„Je těžké poznat chvíli, kdy se starý svět loučí a dělá místo novému. Proč se v ústavu pro „choromyslné“ zvaném VÝCHODNÍ BLOK vzbouřili pacienti zrovna v roce 1989? S dvacetiletým odstupem je leccos jasnější…“
Se slibem, že se po dvaceti letech dozvíme „jak to všechno bylo“ začíná článek Lubomíra Hegera Konec starých časů, který uvedl tematickou sobotní přílohu MF Dnes Víkend "1989 - Rok, který změnil svět" (31.10.2009).

Jako hlavní – a bohužel zřejmě jen jediný – zdroj si Heger vybral knihu Victora Sebestyena - Revolution 1989 - the Fall of the Soviet Empire, což je drobným písmem na konci článku připomenuto.

Problém Hegerova textu vzniká nejen tam, kde novinář přebírá otrocky názory autora knihy, aby je pak vydával za nezpochybnitelná fakta, ale i tam, kde převzatá fakta a názory – často zjednodušené - ve své interpretaci ještě více zjednodušuje a posunuje je do roviny bonmotů bulvární žurnalistiky. Argument, že se takový článek dobře čte, ovšem nemůže vyvážit skutečnost, že se tím deformuje pohled na historii a vytvářejí se falešné mýty.

Líčení, jaký byl svět před dvaceti lety a proč došlo k pádu totalitních režimů na východě Evropy, nesené v rádoby zlehčujícím vtipném tónu, vrší vedle sebe fakta bez souvislostí, občas i zavádějícím způsobem. Například Heger v úvodu popisuje „ultramoderní svět“ Západu roku 1989 takto:
„Tehdejší lidé žili v novém světě – ultramoderním. Každé druhé dítě mělo na ruce digitální hodinky. Motorola uvedla na trh mobilní telefon, který se (skoro) vešel do kapsy. Na oběžnou dráhu vyletěla první družice systému GPS, který zajišťuje určení přesné polohy na Zemi. Americký Federální výbor pro počítačové sítě schválil propojení NSFNET s komerčním MCI Mail systémem. Nepokoušejme se to luštit – dnes tomu říkáme internet a e-mail.“

Neinformovaný čtenář by si mohl z poslední věty odvodit, že e-mail před rokem 1989 neexistoval. Kdyby se Heger pokusil vyluštit význam propojení NSFNET a MCI, zjistil by, že tady nešlo o nějaké propojení Internetu a e-mailu, neboť v Internetu fungovala elektronická pošta od samého počátku. Význam tohoto propojení byl v tom, že NSF (National Science Foundation), jejíž veřejné prostředky byly využity pro budování páteřní sítě NSFNET, schválila, aby se do Internetu – dosud akademického a nekomerčního podniku - zapojila také komerce, což byl začátek pozdější privatizace NSFNET.

Samozvaný historik internetu se dopustil chyby také v jiném článku stejného vydání Víkendu „Krásné nové stroje“, věnovaném informačním technologiím: „Na jaře 1989 představil Tim Berners-Lee projekt hypertextového systému WWW a zároveň zveřejnil první webovou adresu: http://info.cern.ch/hypertext/WWW/TheProject.html.“ Je mi záhadou, Jak mohl Berners-Lee zároveň zveřejnit první webovou adresu v roce 1989, když první webový server spatřil světlo světa koncem roku 1990.

Tyto technické nepřesnosti vzniklé z ledabylého přístupu k faktům však blednou ve srovnání s falešnými mýty, které vznikají, když se k faktům přistoupí bez kritického odstupu, bez chápání souvislostí, s důrazem na atraktivní nepodstatné detaily (Leonid Brežněv, který od konce 70. let trávil většinu času na divanu, zapíjel vodkou diazepam a hrál s bodyguardy domino, Jurij Andropov, ve funkci mu stále selhávaly ledviny a byl připoután na zubařské křeslo).

