Celkově se dostupnost bydlení v Česku v posledních letech zlepšovala. Příliv migrantů z Ukrajiny může toto zlepšování zastavit. Výraznější potíže s dostupností bydlení se letos dají čekat především v dolní části spektra nájmů.

Touto dobou už je v Česku možná kolem tří set tisíc běženců z Ukrajiny. Jejich přijetí jako forma pomoci Ukrajině je jistě namístě. Je ve hvězdách, jak dlouho bude invaze trvat, tudíž i kolik lidí nakonec přijde a na jak dlouho. Po řadě let nářků na sílící krizi bydlení v Česku si nicméně už teď víc a víc z nás klade otázku, kde všichni ti noví obyvatelé této země budou bydlet.
Prozatím vidíme aktivity, které „ukrajinský náraz“ na český trh s bydlením tlumí: své podniky nabízejí běžencům mnozí hoteliéři a v podobném duchu otevírají dveře méně využívaných místností nebo celých objektů obce, různé státní i jiné organizace i jednotliví občané. Mnohé z těchto prostor doposud součástí nabídky bydlení nebyly: část nečekaného nárůstu poptávky tedy odtéká „bokem“, mimo standardní trh s bydlením.
Vedle toho je tu však i řada bytů, které by nyní byly v nabídce pro standardní nájemníky, ale namísto toho je jejich majitelé nabízejí migrantům. A tento segment pomoci je třeba chápat jako nárůst poptávky konkurující té standardní, nájemnické.
Poptávka a nabídka
O posilování poptávky určitou kvantitativní představu máme, zatímco objem navýšení nabídky ubytovacích prostor je velkou neznámou. Každopádně lze předpokládat, že pokud invaze potrvá déle než několik měsíců, situace na tomto trhu se začne měnit.
Jednou změnou bude zpětné snižování nabídky. Majitelé komerčních ubytovacích kapacit začnou po vyprchání nynějšího prvotního období celospolečenského humanitárního vzepětí upřednostňovat standardní klienty, u kterých bude výrazně větší šance na pokrytí všech nákladů a nějakého toho zisku. A bydlení v provizorních podmínkách, jako jsou chabě vybavené nebytové prostory (tělocvičny a podobně) nebo geograficky odlehlé rekreační objekty, bude čím dál víc nevyhovující – ať už z „technického“ hlediska každodenního života běženců uvnitř dané budovy, nebo z ekonomického hlediska jejich schopnosti najít v okolí práci pro dospělé a školky nebo školy pro děti.
Druhým posunem bude rostoucí schopnost dospělých utečenců najít si pracovní uplatnění. Díky tomu totiž začnou dosahovat na výdělky, které jim umožní opustit ono nevyhovující provizorní ubytování a začlenit se do poptávky po klasickém nájemním bydlení.
Podle dosavadních informací – a je to vcelku pochopitelné – naprostá většina dospělých běženců předpokládá, že se po skončení invaze rychle vrátí na Ukrajinu. Z toho (a ze snahy práci, a tedy lepší bydlení, najít co nejdřív) pak vyplývá, že nemají a nebudou mít, přinejmenším v prvních měsících, silnou ambici uplatnit na českém pracovním trhu svou profesní kvalifikaci. Namísto toho se spokojí s jakoukoli mechanickou, manuální, sezonní prací v podstatě „brigádnického“ typu.
Jejich výdělky tudíž nebudou nijak vysoké. Lze proto předpokládat, že na trhu nájemního bydlení budou konkurovat primárně těm zdejším domácnostem, které mají samy nízké příjmy (samoživitelky s dětmi a podobně). Tlak na růst nájmů se proto bude odehrávat především v nejnižším pásmu.
Jen málo možností
Dá se udělat něco pro ztlumení dopadu aktuální imigrační vlny na český trh s bydlením? V řádu nejbližších několika měsíců pramálo. Nově povolených bytů sice v posledních měsících přibývá historicky vzato nebývale hodně (za rok 2021 kolem 45 tisíc), ale to je nejspíš jen přechodné dohánění covidových restů na stavebních úřadech, navíc se přítok nových bytů teprve teď dostává na úroveň, kde by měl být, aby se český bytový fond aspoň obnovoval. Těžko lze předpokládat, že legislativci, stavební úřady, vlastníci pozemků a developeři teď udělají dohodu o bleskové výstavbě tisíců bytů, které budou (v zájmu rychlosti a láce) oproti dosavadním standardům všelijak ošizené.
Je otázkou, jak moc je vlastně třeba zasahovat, tedy jak moc už teď je nebo není bydlení v Česku nedostatkové. Jako indikátor je v této souvislosti často používán růst cen nemovitostí. Ten je ale silně ovlivněn obchody s domy a byty jako s investičními statky.
Mnohem lepším ukazatelem vývoje (ne)dostupnosti bydlení jsou změny cen nájmů. A podle dat Českého statistického úřadu rostlo nájemné v posledních letech zřetelně pomaleji než příjmy průměrné české domácnosti. Takže bydlení v celorepublikovém průměru relativně zlevňovalo. Z tohoto pohledu v Česku jako celku žádná krize bydlení doposud nebyla; a jestli byla, pak během let slábla.
Pokud by letos, pod tlakem vysoké inflace a přílivu uprchlíků, růst nájmů zrychlil z aktuálních zhruba čtyř řekněme k šesti nebo sedmi procentům, šlo by o zdražování odpovídající očekávanému letošnímu růstu příjmů. Relativní finanční dostupnost bydlení by se nezhoršila, pouze by se přestala zlepšovat.
Řeč je ovšem o celkovém průměru. Na dolním konci nájemního trhu se situace může docela vyhrotit.

(původně vyšlo v Lidových novinách)