Tržby obchodů v březnu naznačily, že Čechům začíná nuznější život.


Tržby českých obchodníků v březnu podle Českého statistického úřadu byly v meziročním srovnání po očištění o změny cen vyšší o 6,5 procenta. Na první pohled zní toto číslo jako vcelku příznivá zpráva. Bohužel jen na první pohled. Ve skutečnosti vývoj v českém maloobchodě věští mizérii, která začíná doléhat na mnohé české domácnosti.
Abychom mohli situaci korektně posoudit, musíme se především dívat na správná čísla. U veličin, jako jsou právě tržby v maloobchodě, hraje velkou roli i kalendář: má-li daný měsíc shodou okolností víc víkendů, znamená to, že v jeho průběhu měli lidé víc času na nákupy. Proto je dobré používat čísla ČSÚ očištěná o vliv kalendáře.
Vedle toho je u tržeb obchodníků velmi silná sezónnost: například nákupy kaprů se výrazně zvyšují před Vánocemi. Proto je zvykem se dívat na meziroční změny, tedy na to, jak moc se hodnota v daném měsíci liší od hodnoty ve stejném měsíci předchozího roku.
Zmíněný meziroční růst o 6,5 procenta je číslo očištěné o vliv kalendáře i sezónnosti. Jenomže loni v březnu byla v rámci boje s další vlnou pandemie řada obchodů zcela zavřená. Základna pro výpočet meziročního srovnání je tedy velmi výrazně deformovaná, a to směrem dolů – takže není divu, že meziroční změna vyšla vysoká. Tradiční meziroční přístup je v takovýchto případech nevhodný.
Druhá možnost je zaměřit se na srovnání meziměsíční, tedy letošní březen srovnat s letošním únorem. Bez meziročního srovnání se nám sice vrací problém sezónnosti; naštěstí ČSÚ nabízí měsíční čísla i v podobě po modelovém očištění o sezónnost.
A abychom si byli úplně jistí, že si dokážeme meziměsíční sezónnost odmyslet, můžeme letošní změnu od února do března srovnat s dosavadní „normální“ změnou mezi těmito dvěma měsíci, tedy změnou pozorovanou v předchozích letech – dejme tomu v období 2015–2019 (roky 2020 a 2021 budeme ignorovat, protože byly rozkolísány koronakrizí).
Jaký je výsledek této statistické dělostřelecké přípravy? Celková hodnota všemožně očištěných maloobchodních tržeb letos z února na březen klesla o jednu desetinku procenta. Tato přibližná stagnace je zhruba v souladu s normálem let 2015–2019 (tímto normálem je dvoudesetinkový růst).
K tomuto standardnímu výsledku nám ale letos v březnu dopomohl velmi nestandardní faktor: útraty ukrajinských migrantů. Přesný objem těchto útrat se asi zjistit nedá, nicméně při znalosti počtu přišedších utečenců lze nepřímo odhadovat, že šlo o útraty v hodnotě možná přes miliardu korun. To by značilo, že bez ukrajinských migrantů by byla meziměsíční změna oproti normálu o víc než procentní bod nižší.
Na další zřetelné nenormálnosti narazíme při pohledu na detailnější čísla. Konkrétně u prodeje potravin je normální nárůst od února do března ve výši dvou desetin procenta, kdežto letos to bylo o celé procento. V pozadí tak nezvyklého březnového zájmu o potraviny byla zřejmě především obava mnoha domácností z potíží se zásobováním, a tedy snaha zásobit se na týdny dopředu: do spižíren, komor a sklepů putovala kila mouky, kila těstovin, kila rýže.
Pokud celkové tržby byly na normálu (spíš tedy pod normálem) a potraviny vysoko nad ním, pak v jiných kategoriích útrat musel nastat propad. Nastal, a to například u pohonných hmot a u oděvů a obuvi. U oděvů a obuvi je z února na březen normální pokles útrat o 0,4 procenta; letos ale nastal pokles o 1,8 procenta. U pohonných hmot zaostal letošek za normálem ještě víc: obvyklý pokles útrat z února na březen za benzin a naftu jsou tři desetiny procenta, letos byl ale více než šestkrát silnější.
Z pohledu tržních mechanismů jde o velice pochopitelný vývoj. Obě zmíněné kategorie – tedy jak oděvy a obuv, tak pohonné hmoty – totiž v březnu v rámci celkového spotřebního koše zaznamenaly meziměsíčně největší zdražení (spolu se stravováním a ubytováním). Přinejmenším u pohonných hmot si na březnové ďábelské zdražování jistě všichni ještě živě pamatujeme podle tehdy vyprodaných kanystrů, front u levnějších benzinek a nářků na „nepřiměřené“ čerpadlářské marže.
Při bližším pohledu tak březnová data o českém maloobchodu odpovídají představě, že kromě snahy předzásobit se potravinami začaly domácnosti šetřit – možná v taktické snaze omezit nákupy a počkat si na zlevnění, ale spíš z donucení, aby rozpočtově vyšly poté, co vydaly výrazně víc peněz než dříve na špatně redukovatelné položky, jako je elektřina a plyn a už zmíněné potraviny.
Na druhé straně musíme mít na mysli, že jde o data za jeden měsíc, a to data kolísavá a do jisté míry závislá i na jednorázových faktorech, jako je třeba počasí nebo protipandemická opatření (skutečná nebo hrozící). Hypotézu o tom, že rostoucí drahota se už projevuje ve spotřebním chování domácností, tedy bude nutno ověřit na datech za další měsíce.

(původně vyšlo v Lidových novinách)