Například tvrzení: „Svět se tak v listopadu 1983 ocitl nejblíže nukleárnímu konfliktu v historii, když paranoidní exšéf tajné služby KGB Andropov došel na svém křesle k závěru, že mohutné vojenské cvičení NATO Able Archer je ve skutečnosti zahájením útoku,“ které Heger zřejmě přebírá od Sebestyana, vychází z jednoho jediného svědectví založeného na výpovědích sovětského exšpiona Gordějevského. Seriózní historici okolnosti manévrů Able Archer 1983 vidí trochu jinak. (Viz svědectví z knihovny CIA)

Podobné to je s dalším Hegerovým suverénním prohlášením, že „intervence do Polska v 80. letech nebyla nikdy na pořadu dne. Vyloučil ji už Andropov, a to slovy: „Jestli má Polsko padnout do rukou Solidarity, tak ať se to stane.““ Nevím, odkud Heger bere jistotu, že Sověti nechtěli v Polsku zasáhnout, když existuje dostatek důkazů o přípravách vojsk Varšavské smlouvy na vpád do Polska, kterých se notabene účastnilo i Československo. Ať se Heger poohlédne po našich armádních archivech. Já sám mohu posloužit osobním svědectvím, které jsem vyslechl od ředitele ostravského televizního studia Saidoka, který nám po listopadu líčil, jak mu přišli fízlové do kanceláří instalovat televizní techniku pro případné vysílání do Polska.

Snůška zjednodušených tvrzení typu „studenoválečnický praktik Bush považoval svého předchůdce Reagana za nenapravitelného snílka… vysvětlení Gorbačova sebevražedného altruismu je stejně jednoduché jako neuvěřitelné“ pak vrcholí větou „Egon Krenz se rozhodl prodat zeď na Západ.“ Egon Krenz prodávající Bonnu berlínskou zeď za chybějící úvěry je sice přitažlivý bonmot, který snad může mít nějaký reálný základ v teoretických úvahách tehdejšího východoněmeckého politbyra, který je však dosti vzdálený historické pravdě o událostech, jež se náhle daly do pohybu, a státníci měli co dělat, aby je nějakým způsobem ukočírovali, aniž by je to převálcovalo a přivedlo svět do chaosu.

Přečetl jsem si recenze díla, z něhož Heger opisoval. Většinou chválí knihu jako živý a dramatický popis událostí provázející rozpad sovětského impéria. Britský Daily Telegraph si však všímá jednoho nedostatku: je sice chvályhodné, že Victor Sebestyen shromáždil zajímavé a důležité citáty tehdejších klíčových státníků, jenomže občas zůstal čtenáři dlužen vysvětlení, proč a v jakých souvislostech ta slova padla, a jaké byly okolnosti, které příslušné státníky vedly k postojům, jež zastávali. (zde u Margaret Thatcherové - We get her famous quotation, “I like Mr Gorbachev, we can do business together”, but why she said it and what led her later to be so determined an opponent of German reunification could have done with more illumination )

Když někdo tento nedostatek umocní svévolným výběrem a bulvární interpretací faktů a názorů, pak vznikne jeden z dalších nedodělků, kterých jsou dnešní česká média plná. Mám na mysli historizující články tvářící se jako spolehlivý průvodce dějinami, které však často vytrhávají fakta ze souvislostí, dezinterpretují je, a tím vytvářejí falešnou mediální realitu.

Svým způsobem za to může „efekt tiché pošty“, případně „internetové dozvukové komory“, tedy v systému přebírání a předávání informací, zvláště když se tak děje mechanicky, bez kritické analýzy, jak se v českých médiích stává pravidlem.

Příkladem budiž tato část Hegerova článku: „Komančové milují beton, i když ho neumějí vyrobit, takže to vypadá, jako když do něj míchají brambory. Z betonu je všechno – ulice, domy, zdi, okenní rámy, pouliční lampy, sochy, lavičky, stropy, střechy a snad i jídlo,“ napsal americký autor P. J. O’Rourke v roce 1989 o Varšavě.“

Citaci amerického žurnalisty, satirika a spisovatele P.J. O’Rourkeho Heger evidentně přejímá druhotně ze Sebestyanovy knížky Revolution. V originále to O’Rourke po návštěvě Varšavy (v roce 1986, tedy nikolik v roce 1989) napsal takto: „From bumpy landing until bumpy takeoff, you spend your time in Poland looking at bad concrete. Everything is made of it-streets, buildings, floors, walls, ceilings, roofs, window frames, lampposts, statues, benches, plus some of the food, I think. Commies love concrete, but they don't know how to make it. Concrete is a mixture of cement, gravel and straw? No? Gravel, water and wood pulp? Water, potatoes and lard?"

Kdo špatně citoval nebo překládal – Heger nebo Sebestyen? Kdo zpotvořil O’Rourkeho satirickou hyperbolu o bramborách v betonu a vynechal předchozí věty, které ji dávají smysl? Pro někoho jsou to možná nepodstatné detaily, pro mne však jedna z mnoha ilustrací stylu práce současných českých novinářů.