Má ještě smysl dělat věcné komentáře a návrhy ke služebnímu zákonu? Je o ně ještě v hodině dvanácté zájem?

Průběh projednávání nového služebního zákona svědčí o tom, že přes nesčetné odborné kritiky a varování je v parlamentu dostatek politické vůle k jeho brzkému schválení. Ani kriticky naladěný prezident tomu prý svým vetem ani jinou cestou nezabrání. Má tedy ještě smysl dělat nějaké konkrétní komentáře a návrhy, když je hotovo? Má o ně vůbec někdo zájem?

Zdá se, že strategií dočasné velké parlamentní koalice je ukončit toto nepodařené představení co nejrychleji, podat hlášení do Bruselu a vrátit se k "normální" práci. Zákon bude proto schválen s desítkami nevypořádaných námitek a otevřených otázek. Tím však hra nekončí, nýbrž teprve začíná, a potrvá dlouho. Vychutnají si jí i příští vlády.

Další věcné kritiky a náměty proto smysl mají. Snad si je někdo zapíše, snad nezapadnou a někdo je použije v přípravě dlouhé řady novel, na něž buďme připraveni. I v prováděcích předpisech se dá lecos dotáhnout do konce nebo zpřesnit. Bude-li k tomu ovšem "politická vůle" !

Centrální koordinace a odborná základna

Největší a nejobtížněji napravitelnou slabinou nového zákona bude bezpochyby centrální řízení a koordinace jeho uvádění do života a dalšího rozvoje státní správy a služby podle vyvíjejících se podmínek a potřeb státu.

Není divu, že se generální ředitelství státní služby, tak jak bylo popsané v předešlém návrhu zákona, stalo hlavním terčem útoků opozice, že bylo veřejně zesměšněno a z návrhu staženo. Byl to snadný terč. Návrh nebyl zcela domyšlený z hlediska strategie celkového řízení rozvoje a zlepšování státní správy, které obsahuje mnohem více než jen vybudování a stabilizaci státní služby, byl poněkud pompézní, některé pravomoci přehnané, nezávislost na vládě příliš velká, ustanovení do funkce na příliš dlouhou dobu, odvolatelnost příliš obtížná. Přitom se generálnímu řediteli dávaly bez dostatečných odborných zdrojů pravomoci a odpovědnosti přesahující rámec státní služby per se - dokonce měl ze vzduchu rozhodovat o organizaci řízení všech ministerstev! Možná, že měl raději od počátku být navržen nový výbor vlády pro modernizaci veřejné či státní správy, diskrétnější avšak vybavený malou vysoce odbornou základnou pro celkový rozvoj správy státu a nikoli jen pro organizaci státní služby.

S vymazáním generálního ředitelství z návrhu zákona bylo však s vaničkou vylito dítě. Bylo to provedeno lehkomyslně a nezdpovědně bez ohledu na to, že uspořádání zahrnuté do nového návrhu zákona bylo charakterizováno jako "vítězství rozumu" Vítěztví koho a nad kým? Je zde vůbec nějaký vítěz nebo jen samí poražení, český stát na prvním místě? Nebo to bude velké vítězství partají nad státem a faktické uzákonění přímého ovládání ministerstev jednotlivými koaličními partnery?

Myslí-li to však koalice i opozice s rekonstrukcí státu a s úsilím o profesionalizaci a zefektivnění státní správy vážně, musí uznat, že se jedná o složitý, náročný a dlouhodobý program, který bude potřebovat po více let koordinaci, evidenci, analýzu, koncepční práci, projektové řízení, přípravu a aktualizaci prováděcích direktiv, organizaci meziresortní spolupráce, kontrolu, atd., a to nikoliv jen ve vztahu k reformované státní službě, nýbrž ke státní správě jako celku. Jde o mnohem více než o sepisování nových zákonů a předpisů. Kde bude např. centrální evidence státních úředníků? Kde se bude analyzovat vliv informatizace na vývoj agend, metody práce a profily a počty úředníků v jednotlivých funkčních oblastech správy ministerstev? Kde se budou předvídat a připravovat nutné přesuny úředníků mezi ministerstvy v souvislosti se změnami obsahu činností, pracovní zátěže a systemizací? Kde se bude uvažovat o společných potřebách a podobných agendách jednotlivých státních úřadů a hledat nejracionálnější řešení a možnosti společných služeb? Z jakých pozic a jakými prostředky se bude bojovat proti hluboce zakořeněnému resortismu, který zatím v české státní správě přežil všechny režimy a reformy? Kdo se postará o přenášení zkušeností mezi ministerstvy a kdo za ně bude vlastně odpovědný? Kdo zabezpečí vysokou úroveň vzdělávacích programů, které bude stát nakupovat od nejrůznějších externích dodavatelů?

