Devizové násilí znejistilo firmy
Česká koruna oslabila celkově během necelého týdne v první půlce května přibližně o korunu, tedy asi o čtyři procenta, na zhruba 25,50 koruny za euro. Oslabení mělo zjevnou příčinu: trhy vyhodnotily nástup Aleše Michla do čela České národní banky jako signál, že měnová politika centrální banky bude napříště nejspíš uvolněnější než v případě jiného nového guvernéra.
Šlo tedy nejspíš o oslabení z tehdejšího pohledu relativně dlouhodobé. Soudě dle starších odhadů samotné ČNB, dlouhodobé oslabení kurzu koruny o pět procent by mělo vést ke zvýšení inflace po roce zhruba o procentní bod; „michlovské“ čtyřprocentní oslabení tedy zvýšilo očekávání inflace v roce 2023 na jaře o nějakých 0,8 procentního bodu.
Většina bankovní rady ovšem dospěla k závěru, že nastal čas osvědčit své protiinflační odhodlání novým stylem: tím, že proti pádivému růstu cen bude bojovat už nejen vysokými úrokovými sazbami, ale nově i posouváním kurzu na silnější hodnotu, než na které by se v souladu se sazbami a dalšími faktory shodl samotný trh. Se zásahy do devizového trhu pokračuje ČNB možná doposud.
Přínosem intervencí stlačivších kurz k hladině 24,70 je snížení vyhlídky inflace v příštím roce o nějakých šest desetinek procentního bodu (řekněme k úrovni kolem 4,5 procenta).
Nákladem je zanesení devizového trhu neprostupnou mlhou nejistoty. Jeho účastníci (zejména firmy a finanční sektor) teď v důsledku násilného posunu ceny centrální bankou pryč od tržní úrovně netuší, jak se vyvíjí reálná poptávka a nabídka na tomto trhu; a je hádankou, jak dlouho bude nátlak ČNB na trh pokračovat, zda bude banka svou intervenční hladinu nějak posouvat, a hlavně do jaké míry těmito intervencemi nahradí případné další potřebné zvyšování sazeb.
Z mého pohledu jsou náklady využívání intervencí pro boj s inflací vyšší než jejich přínos. Většina bankovní rady ovšem posoudila věc opačně.
(původně vyšlo v deníku E15)