Před nedávnem médii probleskla informace o tom, že policie by měla v budoucnu přestat vyšetřovat méně závažné trestné činy, pokud nebude předem znám jejich pachatel. Podle autora návrhu - ministerstva vnitra - je to ale trochu jinak: Policie nemá rezignovat na vyšetřování, pouze by v odůvodněných případech nezahájila trestní řízení. O co tedy v návrhu vlastně jde?

Podle odhadu ministerstva vnitra dojde ročně zhruba k padesáti tisícům méně závažných trestných činů, u nichž je zahájení trestního řízení neúčelné, protože je předem zřejmé, že případ bude odložen (pro představu – policie v uplynulém roce zjistila celkem 317 tisíc trestných činů, jedná se tedy o cca sedminu celkové evidované trestné činnosti). Typicky se jedná třeba o kapesní krádeže, vloupání do vozidel či jejich krádeže. Objasněnost těchto trestných činů je velice nízká – především proto, že zpravidla chybí jakékoli využitelné poznatky. Návrh ministerstva vnitra ve stručnosti počítá s tím, že zahájení úkonů trestního řízení by ve vymezených případech nebylo vázáno na zjištění trestného činu, ale na získání poznatku, využitelného pro jeho objasnění. Neznamená tedy, že by policie nevyšetřovala; pouze by tak činila v jiném režimu, než doposud – do chvíle, než by měla cokoliv, co by dávalo naději na úspěšné dokončení trestního řízení.

Nadbytečná administrativa je bezpochyby pro policisty jednou ze stinných stránek jejich profese a pokusů o její zmírnění proběhla celá řada; skutečný efekt v podobě výrazného přesunu policistů od ubíjející administrativy k práci v terénu však žádný z nich nepřinesl. Na jedné straně tak návrh vyvolává naději, že by policistům mohl ubrat administrativní zátěž, aby se mohli věnovat jiným, potřebnějším činnostem – třeba důkladnějšímu šetření ostatních případů, prevenci nebo operativnímu rozpracování zjištěných případů s neznámým pachatelem. Na druhé straně se ale v souvislosti s návrhem vynořuje řada otázek. Na ně se pokusíme nalézt odpověď v dalším BlueCafe, které tentokrát proběhne v kavárně Divadla Na Prádle (Besední 3, Praha 1) ve středu 30. května od 16 hodin. Pozvání přijali Karel BAČKOVSKÝ, zástupce ředitele odboru bezpečnostní politiky MVČR; Pavel BEDNÁŘ, zástupce vedoucího místního oddělení PČR Praha 7 – Letná a Vladimír HACKL, vedoucí oddělení dohledu a přezkumného řízení Městského státního zastupitelství v Praze.

A teď už zpět k otázkám.

Za prvé, o jakou úsporu se jedná? Podle hrubého odhadu ministerstva vnitra by návrh mohl policistům ušetřit cca 70 tisíc hodin práce ročně. To odpovídá celoroční práci zhruba 37 policistů nebo cca 13 milionům Kč. O peníze tedy snad nejde, kvůli pár milionům (doufejme) nemá smysl riskovat debatu o tom, zda se má policie „vykašlat“ na trestnou činnost, která většinu občanů trápí zřejmě nejvíc (jak návrh ledaskdo interpretuje). Nebo lze ten odhad vyjádřit tak, že by zhruba tři stovky policistů získaly každou službu cca hodinu „navíc“. Nebo tak, že by necelé dvě stovky policistů mohly jeden den v týdnu místo úkonů trestního řízení v „předem ztracených“ případech věnovat něčemu užitečnějšímu. Upozorňuji, jsou to velice hrubé odhady.

S tím je spojená druhá otázka: Co se získaným časem udělají policisté? Dvě stě policistů, kteří jednou týdně věnují osm hodin cílené prevenci méně závažné trestné činnosti ve svém rajónu, to zní lákavě. V praxi by ale úspora vypadala tak, že se získaný čas rozdrobí do běžných dní stovek až tisíců policistů z obvodních oddělení, kteří zde vyšetřují trestnou činnost. A získaných pár desítek minut denně se v jinak nabitém pracovním dni dokáže ztratit tak snadno, že by o nich za pár týdnů nikdo už nevěděl. Na to, jak získaný čas účelně využít, je proto potřeba myslet předem. Ideální by samozřejmě bylo, kdyby činnosti policistů v ušetřeném čase směřovaly k předcházení podobných trestných činů v budoucnu či byly nějak jinak bezprostředně vázány na problémy, na nichž policisté „spoří“ jejich pracovní čas.

Posuňme se o patro výše – k řízení činnosti základních útvarů. U řadových policistů záměr vzbuzuje obavu, jak s úpravou naloží jejich nadřízení. Lze očekávat, že u „neodložených“ případů by vzrostl silně tlak na jejich objasňování – protože objasněné případy vypadají lépe, než neobjasněné. A lze předjímat i opačný efekt – ve chvíli, kdy policisté dostanou možnost rozhodovat o tom, že některé činy se jeví jako neobjasnitelné, mohl by také vzniknout tlak, aby do této kategorie spadly i činy neobjasněné.

S tím souvisí i otázka dohledové činnosti státních zástupců. V současnosti mají kontrolu nad vyšetřováním všech trestných činů. Státní zastupitelství má působit jako pojistka pro to, aby vyšetřování bylo prováděno kvalitně a se všemi náležitostmi – a mezi státními zástupci je jistě nemalá řada těch, kteří by tuto svou roli neradi opouštěli. Na druhou stranu, práce vyšetřujících policistů je v současnosti natolik komplexní a odpovědná, že z čistě formálního hlediska jistě lze připustit, že rozhodnutí, zda zahájit či nezahájit trestní řízení, by byli schopni provést kvalifikovaně.

Určité obavy vzbuzuje i otázka statistického vykazování trestné činnosti. Jak by mohl návrh MV působit na kriminální statistiku, jsem už naznačil v předminulém odstavci – podle toho, jakým způsobem by byl veden záznam o spáchaném trestném činu mimo trestní řízení, by mohlo dojít buď k tomu, že by z ničeho nic výrazně vzrostla objasněnost trestných činů. Naopak, pokud by byla objasněnost dále vypočítávaná i z trestných činů, které policie de facto ani nezačne objasňovat, bude tento údaj mít ještě menší smysl, než v současnosti. Nebo ještě jiný efekt – stále dochází podle řady policistů k tomu, že některé (zpravidla neobjasnitelné) trestné činy jsou kvalifikovány jako přestupek (nízkým odhadem škody, vytržením případu z přirozeného kontextu); pokud by je „nemuseli“ objasňovat, nemuseli by se tvářit, že jde o přestupky – a statistika trestné činnosti by tím mohla naopak nečekaně narůst.

A nakonec - ministerstvo vnitra zdůrazňuje, že se nejedná o ústup z boje s trestnou činností a že smyslem návrhu není „přestat vyšetřovat“, ale nezatěžovat vyšetřování zbytečnými úkony tam, kde to není účelné. Přesto se vnucuje otázka, zda by toto opatření v praxi neznamenalo oslabení schopnosti policie vracet se k zdokumentovaným případům tehdy, že by se k nim po čase objevily nové poznatky.

Zkrátka, otázek je víc než dost a bude užitečné na ně hledat odpověď dřív, než se úřední mašina rozjede naplno. Třeba některou z odpovědí najdeme příští středu - 30. května od 16 hodin - v pražské kavárně Divadla Na Prádle. Můžete být u toho. Pozvánka níže nebo TADY.