Vklady v českých bankách rostou nezvykle rychle. O zvýšené úspory ale tak úplně nejde.

Zatímco v normální krizi bychom čekali, že růst vkladů klientů bude spíš polevovat, v koronakrizi se tento růst naopak urychlil. Od příchodu koronaviru loni v březnu byl nárůst klientských vkladů v českých bankách celkově o nějakých 270 miliard vyšší, než by odpovídalo trendu z „normálního“ roku 2019.
Pro banky je takový nečekaný příliv vkladů určitou výzvou - mimo jiné proto, že právě klientské vklady jsou trochu špatně předvídatelné. Dominantně jde totiž o peníze na běžných a jiných netermínovaných vkladech, a klienti se tudíž můžou kdykoli rozhodnout tyto své vklady vybrat nebo převést jinam. Pokud vám do péče přistanou desítky miliard takovýchto možná docela neposedných korun, není legrace správně rozmyslet, jak přesně s takovými penězi naložit.
Budou vklady rychle přibývat i letos? S odpovědí nám může pomoci pátrání, odkud se takový příliv vkladů vlastně bere.
Asi nejčastěji bývá jako důvod vysokých bankovních vkladů uváděna skutečnost, že v průběhu koronakrize bylo pro domácnosti po dlouhé týdny těžké nebo nemožné utrácet za mnoho různých druhů zboží a zejména služeb; a že firmy v atmosféře všeobecné nejistoty raději pozastavily řadu zejména investičních projektů.
Ve skutečnosti tohle vysvětlení moc nefunguje. Co by se totiž stalo s takto neutracenými penězi, kdyby je firmy a domácnosti utratit chtěly a mohly? Inkasovaly by je na své bankovní účty jiné firmy nebo podnikatelé, ať už v podobě firemních tržeb a zisků nebo vyplacených mezd a dalších odměn.
Ba ne, vysvětlením nezvyklého růstu vkladů musí být buď silnější příliv peněz jaksi zvenku, ze zdrojů mimo svět firem a domácností, nebo slabší odliv peněz do tohoto „venku“, nebo kombinace obojího. Naštěstí najdeme hned dva takové vnější zdroje.
Zaprvé je to česká vláda. Ta za loňský rok zvýšila objem vydaných dluhopisů o více než 400 miliard korun. Z toho dobrých 350 miliard korun nakoupily do svých portfolií české banky. Přinejmenším část této sumy mohly banky odkoupit od vlády výměnou za zbrusu nově vytvořené peníze. Banky jsou v Česku - stejně jako ve všech civilizovaných zemích světa - jedinými hráči v celé ekonomice, kteří tento trik umí a legálně můžou dělat. Sahají k němu, pokud se jim to vyplatí a pokud se tím neocitnou za různými obezřetnostními limity, které jim stanovuje Česká národní banka nebo které si stanovuje každá banka interně sama.
Pokud pak vláda tyto nové vytvořené peníze převedla ze svých účtů na účty domácností (třeba formou posíleného ošetřovného) nebo na účty firem (skrze programy jako třeba Covid - nájemné), došlo k navýšení celkového objemu vkladů firem a domácností nad rámec obvyklého trendu. K rozdávání peněz v podobě různých dávek a dotací na úkor veřejného dluhu samozřejmě docházelo i v minulosti, ale loni poprvé to bylo v rozsahu stovek miliard.
Druhým vnějším zdrojem nečekaně vysokých klientských vkladů byla nejspíš cizina - přesněji řečeno nezvykle vysoký přebytek běžného účtu, to jest soupisu obchodních transakcí Česka se zbytkem světa. Rozdíl mezi objemem peněz do Česka přišlých a naopak z Česka odešlých byl v roce 2020 o téměř 200 miliard korun větší než v roce 2019.
Částečně šlo o odraz skutečnosti, že u našich obchodních partnerů na tom byla domácí poptávka líp než u nás (takže dováželi víc oni od nás než my od nich): saldo zahraničního obchodu bylo o cca 60 miliard lepší. Ještě významnější roli v růstu přebytku běžného účtu (a tedy v nárůstu čistého přílivu peněz do ČR) ale zřejmě sehrál pokles objemu dividend, které z Česka odtekly.
Samotným bankám odevzdání dividend zahraničním vlastníkům zakázala Česká národní banka; to nás ale v tuto chvíli nezajímá, protože bankami takto neodvedené dividendy samozřejmě v námi zkoumané kolonce „vklady firem a domácností“ drženy nejsou. Nicméně mnohé v Česku operující nebankovní podniky se nejspíš rozhodly také tak - a tyto podniky své neodvedené dividendy drží právě na svých (tj. firemních) účtech v českých bankách. Že šlo o významný faktor, nám potvrzuje údaj, že objem dividend odeslaných z Česka za první tři čtvrtletí roku 2020 byl meziročně menší zhruba o 200 miliard korun.
Důvody pro mnohamiliardový růst bankovních vkladů nad tempo pozorované v „normálním“ roce 2019 tedy určitě najdeme. Oba hlavní zdroje (vládní deficit a přebytek běžného účtu) budou podle všeho přetrvávat i letos; banky se tudíž musejí připravit na další masivní růst vkladů.
Na závěr dodejme, že by to mohlo být ještě horší: část peněz, které by domácnosti mohly uložit v bankách, si ve skutečnosti nechávají doma v hrníčkách a matracích. S příchodem covidu totiž začal nezvykle rychle růst i objem hotovosti mimo ČNB. Teď už odchylka od normálu činí kolem 40 miliard korun.

(původně vyšlo v Lidových novinách)