukazatelem situace na trhu práce je především míra nezaměstnanosti. Jednu takovou míru na základě dotazování náhodného vzorku lidí počítá Český statistický úřad – podobně jako to činí statistické úřady ve zbytku Evropy. Česko je z pohledu této veličiny naprostým evropským rekordmanem: česká míra nezaměstnanosti je v rámci celé Evropy už několik let absolutně nejnižší.
Občas se nám blížili Němci nebo Malta; v nejnovější sadě údajů (pro loňský listopad) jsou nám nejblíž Poláci na úrovni 3,3 procenta. Náš údaj ovšem zní 2,9 procenta. To je sice o zhruba jeden procentní bod výše než v době těsně před příchodem čínské chřipky loni v březnu, ale podobný (a mnohdy ještě vyšší) nárůst prodělala nezaměstnanost ve většině ostatních zemí široko daleko.
Na tom, že česká nezaměstnanost je v evropském srovnání pozoruhodně nízká, tedy (zatím) nic nezměnil ani virus. Ve skutečnosti může být takto extrémně nízká míra nezaměstnanosti nikoli věcí k chlubení, nýbrž znakem špatně fungujícího trhu práce – podobně jako třeba téměř prázdná lednička může být znakem špatného zásobování domácnosti potravinami; ale to je téma na jindy.
Trochu jiný ukazatel nezaměstnanosti vychází každý měsíc z dílny ministerstva práce. Ten se opírá nikoli o dotazníky, nýbrž o počty lidí registrovaných na úřadech práce a je k dispozici hned pár dní po skončení daného měsíce. Teď už tedy máme údaj i za loňský prosinec: činí čtyři procenta. To je taktéž zhruba procentní bod nad hodnotami z doby těsně před úderem pandemie. (Rozdílem mezi oběma mírami nezaměstnanosti, tedy 2,9 procenta versus čtyři procenta, se nenechme zmást: dotazníková nezaměstnanost vychází níže než ta registrovaná už dlouhá léta.)
Ministerská data jsou k dispozici dokonce za jednotlivé okresy. Z těchto údajů například zjistíme, že okres Praha (čímž se rozumí střed Prahy, vedle něhož se odděleně sleduje ještě Praha-západ a Praha-východ) míval v pořadí okresů podle míry nezaměstnanosti jedno z nejlepších umístění: konkrétně v únoru 2020 byla jeho hodnota (1,9 procenta) mezi téměř osmdesáti českými okresy osmá nejnižší.
Na konci roku 2020 už to bylo hodně jinak: pražská nezaměstnanost poskočila na 3,5 procenta, čímž se propadla do středu pelotonu okresů. Není divu: právě v Praze je nejspíš zdaleka největší koncentrace lidí zaměstnaných v pohostinství, ubytování a turistice, tedy v oborech nejvíc zasažených pandemií.
Naproti tomu ve dvou „auto-okresech“ (ve kterých hraje velkou roli výroba aut), tedy Mladá Boleslava a Rychnov nad Kněžnou, které dlouhodobě vykazovaly míry nezaměstnanosti podobně nízké jako Praha, toho mnoho nezmohla ani čínská chřipka: na konci loňského roku vykazovaly tyto dva okresy hodnoty 2,2, respektive 1,9 procenta (znovu připomeňme: bylo to v měsíci, v němž celorepublikový průměr činil čtyři procenta). Druhý zmíněný okres se tak stal dokonce celostátním premiantem.
Vraťme se nyní od okresů zpět na makroúroveň. Na ní odhaduje respektovaný think-tank OECD dlouhodobě udržitelnou, rovnovážnou českou míru nezaměstnanosti kolem čtyř procent. Můžeme tedy slavně prohlásit, že český trh práce je dokonce i po dvou vlnách koronakrize nanejvýš na své rovnováze, takže je vlastně pořád ještě všechno v pohodě? Nemůžeme.
Stejně jako nemůžeme za znak skvělé kondice tohoto trhu považovat srovnání počtu nezaměstnaných a počtu volných pracovních míst. I v tomto srovnání jsme přitom zbytku Evropy v minulých letech postupně utekli: počet volných míst vůči počtu uchazečů o práci tak dlouho v Česku rostl, až jej dokonce převýšil, a tak je tomu dosud, i po dvou koronavlnách. Víc volných míst než uchazečů, to je stav jinde v Evropě (a před rokem 2018 i v Česku) historicky zcela nevídaný.
Proč tedy na základě českých měr nezaměstnanosti ani počtů uchazečů o práci nemůžeme hodnotit stav trhu práce? Mnozí z těch zaměstnanců, kteří by se během loňska za normálních okolností octli mezi nezaměstnanými, totiž pro účely uvedených statistik formálně zůstávají mezi zaměstnanými, a to v důsledku programu Antivirus. Podobné takzvaně kurzarbeitové programy, které zachovávají pracovní místa, ale jejichž vedlejším nepříjemným efektem je rozmlžení situace na trhu práce, jsou už od loňska (nebo i déle) využívány v téměř celé Evropě.
V českém kurzarbeitu je teď zařazeno nejspíš něco přes 200 tisíc zaměstnanců (data přicházejí s velkým zpožděním), tedy přes čtyři procenta všech zaměstnaných. Kdyby se všichni v nejbližších měsících octli na dlažbě, ministerská nezaměstnanost by narostla ze čtyř nad osm procent. Nezaměstnanost letos jistě poroste, ale nejspíš zdaleka ne tak dramaticky: pravděpodobně jen někam ke zhruba šesti procentům.

(původně vyšlo v Lidových novinách)