Hovoří se přitom o použitelných vzorech z různých zemí, kde je státní správa dlouhodobě poměrně stabilizovaná a kvalitní. Srovnávání může však být ošidné, pokud se inspirace hledá jen v současném stavu bez ohledu na to, jakými cestami, za jak dlouho a s jakou organizační strukturou a odbornou základnou se k němu dospělo. Nějaká solidní a politickou třídou respektovaná a podporovaná odborná základna u toho byla vždy a všude, byť se vyvíjela a některá dřívější řešení se dnes už nepoužívají.

Mandát, profil, autorita, historické zkušenosti ani personální vybavení ministerstva vnitra neodpovídají potřebám koordinace a odborného usměrňování tak náročného meziresortního programu. Navíc byl tímto přesunem vyslán signál, že věc není až zas tak významná a složitá, aby to muselo být přímo pod vládou. Při tradičním českém resortismu a hluboce zakořeněném chápání ministerstva jako výlučného "loviště" určité koaliční partaje až do příštích voleb je třeba se obávat toho, že ministerstvo vnitra, které je samo součástí standardních politických hrátek, bude jen obtížně vymýšlet optimální řešení a realizovat cokoli, co by jiným resortnímu ministrům nevonělo. Nic naplat, že na všechno bude zákon. Napsat zákon není nesnadné, vytvořit podmínky pro jeho uplatnění a plně ho uvést do života v desítkách různých organizací státu je něco úplně jiného.

Organizace řízení státu

V návrhu zákona i následných diskuzích kolem něj byl zatemněn rozdíl i souvislosti mezi státní službou a organizací řízení státní správy. Nový zákon je proto hybridní a ve více paragrafech obsahuje ustanovení, která věcně nepatří pod oblast státní služby, nýbrž jsou izolovanými zásahy do organizace řízení státu. Dle §13 má např. ministerstvo vnitra koordinovat práce na organizačních strukturách státních orgánů (což překračuje vymezeni působnosti v §1), a dle §19 má schvalovat návrhy těchto struktur, zpracované "podle systemizace", což je, diplomaticky řečeno, poněkud neortodoxní a málo komplexní koncepčně-metodický přístup k navrhování organizace.

Neřešeným a zřejmě podceňovaným problémem zůstává ovšem velké vakuum nad služebním zákonem i kolem něj. Zatímco prostor mezi ředitelem sekce (náměstkem nebo j.) na straně jedné, a posledním podřízeným na nejnižším stupni celé hierarchie bude stále více provazován předpisy, na špici ministerstva (viz výjimky v §2(1) bude vládnout ničím nenarušovaná svoboda, jako v ráji. Nebo snad již existují nějaké analýzy, audity, směrnice, návody nebo aspoň odborná doporučení k otázkám jako je výběr, odměňování, práva i povinnosti a optimalizace využívání osobních ministerských poradců, nebo struktura a fungování ministerských kanceláří, kabinetů a sekretariátů? Bude něco ze služebního zákona platit i pro ně a bude to někdo kontrolovat?

Takových nedořešených (někdy i nepoložených) otázek a problematických oblastí je celá řada - např. kritéria, metodický přístup a optimalizace "outsourcingu", využívání soukromými firmami nabízených externích poradenských, právních a podobných služeb přímým výběrem a výběrovým řízením, společné služby, zakázky a nákupy dvou a více ministerstev, součinnost ministerstev na společných projektech, a další.