Podle vyjádření politiků a bývalých politiků se zdá, že justice jedná jak utržená ze řetězu. Topolánek mluví o justiční juntě, premiér Nečas o účelovém přesouvání dozoru nad vyšetřováním, ministr Blažek se chystá přezkoumávat postup policie, Václav Klaus je jako obvykle zděšen. Ano, je to otřesné - policie si najednou dělá, co chce (státní zatupitelství) a co povolí soud.

Ne, toto není obhajoba volání lidu po krvi. Také jsem zaskočen tím, že Jana Nagyová společně se třemi exposlanci-trafikanty je stíhána vazebně a také se divím tomu, že tři kmotři si v klidu užívají léto u moře a jejich role v případu je zatím zcela bez vysvětlení orgánů činných v trestním řízení. Také jsem přesvědčený, že návladní Ištvan to bude mít s prokázáním korupce u tria exposlanců sakra těžké.

Všechny tyto pochyby jsou zcela přirozené a vyplývají především z toho, že o celé věci nemáme zdaleka všechny informace. Ani já, ani v úvodu citovaní pánové. Nicméně, policie jedná na základě pokynů a pod dozorem státního zástupce a ty nejzávažnější kroky při vyšetřování povoluje soud (domovní prohlídky, koluzní vazba). Tato zákonem stanovená dvojstupňová kontrola by měla stačit k odmítnutí úvah o řízeném komplotu nebo policejním puči party plukovníků.

Bude se přezkoumávat

Topolánkova slova zní tvrdě, ale sám se jimi znemožňuje, když říká: “Aby čtyři sta ozbrojenců bez souhlasu volených zástupců demokratického státu provedlo zásah tohoto typu, tak to je na okamžité odvolání ministra vnitra, spravedlnosti a nejvyššího státního zástupce”. Tak určitě. To by se za něj stát nemohlo.

Václav Klaus věren svým zásadám, zásadně odmítá, “aby se věci, které se dají řešit za bílého dne a bez kukel, se řešily o půlnoci a s kuklami”. K tomu je dobré připomenout, že akce byla spuštěna po skončení jednání vlády, které se protáhlo do nočních hodin. Poté byl informován premiér a následně zadržena ředitelka jeho kabinetu a ostatní. Ano, policie je v podobných případech někdy teatrální - v tomto případě bych však za největší divadlo označil tiskové prohlášení mluvčího ÚOOZ druhý den, který si svolal novináře, aby jim, lačným po informacích řekl, že jim nic neřekne.

Petr Nečas si vybral svou slabou chvilku, když se podivoval nad přesunem dozoru státního zastupitelství do Ostravy (to bylo na té tiskovce, kde paní Nagyové ještě “věřil”). Stačí se podívat do usnesení o zahájení o trestním stíhání, které koluje po internetu - kauza zneužití vojenských odposlechů se vydělila z prověřování Libora Grygárka, zahájeného v lednu 2012, kdy byl náměstkem vrchního státního zastupitelství v Praze. Nejvyšším státním zástupcem byl případ proto přesunut na jediné možné místo - “moravské” vrchní státní zastupitelství v Olomouci (pobočka Ostrava, abychom byli přesní). Přesun byl tedy nejen odůvodněný, ale navíc k němu došlo tři čtvrtě roku předtím, než se do případu zapletla paní Nagyová.

Ministr Blažek, ač chce přezkoumat postup policie, v podstatě nepřináší žádné relevantní pochyby. Subjektivní důvody by se jistě našly: třeba nejistota, kde se “to” zastaví, obava, že už nic nebude jako dřív, zklamání z toho, že s vrchní návladní Bradáčovou a nejvyšším Zemanem nejsou až takoví kamarádi, jak si možná myslel. Jediné, čeho se Blažek chytá, je přiměřenost - bylo 400 policistů opravdu moc, nebo málo? Na zadržení osmi osob na různých místech, provedení několika domovních prohlídek a zajištění dalších důkazů to nevypadá až tak přemrštěně. Naštěstí policie nefunguje jako ve filmech, kde si pro “padoucha” přijdou dva policisté v civilu a poté, co ho připoutají k topení, mu vyhází doprostřed pokoje šuplíky a knihovnu. Především - a to je podstatné - požadavek přiměřenosti v zákoně se ani v nejmenším netýká množství nasazených prostředků, ale chrání před neodůvodněnými zásahy do osobních práv.

