Ivo Mathé už nemohl mlčky přihlížet tomu, jak prestiž instituce veřejné služby České televize, kterou pomáhal vytvářet, se postupně vytrácí, a tak do Lidovek sepsal Úhel pohledu Česká televize směřuje dozadu. K jeho názorům se připojuji a přidávám se i k nářku nad otravným teleshoppingem menšíkovských Silvestrů, i k povzdechu nad "komerční nenasytnosti i krátkozrakostí vedení programových okruhů, jimž se důvěrně přezdívá „kanálníci“".

Nejsem vůbec rád, že se tak výrazně projevují slabé stránky restrukturalizace ČT, které jsem před deseti měsíci popsal slovy: "Mechanické aplikace projektového řízení, mlhavost a obecnost programových cílů, chybějící zpětná vazba producentských center k šéfeditorům/manažerům programů, bez níž jejich programové koncepce nelze realizovat, nerespektování specifik výroby TV pořadů podle jednotlivých typů, absence rozvahy o kompetencích a rozhodování ve věci finančních toků, neboť o peníze jde vždy až v první řadě. "

Občas získávám dojem, že někteří manažersky vystajlovaní chlapci, kteří přišli do veřejnoprávních, ale i komerčních médií vylepšovat jejich postavení s heslem "my to budeme dělat lépe", jakoby stále nemohli pochopit, že ani sebelepší marketing nepomůže tam, kde chybí kvalitní práce, a není kvalitní produkt, tj. dobré a divácky přitažlivé programy. Navíc v případě České televize ani ten marketing - tj. promyšlené a koordinované programové plánování (dnešním jazykem "scheduling") jim moc nejde.

Něco podobného se dá říci i o televizi Nova, která pod diktátem mechanicky aplikovaných ekonomických ukazatelů postupně pod vedením nového managementu ztrácí to, co ji udržuje na prvním místě popularity české divácké obce: svoji identitu, značku, image založenou na průběžných inovacích a profilových pořadech, řečeno slovy marketingu – „brand.“ Stále častěji se ozývají hlasy, že televize Nova se propadá do šedi zaměnitelných komerčních televizí.

Když každodenně z rozhlasu ČRo2 slýchám "Dobré a ještě lepší ráno", stále se mi dere z hlubin paměti heslo "Se Sovětským svazem na věčné časy," které někdejší ideologický marketingový specialista (tehdejším jazykem "agitátor a propagátor") vylepšil nesmyslným dovětkem "a nikdy jinak". Stejně jako jsem tenkrát nepochopil, proč věčnost musí být potvrzena slovy "nikdy nijak", stejně tak dnes nevím, proč moje rána nemohou být prostě jenom dobrá a musí být "ještě lepší", s novou znělkou, ze které se harmonie úvodních akordů Smetanova Vyšehradu pomalu vytratila.

Byl bych nerad, kdyby tato glosa vyzněla jako nářek zapšklého staříka. Pravda, už se mi poněkud hůře zvyká na neustálé inovace, kterými mě zásobuje okolní svět. Na druhé straně se domnívám, že jsem pořád ještě schopen inovace ocenit a také se přizpůsobit, když mi někdo nabídne něco nového, lepšího, s přidanou hodnotou. Ale ta přidaná hodnota musí být v produktu, nikoli jen a pouze v marketingu balícím do nového obalu staré zboží.