Pamatujete si ještě, za jakých okolností opouštěli policejní prezidenti v minulosti svůj post?

1998 | Oldřich Tomášek po třech a půl letech odešel na vlastní žádost - poté, co se vymezil vůči údajným snahám ČSSD obsadit vedení policie „svými“ lidmi po volbách. Bylo to měsíc po výměně politického dresu na ministerstvu vnitra – Cyrila Svobodu (KDU) střídal Václav Grulich (ČSSD).

2005 | Jiří Kolář vydržel na svém postu sedm let, odcházel v reakci na zjevné a těžko omluvitelné přešlapy policie (poslední kapkou byl útěk Radovana Krejčíře). Bylo to uprostřed volebního období, vládu nad ministerstvem vnitra držela ČSSD.

2007 | Vladislav Husák rezignoval po roce a půl kvůli osobním přešlapům, které nebyly slučitelné s funkcí policejního prezidenta. Ač staršího data, v plné síle se vyjevily až poté, co zvítězila ve volbách ODS. Bylo to půl roku po výměně na MV – Františka Bublana (ČSSD) střídal Ivan Langer (ODS).

2010 | Oldřich Martinů svých tři a půl roku strávil v relativním klidu a „dobrovolně“ odešel na vyšší post v policejní diplomacii (poté, co se kvůli tlakům na jeho odstoupení takřka rozpadla vláda, a krizi musel na uzavřené schůzce řešit prezident Klaus). Bylo to půl roku po výměně na MV – Martina Pecinu (ČSSD) střídal Radek John (VV).

2012 | Petr Lessy vydržel 20 měsíců, ale po celou dobu byl v permanentní rezignaci kvůli sporům s ministrem vnitra. Nakonec byl odvolán kvůli obvinění z trestných činů. Bylo to šestnáct měsíců poté, co Johna vystřídal nestraník Jan Kubice.

Křeslo policejního prezidenta je bezpochyby jedním z nejvíce nevděčných úřednických postů ve státní správě: Veřejnost sleduje výkony policie bedlivě a jakékoli skutečné či domnělé přešlapy vyvolávají v lepším případě silnou nevoli, v horším pak výzvy k odstoupení či odvolání vedení policie. Politické strany a vlády tak nějak ze své přirozenosti usilují o to, mít pod kontrolou sbor, který má být z definice politicky nezávislý. Policejní prezident je tak na mušce i z této strany. A pak samotná policie – i v ní se navzájem přetlačuje řada různých zájmů různých lidí a skupin, a policejní prezident se při (ne)odolávání politickým tlakům o ně zdaleka ne vždy může opřít. Zkrátka, není to žádný med.

Položíme-li si otázku, který z policejních prezidentů v minulosti dokončil svůj mandát či konec kterého z nich neprovázely silné tlaky, odpověď je smutná. Snad pouze první polistopadový policejní prezident František Zelenický opouštěl svůj post smírně – přesouval se na pozici šéfa nově zřízené české pobočky Interpolu (1992). Jinak se střídání policejních prezidentů víceméně kryje se střídáním politického zabarvení vlád. Pokud od té doby některý policejní prezident „přežil“ změnu stranických barev na ministerstvu vnitra, tak pouze díky tomu, že vládla úřednická vláda. To je případ Oldřicha Tomáška, který přežil přechod ministerstva vnitra z rukou ODS do rukou Tošovského vlády – aby byl následně odvolán bezprostředně poté, co vnitro ovládla ČSSD (Grulich). Stejné je to i s Oldřichem Martinů – ten zůstal ve funkci i poté, co ODS (Langer) předala vnitro ČSSD (Pecina) ve Fischerově úřednickém kabinetu; příchod VV (John) mu ale byl osudným. Pro snazší představu jsem politické/prezidentské výměny uspořádal to tabulky (použité barvy doufám netřeba vysvětlovat).



Jinou rovinu tohoto „paradoxu politické nezávislosti policie“ nejlépe odhalila poslední prezidentská výměna (více o ní ZDE). Ač předmět sporu mezi ministrem Kubicem a prezidentem Lessym měl jistě více vrstev, které se postupně přibalovaly, zjednodušit se dá na rozpor, který je tak trochu dán paragrafem 5 zákona o policii – podle něj ministerstvo vytváří podmínky a policejní prezident mu odpovídá za činnost policie. To si lze vyložit tak, že ministerstvo vytvoří podmínky tím, že zajistí požadované prostředky – pouze tehdy může policejní prezident odpovídat za požadovaný bezpečnostní standard; pokud prostředky nezajistí, má ministerstvo snížit rozsah bezpečnostního standardu (tak nějak si jej vykládal Petr Lessy). Nebo může být tento paragraf chápán jinak - ministerstvo určuje mantinely, v nichž má policie fungovat (rozpočtové, organizační) a policejní prezident má tuto vizi manažersky naplňovat (tak nějak by se možná dal shrnout výklad Jana Kubice). Jak ale s tímto rozporem nakládat v praxi?

Je pochopitelné, že policejní prezident musí bojovat o to, aby policie měla co nejlepší rozpočtové podmínky. Současně ale nemůže být policii dlouhodobě prospěšný bez podpory ministra vnitra. Ministr-prezident by zkrátka měl být funkční tandem. Tomu ale brání mnohé:

- s ohledem na čtyřletý volební cyklus a pětileté (dříve neomezené) funkční období policejního prezidenta si málokdy může ministr vybrat „svého“ prezidenta;
- policie je svého druhu politický organismus, který má své zájmy (řekněme zachování statu quo) a zájmové skupiny; policejní prezident tak při úkolu měnit organizační uspořádání policie buď naráží na zájmy těchto skupin (většinou zachovat), nebo na zájmy ministerstva (nezachovat); jinými slovy, policejní prezident je nucen ignorovat buď realitu policejního, nebo okolního světa;
- ministr vnitra sice jmenuje policejního prezidenta, ale nemůže jej mimo extrémní případy vyměnit;
- "politické ovlivňování" policie je často užívaný, ale velmi mlhavý pojem – v praxi je za něj někdy považovaná jakákoli aktivita ministra vůči policii;

Existuje jistě celá řada dalších důvodů. Legislativní komplikace, které jsou kladeny ministrům vnitra při výměně policejních prezidentů, mají ale jasné opodstatnění – co nejvíce ztížit politické ovládnutí policie a docílit co největší transparentnosti procesu. Myšlenka, skrytá za současným legislativním stavem, je tedy správná. Její praktická aplikace však skoro vždy vypadá ze všeho nejvíce jako nepřátelské převzetí moci. A je celkem jedno, jestli jsou důvody čistě politické, mocenské či jsou za nimi pochybení nebo manažerská neschopnost policejního prezidenta.

Bylo by skvělé, kdyby se výměny na nejvyšším postu v policii více podobaly té pěkné myšlence. Kdyby jmenování nevypadalo jako dosazení, odstoupení jako sesazení, odvolání jako likvidace. Bylo by skvělé, kdybychom se někdy dočkali toho, že policejní prezident bude moci být při střídání vlád v klidu. Pojďme se bavit o tom, jak toho dosáhnout. Ve čtvrtek 4. října od 16 hodin v kavárně Divadla Na Prádle.