ČNB si loni vydělala přes 90 miliard korun. Přesto je celkově v mínusu. Je to normální? A bude to tak pořád?

Česká národní banka ukončila loňské hospodaření ziskem 91,9 mld. Kč. Zisk byl dán především tím, že v důsledku loňského meziročního oslabení kurzu koruny k euru (a dalším měnám, v nichž jsou rezervy denominovány) narostla korunová účetní hodnota obřích devizových rezerv této instituce.
Pokud sečteme výsledek za loňský rok s kumulací výsledků za předchozí roky (což je ztráta téměř 130 mld. Kč), dostaneme „čisté jmění“ ČNB, tedy její celkový dosavadní dlouhodobý zisk, ve výši -32 mld. Kč. A pod nulou - většinou i výrazně hlouběji než loni - se čisté jmění ČNB pohybovalo po většinu posledních mnoha let (loňský zisk cca 92 mld. Kč se v grafu projevil jako zkrácení záporného sloupce z roku 2019 na rok 2020 o oněch cca 92 mld. Kč):
Čisté jmění České národní banky

Pokud letos dojde naopak k meziročnímu posílení koruny (což se všeobecně čeká), ČNB zaznamená za samotný tento rok pro změnu ztrátu – opět klidně v rozsahu desítek miliard korun. A čisté jmění se tak sníží hlouběji pod nulu. A pokud (a dokud) bude koruna mít tendenci posilovat i v dalších letech (což opět mnozí očekávají), budou ztráty převažovat i nadále. Se zpomalováním trendu posilování koruny by se ale měly rok za rokem zmenšovat.
Tyto ztráty jsou cenou za stabilizaci české ekonomiky, kterou ČNB prováděla v minulosti (a jejímž vedlejším produktem je nahromadění oněch velkých devizových rezerv). Opakované ztráty ČNB snad vypadají nebezpečně, ale samy o sobě ničemu nevadí a nevytvářejí žádné riziko. Až koruna přestane trendově posilovat, ČNB by měla být schopna tyto ztráty postupně umořit svými každoročními čistými úrokovými zisky – na aktivech totiž obvykle vydělává a bude vydělávat víc než na pasivech.
Do doby, než dojde k tomuto umoření, nedává smysl, aby ČNB – jak se někdy navrhuje – prováděla jakékoli přesuny peněz do státního rozpočtu. Blíže (ale tehdy ještě bez znalosti celoročního loňského výsledku ČNB) jsem se snažil tuto věc rozebrat zde.