Ve světle vysoké a sílící inflace zřejmě na půdě bankovní rady ČNB sílí debata o obnovení odprodeje výnosů z devizových rezerv.

V těchto odprodejích by ČNB protistranám prodávala dříve nakoupené devizy a tím by od protistran nakupovala dříve prodané koruny; to by tlačilo na posílení koruny; a to by tlačilo (vícero kanály) na nižší českou inflaci.
Že na půdě bankovní rady ČNB zaznívají úvahy tímto směrem, naznačil v Hospodářských novinách před pár dny jeden z členů tohoto orgánu (V. Benda) v článku, který sepsal se svým poradcem (J. Matějů).
ČNB podobné odprodeje prováděla už v letech 2004-2012, a to tempem měsíčně kolem 80 milionů eur. Objemově vzato se budoucí odprodeje těm minulým podobat mohou, ale nemusí. Objem devizových rezerv ČNB je teď daleko vyšší než tehdy, ale na druhé straně výnosy v procentuálním vyjádření jsou nižší, a navíc by ČNB samozřejmě nemusela prodávat celý výnos za dané období (nebo by mohla prodávat naopak víc než samotný výnos).
Velký rozdíl by ale byl v motivaci - rozdíl zdánlivě jen kosmetický, ve skutečnosti však zásadní. Zatímco odprodeje v letech 2004-2012 byly prezentovány jako čistě technická, automatická věc daná pouze dostatečnou výší rezerv a nijak nenavázaná na stav ekonomiky, tentokrát by bankovní rada toto navázání na makroekonomickou situaci mohla přiznat (aspoň uvedený článek tak činí): inflace je teď vysoká a částečně poptávková, přičemž reakce úrokovými sazbami nemusí mít dostatečně rychlé účinky, a proto pojďme působit na kurz - jehož dopad do inflace je rychlejší - a čiňme tak prodejem části devizových rezerv ČNB.
Šlo by tedy, na rozdíl od období 2004-2012, o aktivaci dalšího nástroje měnové politiky (vedle už používaných nástrojů, tj. nastavení úrokových sazeb a komunikace) - nástroje příbuzného "kvantitativnímu uvolňování" (používanému v posledních letech mnohými zahraničními centrálními bankami) a příbuzného "kurzovému závazku" ČNB z let 2013-2017. Příbuznost všech těchto nástrojů spočívá v tom, že k plnění úkolů měnové politiky už nestačí tradiční kroky, tedy změny krátkodobých úrokových sazeb, a proto centrální banka vstupuje na další makroekonomicky významný trh a posiluje na něm poptávku nebo nabídku, aby ovlivnila výslednou cenu, která pak ovlivňuje inflaci v dané ekonomice. V případě kvantitativního uvolňování v úzkém smyslu vstupuje centrální banka na trh dluhopisů (nakupuje je, čímž zvyšuje jejich ceny, a tím snižuje střednědobé výnosy těchto dluhopisů a v ekonomice celkově, což má proinflační dopady); v případě kurzového závazku, resp. zvažovaných odprodejů vstupuje na trh cizích měn, kde kupuje, resp. prodává devizy (tj. prodává, resp. kupuje koruny).
Technicky vzato by odprodeje představovaly specifický typ intervencí na devizovém trhu: zatímco kurzový závazek byl typu „defined price“, tj. ČNB vyhlásila minimální úroveň kurzu ve výši 27 Kč za euro, tentokrát by se nejspíš jednalo o „defined volume“, tj. ČNB by vyhlásila prodávaný objem. Objem by mohl být definován relativně, tj. mohl by kolísat v závislosti na kolísání výnosů z rezerv. Velkou výhodou objemově definovaných intervencí je, že ČNB bude předem vědět, kolik vlastně prodá; nevýhodou je, že si nemůže být jistá, jaký bude dopad na kurz.
Kurzový závazek i kvantitativní uvolňování byly samozřejmě nasazeny jako prostředky v boji proti nízké inflaci, zatímco tentokrát by šlo o nasazení v boji proti vysoké inflaci. Zvažované odprodeje by se tedy daly považovat za formu kvantitativního utahování.
Pro ČNB by tak vznikly nové výzvy: jak odhadovat dopad těchto odprodejů na kurz (včetně dopadů daných změnami v očekávání tržních hráčů), a tudíž jak nastavovat prodávané objemy (a jak komunikovat plány v této oblasti do budoucna), aby tento druhý nástroj vysílal signály konzistentní se signály vysílanými v oblasti úrokových sazeb. Například bude otázka, zda a do jaké míry pokračovat v odprodejích výnosů poté, co se inflace dostane do blízkosti inflačního cíle (což může nastat už třeba koncem příštího roku), tedy v jakém rozsahu bude chtít ČNB tento nástroj používat vedle úrokových sazeb i poté.
Další výzva bude samozřejmě kvazi-politická: zatímco rozhodnutí ČNB koncem roku 2013 záměrně oslabit korunu bylo leckým kritizováno coby ožebračování českých střadatelů, případné rozhodnutí ČNB korunu záměrně posilovat může být trnem v oku těm, kterým slabá koruna vyhovuje (což jsou všichni vývozci).

(zkrácená verze vyšla v Hospodářských novinách)