O složitosti doby, v níž žijeme...

Až se bude na konci roku hlasovat o autorovi nejhloupějšího výroku, má herec Jaroslav Dušek můj hlas téměř jistý. Nedávno se totiž nechal slyšet, že „rakovina je volba lidí, kteří nenávidí život“. Přijde mi to nejen nesmyslné, ale také bezcitné. Sám jsem znal několik lidí, jimž bylo zatěžko odejít ze světa a se svojí nemocí až do poslední chvíle statečně bojovali. Ale taková už je prostě doba. Lidé neustále někam spěchají, neboť nároky, jež jsou na ně kladeny, jsou vyšší a vyšší. Pídit se po pravdě vyžaduje spoustu času. Ale jsou také věci, na něž není zase tak těžké přijít.

Pan Dušek by si měl uvědomit, že stres je něco, co ovlivňuje zdraví a život každého člověka. Ne každý je však vůči stresu stejně dobře odolný. Není to o tom, do jaké míry má svůj život rád, ale o tom, jak těžké byly zkoušky, jimž byl vystaven, a s jakou genetickou výbavou se narodil. Měl-li někdo traumatické dětství, je zcela pochopitelné, že to ani v dospělém věku nebude mít snadné. Někdo byl třeba zase dlouho „v pohodě“, pak ale prodělal těžkou nemoc, která na něm zanechala dlouhodobé následky. Příklad: Unikne-li někdo před smrtí ze zadušení, může jeho psychika doznat výrazných změn. À propos, geny. Komik Andy Kaufman byl nekuřák a abstinent. Dožil se věku 35 let. Winston Churchill od mládí denně pil a kouřil. A dožil se věku 90 let.

Je třeba vědět, že psychiku ovlivňují okolnosti vnější i vnitřní. A řadu z nich není vůbec snadné pozitivně ovlivnit. Pracujete, vychováváte děti, staráte se o chřadnoucí rodiče. A do toho od politiků neustále posloucháte, že stát nebude mít na vaše důchody peníze, a tak byste mohli pracovat až do sedmdesáti. To člověku klidu zrovna nepřidá, zejména když vidí, že vláda udržuje v chodu (minimálně) tři zbytečná ministerstva a posílá peníze na michelinské hvězdy. Bourá zavedené instituce, které fungují již přes sto let (vládnoucím politickým režimům navzdory), a mluví o nutnosti změn. Žádný div, že už se někteří lidé předem zhrozí, když slyší slova jako „reforma“, „deinstitucionalizace“ či „transformace“.

Nedávno jsem si konečně přečetl román George Orwella 1984. Běhal mi při tom mráz po zádech. Protože mnohé z toho, co Orwell popsal, se naplnilo. Politici neustále mluví o nutnosti boje proti dezinformacím. Ten boj ale většinou spočívá v tom, že se zakážou některé názory. A přitom je to tak jednoduché: Stačí vést lidi k tomu, aby se zdokonalovali v kritickém myšlení. Pravda totiž není černobílá a je ukryta hluboko pod povrchem. Čím více protichůdných názorů nasbíráte, tím větší je šance, že se doberete nějakého reálného základu. Je snadné označit Ronalda Reagana za člověka se slabým sociálním cítěním, za jehož vlády navíc CIA uskutečnila řadu operací, které byly v rozporu s mezinárodním právem. Jenže Reagan byl také člověk, který choval velký odpor k jaderným zbraním a společně s Michailem Gorbačovem usiloval o jejich zničení. Výraznou měrou se zasloužil o ukončení studené války.

Před vynášením soudů je třeba být opatrný. A vůbec nejlepší je nikoho nesoudit. Život s sebou přináší mnoho radostí, kterých je třeba si užít. A mít vedle sebe někoho, kdo nám opravdu rozumí, a kdo nás má rád takové, jací jsme. Mikrokosmos vztahů, jejž si během života utváříme, je ze všeho nejdůležitější. A nemohou jej zničit ani politici, ani nejrůznější šarlatáni.