Mediálními trvalkami listopadu 2009, alespoň co do průběžné pozornosti, jsou prasečí chřipka a plzeňská právnická fakulta. Ve srovnání s těmito tématy byly zprávy o 20. kongresu ODS a zakládajícím celostátním sněmu nové strany TOP-09 jednorázovými jednohubkami, byť v dané chvíli obšírně medializovanými prostřednictvím přímých přenosů na zpravodajském kanálu ČT24. (Mirek Topolánek své předsednictví udržel, Karel Schwarzenberg byl zvolen jednomyslně).
Drahomíra Dražská konečně promluvila a sdělila národu, že si mrtvého studenta Martina Šmída vymyslela. V Lidových novinách ji zpovídali Jaroslav Veis (spoluscénárista Chaunova dokumentu Mrtvý student, který se nikdy nenarodil) a Alena Müllerová z ČT. Dá se jí však věřit?
Pan Stejskal nás nedávno vyzval, abychom se podělili o své zážitky z listopadových dnů roku 1989. Rozhodl jsem se tak učinit systematicky na svém privátním blogu Pěna dní, na kterém uveřejňuji celý seriál pod titulem „Výročí na krku“, z něhož dnes nabízím jednu část. Den, kdy padala berlínská zeď, jsem prožil shodou okolností v Berlíně...
„Je těžké poznat chvíli, kdy se starý svět loučí a dělá místo novému. Proč se v ústavu pro „choromyslné“ zvaném VÝCHODNÍ BLOK vzbouřili pacienti zrovna v roce 1989? S dvacetiletým odstupem je leccos jasnější…“
Se slibem, že se po dvaceti letech dozvíme „jak to všechno bylo“ začíná článek Lubomíra Hegera Konec starých časů, který uvedl tematickou sobotní přílohu MF Dnes Víkend "1989 - Rok, který změnil svět" (31.10.2009).