Jeho další výtka směřuje k nasazení odposlechů do okolí premiéra. Toto je s prominutím ta nejpřehlednější část celého případu, kde je už mimo pochybnost každému jasné, že paní Nagyová skutečně zneužila Vojenské zpravodajství. Alespoň zpětně tedy důvod pro odposlech vidíme. Pokud se ministr Blažek chce přesto někoho zastat, ať se zastane paní Nagyové kvůli tomu, že byla “nepřiměřeně” vedena v poutech pro nebezpečné násilné zločince, ať to udělá. Na to ale nepotřebuje tým expertů a ministrů, kteří na tom budou pracovat několik týdnů.

A třetí se týká údajných úniků ze spisů. Nějak jsem si nevšiml, naopak, přesto, že všechna média v dalších dnech dolovala, co se kde dalo, objevila se akorát usnesení o zahájení trestního stíhání - a ta mají v ruce všichni obvinění a jejich obhájci. To fakt není typ úniku, na které jsme byli ještě nedávno zvyklí.

Cui bono?

Je to celé zvláštní. Hněv občanů se obvykle vynořuje s pocitem, že justice nekoná. U politiků je to zdá se naopak, ti se ohrazují, když justice koná. V každém případě, celou tuto situaci je třeba vnímat jako krok k posílení právního státu - stejně jako každý jiný případ, včetně těch, kde se posléze ukáže, že pro odsouzení neexistuje dostatek důkazů či se důkazy ukáží jako neplatné. Od toho má justice řadu kontrolních mechanismů - a jestli jí něco neslouží ke cti, tak ne chyby, kterých se dopouští, ale především neschopnost je uznat a poučit se z nich, jako třeba v případu bývalé náměstkyně ministra pro místní rozvoj Evy Jourové. Je zajímavé, že když se střílí do vlastních řad, najednou se chyba hledá za každou cenu.

Zkrátka, v tomto případě se - byť velice bolestně - vyjasňuje, co je a není trestné, co je a není stíhatelné. Vláda ale nepadla kvůli trafikám pro exposlance, premiér odstoupil kvůli tomu, že jeho pravá ruka, do níž investoval nemalý politický kapitál (např. tehdy, když zatloukal výši jejího platu), prokazatelně zneužila jednu ze zpravodajských služeb.

Nezastrašovat, rekonstruovat!

Všechny výše popsané výroky jsou jemnou formou zastrašování. Když k tomu přičteme (zatím) jedno údajné trestní oznámení na ÚOOZ - tímto vítám na scénu Generální inspekci bezpečnostních sborů a připomínám rok staré události, v nichž v podobném obsazení GIBS chtě nechtě hrála také roli strašáka - je jasné, že další vývoj nesmírně ovlivní budoucí odvahu policistů a státních zástupců sáhnout do řad vrcholných politiků. Bylo by skvělé, kdyby politikové, i přes své pochybnosti, volili konsenzuálnější vyjádření. Přece jen, stav justice je i jejich vizitka.

Ještě důležitější však je, aby nebyl zastaven proces, který rozjel Petr Nečas obsazením Pavla Zemana na post nejvyššího státního zástupce. Soustava státního zastupitelství sice nabrala nový směr, ale ten je zatím pojištěn pouze personálně. Bez podpory premiéra a ministra spravedlnosti - tou podporou je myšleno nevměšování se do interních záležitostí soustavy státního zastupitelství - si Zeman a jeho lidé ani neškrtnou.

Řešení je naštěstí prosté - stačí, aby vláda a poslanci pokračovali v tom, co začali - a do konce volebního období protlačili nový zákon o státním zastupitelství k podpisu prezidenta. Chcete-li jim pomoct, podpořte REST07 iniciativy Rekonstrukce státu. Byla by škoda, kdyby se na něj ve víru událostí "zapomnělo".