Mediální výchova se pomalu ale jistě dostává do školních vzdělávacích programů jako téma vydatně podporované nejrůznějšími iniciativami, často s přispěním evropských fondů. (Například projekty Rozumět médiím, Média tvořivě, Mediální výchova). Mediální výchova si klade ušlechtilý cíl: učinit občany této země mediálně gramotné. Řečeno slovy teoretika: „přiblížit lidem, jak fungují mediální texty, vysvětlit, jak se podílejí na vytváření významů, popsat, jak se publikum zmocňuje mediálních produktů, technologií a institucí a dodává jim význam.“ Prakticky řečeno: naučit lidi kritickému přístupu ke všemu, s čím se v médiích setkávají. Mediální výchova vychází z optimistické hypotézy, podle níž lidé vybaveni mediální gramotností se nenechají jen tak snadno zmanipulovat, lidově řečeno „zblbnout“.
Martin Zvěřina vsunul do svého středečního komentáře k případu Čunek v Lidových novinách (Utajená profese J.Č.) mezititulek „Tragická bilance vyšetřovatelů,“ který dále rozvádí: "Naprosto tragická je bilance práce vyšetřovatelů a státních zástupců.... Firma bez zvláštních pravomocí je v syntéze nashromážděných informací výkonnější než privilegované orgány státu."
Teze o tom, že nejlepším nástrojem pro řešení ekonomických problémů je „neviditelná ruka trhu“, se stala mantrou četných, po listopadu 89 mladistvých, dnes však už stárnoucích publicistů a ideologů pravé části politického spektra, až si za její bezduché opakování vysloužili přezdívku „tržní komsomolci.“