Státní rozpočet kvůli aktuální uzávěře ekonomiky krvácí denním tempem kolem 1,2 mld. Kč. České HDP přichází denně o cca 1,7 mld. Kč.

(A) Náklady pro státní rozpočet
V posledních dnech se objevily nové odhady toho, jak rychle státní rozpočet krvácí v důsledku uzavření určitých částí ekonomiky, a tedy nutnosti poskytovat příslušné kompenzace. Např. místopředseda vlády Havlíček prohlásil, že podpora ekonomiky přijde v současnosti vládu denně zhruba na miliardu.
Různé kompenzační a jiné platby, které vyplynuly ze stavu v určitém čase, ovšem můžou být a jsou svými příjemci nárokovány a vypláceny s různými zpožděními. Rozpočtový krvetok v daném dni je tedy vždy směsí plateb vážících se ve skutečnosti k různým předchozím obdobím.
Co s tím? Jedna možnost je opřít se o čísla za celý loňský rok a výsledný denní průměr aplikovat na aktuální situaci. Tedy udělat tyto dva výpočty:
(1) kolik stála státní kasu loni v průměru jedna „jednotka uzavření“ na jeden den,
(2) vynásobit výsledné číslo aktuálně platným počtem jednotek uzavření.
Sílu uzavření ekonomiky budeme měřit indexem přísnosti (stringency index) z dílny týmu vědců na Oxfordu; pro daný účel je to jistě proklatě hrubá míra, ale nic lepšího asi k dispozici není.
Dle mých hrubých propočtů „co by bylo, kdyby nebyl covid“, přišel covid českou vládu za celý rok 2020 na cca 300 miliard korun. Jinak řečeno: nebýt covidu, byl by loňský deficit kolem 70 miliard.
Z těchto 300 miliard bylo asi 70 % dáno aktivními, „diskrečními“ kroky vlády (vláda uvádí 218 miliard) a zbytek automaticky, zejména zhoršením výběru daní kvůli propadu ekonomiky.
Index přísnosti pro Česko měl loni průměrnou hodnotu 45. Jeden bodu indexu tak v průměru loni přišel vládu na cca
300 000 mil. Kč / 365 dní / 45 = 18 mil. Kč denně.
V tuto chvíli má index hodnotu 69. V rámci výše zvolených zjednodušujících předpokladů by tedy česká pokladna měla aktuálně kvůli covidu krvácet denním tempem kolem 1,2 miliardy korun (69 * 0,018 mld. Kč). Výše citovaný odhad vicepremiéra Havlíčka (který možná myslel jen diskreční náklady) je vcelku blízko.
Až začne uvolňování nynějších protipandemických uzavírek a vůbec až se ekonomika začne vracet k normálu, bude klesat aktuální hodnota indexu přísnosti, a tedy i z ní plynoucí odhad denních nákladů pro český státní rozpočet.
(B) Náklady pro ekonomiku
Podobný propočet, opět opřený o loňskou skutečnost a aktuální výši oxfordského indexu přísnosti, můžeme využít i v případě, že nás zajímá, jak vysoké jsou denní náklady nynějšího lockdownu pro samotnou ekonomiku, tedy pro české HDP.
Řekněme, že bez covidu by ekonomika loni rostla 2%; ve skutečnosti dle prvního odhadu klesla o 5,6 %. V tom případě dopad covidu na loňské české HDP činil
-5,6 % HDP - 2 % HDP = -7,6 p.b. HDP = cca 400 mld. Kč
(předpokládám, že deflátor by byl v obou scénářích podobný, takže rozdíl v tempech růstu reálného HDP je stejný jako rozdíl v tempech růstu nominálního HDP). Uvedený výsledek je ve výši hezky kulatých čtyř třetin dopadu (300 mld. Kč), který jsem nadhodil výše pro státní rozpočet.
Oněch 400 mld. Kč ročně značí pro rok 2020 kolem 24 milionů Kč na 1 bod indexu přísnosti denně. V tuto chvíli index přísnosti činí 69. Hrubý odhad denní ztráty na letošním HDP tedy vychází kolem 1,7 mld. Kč:
24 mil. Kč * 69 = 1,7 mld. Kč.
Tento dopad by byl samozřejmě vyšší, nebýt právě pomoci ekonomice ze strany zadlužující se vlády. O kolik vyšší, to je těžko odhadnout. O celou částku cca 1,2 mld. Kč, o kterou denně přichází státní rozpočet, to nejspíš nebude, protože velká část vládní pomoci má podobu transferů, kde za vyplácenou podporu od příjemců žádnou přidanou hodnotu (tj. HDP) vláda ani nikdo jiný nedostává.
Transfery by ale měly samozřejmě zvyšovat budoucí HDP. To je vlastně smysl většiny z nich: díky nim se ekonomické vazby během koronakrize nezpřetrhají a po jejím skončení by se ekonomika měla rychleji vrátit k růstu normálním tempem.
Na závěr dvě banální, ale důležité poznámky: Oba výše popsané propočty se ovšem zaměřují jen na aktuální vývoj, tj. nezapočítávají dlouhodobé nebo mimoekonomické dopady (úmrtí, poškozené zdraví, deprese, horší vzdělání, ...). I proto tyto propočty samy o sobě jistě nestačí k odpovědi na otázku, zda si můžeme, nebo nemůžeme dovolit ještě přísnější uzávěru ekonomiky, a jak přesně by případně to zpřísnění mělo vypadat.