Krátce po úspěšně odvráceném atentátu na prezidenta Klause vyslovil ministr vnitra podnětnou myšlenku. "Dokážu si představit, že by byl výčet osob, co musí ochranu přijmout, protože jsou pro stát cenní," řekl prý Kubice.

Já si to představit nedokážu, to však bude asi moje chyba a výraz mé nezkušenosti. Musím proto připustit, že jiní povolanější by takový seznam vypracovat dokázali, kdyby se na to šlo správně. Koncipování projektu by se muselo nejprve projednat v koalici a bylo by nutné jednat i s opozicí, která by pravděpodobně chtěla do seznamu cenných protlačit některé své hodnostáře bez ohledu na to, že žádné vrcholné státní funkce v současnosti nezastávají a možná už nikdy zastávat nebudou. Celá řada ústavních, právních a bezpečnostně-technických hledisek by dále musela být zohledněna. Premiér je bezesporu pro stát neocenitelně cenný, zvláště ten současný. Již se však vyjádřil, že žádnou ochranu nechce. Kdo bude v takovém případě rozhodovat? Kdo nařídí premiérovi, že musí ochranku pustit několikrát za noc do ložnice, aby zkontrolovala, zda „osobě pro stát cenné“ nehrozí žádné nebezpečí? A co kdyby nebezpečí hrozilo od „osoby blízké“, což není v Česku tak neobvyklé? A co kdyby si někdo stěžoval v Bruselu nebo dokonce ve Washingtonu, že se na seznam cenných dostal proti své vůli a že tím byla porušena jeho základní lidská práva?

Přes tyto možná nepodstatné výhrady se domnívám, že právní a procesní aspekty věci by se nakonec vyřešily, zvláště kdyby si to vzala do referátu úspěšná vícepremiérka pro boj s korupcí, která zastřešuje legislativní radu vlády a na takový seznam jistě sama patří.

Kamenem úrazu a předmětem posměšků bude však výběr konkrétních osob, které budou státními dekrety prohlašovány za cenné. Stěžejní otázkou přitom bude, zda osoba je pro stát cenná pouze proto, že shodou okolností právě dočasně a často jen nedopatřením zastává významnou veřejnou funkci, nebo jako osobnost, která pro stát mnoho znamená bez ohledu na titul a funkci právě zastávanou. Jak důležité bude, co dotyčná osoba pro stát skutečně udělala a zda mu spíše škodí nebo neškodí?

Problémy lze tak předvídat u třídění politiků pro zařazení do seznamu cenných. Každý český vlastenec bude jistě souhlasit s tím, že politické elity musí mít přednostní právo dostat se na takový seznam. Nesmírně cenných politiků máme však stovky, všechny potenciálně ohrožené nebude možné vybrat, začnou působit osobní a partajní rivality, dají se čekat udání, odvolání, protesty i žaloby. Například: Je cenný pouze prezident nebo i kandidáti na tuto funkci? Vždyť víme, co se v USA stalo Bobu Kennedymu, ač ještě prezidentem nebyl. Jestli i kandidáti patří na listinu, tedy od které chvíle? Teď se jich vyrojilo už skoro dvacet, kolik je však skutečně cenných?

Významným podnikatelům, vědcům, lékařům, kulturním tvůrcům a sportovcům, jimiž se národ pyšní, jejich cennost jistě nikdo upírat nebude. Někdo jim však bude muset vysvětlit, že v těchto případech se přece jen nejedná o stejně cennou cennost jako u politiků a státníků. Nejsou také vystaveni takovému nebezpečí ze strany mafií a teroristů jako politici sledující výhradně státní zájmy. A kdyby se významný nepolitik cítil nějak ohrožen, může si přece za své snadno vydělané peníze najmout ochranku z ABL nebo podobné agentury místo aby zatěžoval státní rozpočet.