Joe Biden je skutečným lídrem svobodného světa. Čím déle v Bílém domě vydrží, tím lépe pro nás.

Moje žena nedávno přišla s velmi zajímavou myšlenkou: američtí prezidenti, kteří v Bílém domě strávili jedno funkční období, se dožívají vyššího věku. Gerald Ford (ten si dokonce v Oválné pracovně pobyl ještě kratší dobu) se dožil 93 let, George H. W. Bush 94 let. Jimmy Carter, který se nyní pomalu loučí s pozemským světem, oslavil loni v říjnu 98. narozeniny (jeho pozoruhodný odkaz bude tématem jednoho z mých příštích článků). Tito tři prezidenti mají společnou ještě jednu věc: dobrou pověst. Specielně Carter a Bush byli natolik dobrými prezidenty, že by si to druhé funkční období zasloužili. Jistě, Ronald Reagan, který v Bílém domě strávil dvě volební období, se také dožil úctyhodného věku (93 let), ale v jakém stavu? Když opouštěl prezidentský úřad, vykazoval již první známky Alzheimerovy choroby.

Když do Bílého domu poprvé kandidoval Donald Trump, bylo mu 70 let. O čtyři roky později byl však poražen Joem Bidenem, kterému chybělo pouze několik týdnů do 78. narozenin. A vše nasvědčuje tomu, že v roce 2024 se o prezidentský post utkají ti dva znovu. Bidenovi v té době bude téměř 82 let, Trumpovi o čtyři roky méně. Pravdou ale zůstává, že lidé se dnes dožívají podstatně vyššího věku než dříve a ti, kteří si to mohou dovolit, využívají možností nadstandardní lékařské péče. U Bidena však musíme zohlednit několik důležitých skutečností, abychom pochopili jeho odhodlání usilovat o opětovné zvolení do funkce nejmocnějšího muže na světě.

Politik ze staré školy

Mezi americkými prezidenty se Joe Biden tak trochu vymyká. Mohl si užívat zaslouženého důchodu coby úspěšný expolitik (dlouhá léta působil v Senátu a v letech 2009–2017 byl viceprezidentem Baracka Obamy), místo toho ale vyrazil do boje o Bílý dům. Důvod? Už se nemohl dívat na to, kam jeho zemi vede Donald Trump. Zprvu to vypadalo, že pohoří už v primárkách, pak si ale demokraté naštěstí uvědomili, že může-li někdo Trumpa porazit, je to právě Biden. A ten jejich očekávání nezklamal: svého soupeře doslova rozdrtil, když ho předběhl o 7 milionů hlasů. Trump svoji porážku samozřejmě neuznal a o „ukradených volbách“ mluvil tak dlouho, až mu nemalá část republikánských voličů tuto nehoráznou lež uvěřila.

Trump byl sice odhodlán se pomstít, ale zatím se mu smůla lepí na paty. Během necelých dvou let prosadil Biden většinu klíčových zákonů, které svým voličům slíbil, stmelil NATO, které by se už brzy mělo rozšířit o další dvě členské země, a dostal do úzkých ruského prezidenta Vladimira Putina. Ti, kteří o něm mluvili jako o „senilním starci“, by se měli chytit za nos. Biden předčil veškerá očekávání a poté, co jeho strana obstála i v kongresových volbách (republikáni tak tak ovládli Sněmovnu reprezentantů, demokraté v Senátu posílili a většina Trumpem podpořených kandidátů propadla), je jeho pozice poměrně silná. Rozhodne-li se ale Biden obhajovat příští rok prezidentský úřad, pak jen z jednoho důvodu. A tím důvodem bude Donald Trump. Ten už svoji opětovnou (a třetí) kandidaturu oznámil, očividně se vzhlédl v Groveru Clevelandovi, „sendvičovém“ prezidentovi (v Bílém domě pobýval v letech 1885–1889 a 1893–1897), který se ovšem – na rozdíl od něj – těšil pověsti správného chlapa.

Bidenovy šance na vítězství v roce 2024 rozhodně nejsou malé. O jeho legislativních úspěších již byla řeč, stejně tak o jeho zásadové zahraniční politice. K tomu je ještě třeba připočíst skutečnost, že Spojené státy aktuálně vykazují nejnižší míru nezaměstnanosti za posledních 50 let a inflace jde pomalu, ale jistě dolů. Potupný odchod amerických vojsk z Afghánistánu se zdá být v tuto chvíli zapomenut, byť republikány ovládaná Sněmovna reprezentantů toto téma jistě brzy opět otevře. V této souvislosti může Bidena zachránit jedině vnitřní válka uvnitř Republikánské strany. Trump si v ní sice stále udržuje nemalý vliv, leč primárky se naplno rozjedou až začátkem příštího roku, takže staré dobré konzervativní křídlo bude mít ještě dostatek možností přejít do protiofenzivy.

Demokraté se potýkají s personální krizí a republikáni se hledají

Není to tak dávno, co kandidaturu do Bílého domu za Republikánskou stranu oznámila Nikki Haleyová, bývalá guvernérka státu Jižní Karolína a velvyslankyně Spojených států při OSN. Podle průzkumů však největší šanci na zisk prezidentské nominace mají Trump a floridský guvernér Ron DeSantis. Potíž je v tom, že oba prosazují tutéž politiku, a je-li DeSantis přece jen o něco přijatelnějším kandidátem, pak pouze proto, že by svým jednáním téměř jistě nezpochybňoval principy americké demokracie. Kde jsou ty časy, kdy Republikánskou stranu reprezentovali politici jako George H. W. Bush či John McCain?

Pokud by se republikánům nakonec podařilo odstřihnout od Trumpa, je velmi reálné, že by Joe Biden uvolnil své místo někomu mladšímu. Ale komu? Kamala Harrisová jako viceprezidentka zklamala, Gretchen Whitmerová, guvernérka státu Michigan, zatím o křeslo v Oválné pracovně nejeví zájem a John Fetterman, senátor za Pensylvánii, se ještě zcela nevzpamatoval z následků mozkové mrtvice. Demokraté navíc s Bidenovou opětovnou kandidaturou tak nějak počítají a nemají snahu mu jeho pozici jakkoliv ztěžovat. Ví, že pouze on je schopen uštědřit Trumpovi další volební porážku.

Jedinou Bidenovou nevýhodou je jeho pokročilý věk. On sám je očividně alergický na to, když mu jej někdo připomíná. Je ale pravdou, že ani Ronald Reagan nebyl v době, kdy vykonával prezidentský úřad, úplně „ve formě“, přesto se mu ale podařilo prosadit několik dobrých věcí a významnou měrou přispět ke konci studené války. Joe Biden je zatím ve velmi dobré pozici, díky čemuž se mu daří držet Donalda Trumpa v šachu. To ale nic nemění na tom, že jak demokraté, tak republikáni by se měli vážně zamyslet nad svojí budoucností a svým politickým směřováním. Zatím to totiž vypadá, že příští prezidentské volby budou stejné jako ty v roce 2020. Ale co bude potom?