Docela se těším na komentáře právníků, zda a jak rozcupují včerejší zásah vojenské policie na Kavčích horách. Takovou neprofesionalitu, aby člověk pohledal. Na druhé straně mě trochu mrzí, že si zatím nikdo nedal větší práci, aby blíže rozebral paragraf Trestního zákoníku, na jehož základě orgány činné v trestním řízení zahájili svoji akci, tj. „Ohrožení utajované informace“ (alespoň tak zdůvodnil akci tiskový mluvčí Vojenské policie). Ten paragraf 317 je zařazen do oddílu „Trestné činy proti bezpečnosti České republiky, cizího státu a mezinárodní organizace,“ hned za § 316 vyzvědačství.

Znovu jsem se vrátil k Rožánkově reportáži a jejímu televiznímu záznamu, ve kterém Karel Rožánek jakýsi materiál s označením „důvěrné“ ukazuje, a zároveň říká, že ho ministr Vondra odtajnil. Takže jestli materiál byl odtajněn, tak jaké pak „ohrožení utajované informace.“


Jsem tedy zvědav, co se z této aféry nakonec vyklube. Zda to byl řehtající šiml těch, kteří nedokázali civilizovaně provést rutinní úkon v trestním řízení, a kteří při tom nebrali v úvahu paragraf 16 tiskového zákona. Ten totiž zajišťuje novinářům právo na ochranu zdroje s výjimkami, jež se týkají „zvláštním právním předpisem stanovené povinnosti nenadržovat pachateli trestného činu a překazit nebo oznámit trestný čin a ve vztahu k těmto zvláštním právním předpisem stanoveným povinnostem ani povinnosti, které jsou stanoveny v trestním řízení.“

Nebo zda celá akce je jen záminkou, zda za vším nestojí promyšlená snaha dostat se ke zcela jiným materiálům, o které má ministerstvo obrany a vojenská policie zájem, a jež by jim napověděly, kdo a jak „pouští“ informace novinářům. Nějak nemohu pochopit, že informace o nějakých avantýrách vojenských zpravodajců, při kterých jeden sbírá kompromitující materiály na druhého, by měly být tím, co „ohrožuje bezpečnost České republiky, cizího státu a mezinárodní organizace“, jak praví trestní zákoník.

Vzdáleně mi to připomíná aféru Spiegel, na jejímž počátku bylo vyřizování osobních účtů ministra obrany Franz Josepha Strausse s nepohodlným týdeníkem der Spiegel. Pokusím se o krátkou rekapitulaci alespoň toho, jak celá aféra vznikla.

Spiegel šlapal ministru obrany Straussovi na paty řadu let. Například když Strauss nechal přeložit dopravního policistu, který učinil na něj oznámení pro neuposlechnutí pokynu. Když potrestal špičkového pilota za nezaviněnou nehodu. Nebo když zajistil pro svého příbuzného „strýce Aloyse“ dobře placené místo poradce u dodavatelské firmy pro bundeswehr. Nebo když redaktoři Spiegelu zjišťovali, jak došlo k tomu, že zakázku na stavbu pěti tisíc bytů pro americkou armádu dostala firma FIBAG, jejíž majitelé patřili do okruhu Straussových známých, přestože firma neměla žádnou infrastrukturu nezbytnou pro stavební práce. To vše se odehrávalo v letech 1958-62.

Na podzim 1962, u příležitosti konání manévrů Fallex 62, si týdeník Spiegel jako Titelgeschichte (v angličtině cover story) zvolil analýzu situace v bundeswehru a kritiku obranné doktríny spolkové republiky, kterou zveřejnil pod titulkem Bedingt abwehrbereit (Podmíněně připraveni na obranu). Spiegel na základě informací, které získal z generálního štábu, zde kromě jiného dokládal, že ministerstvo obrany se až příliš spoléhá na jaderné zbraně Američanů a zanedbává konvenční ozbrojené síly.

Reakce na tento článek kupodivu nepřišla od politiků, ale od soukromníka, plukovníka v záloze a právníka Friedricha Augusta svobodného pána von der Heydteho, který podal 11. října 1962 trestní oznámení na Spiegel kvůli spáchání trestného činu vlastizrady (Landesverrat). Generální prokurátor Siegfried Buback (později ho zastřelili teroristé ze skupiny Baader/Meinhof) si kvůli tomuto obvinění vyžádal expertízu na ministerstvu obrany, což se stalo vítanou příležitostí pro Strausse, aby se Spieglu pomstil.

Stanovisko, které prokurátor z ministerstva obrany získal, nafouklo bezpečnostní rizika, plynoucí ze zveřejněných údajů natolik, že celý bezpečnostní aparát se dal okamžitě do pohybu a 26. října policie obsadila redakci Spieglu a začala s prohlídkou. Současně byly vydány zatykače na autory článku Conrada Ahlerse, Hans Schmelze a také na vydavatele Rudolfa Augsteina.

Další události jsou obecně známé – protesty veřejnosti proti celé akci, vlna solidarity německých médií se Spieglem, politická krize, ve které se za novináře a proti Straussovi postavili koaliční partneři z FDP, takže Strauss, přestože ho kancléř Adenauer podporoval, musel v zájmu zachování koalice odstoupit. Následné soudy vyzněly do ztracena, bez rozsudků, přestože policie zjistila, kdo informace z generálního štábu vynášel.

Při rekapitulaci aféry Spiegel se často zapomíná na to, že se vše odehrávalo ve dnech kubánské krize, když několik dní před obsazením redakce Spieglu, 22. října, prezident Kennedy vyhlásil blokádu Kuby a svět se ocitl na pokraji jaderné války. V takové situaci argumenty národní bezpečnosti vcelku pochopitelně rezonovaly u orgánů, které trestní řízení vedly. Nehledě na to, že ministerstvo obrany cíleně přilévalo olej do ohně. Například když naznačovalo, že Conrad Ahlers, který byl v té době na dovolené ve Španělsku, by mohl uprchnout na Kubu, a proto zapojilo svého vojenského přidělence v Madridu do zatýkací akce.

Ve srovnání s aférou Spiegel je akce vojenské policie v budově České televize směšnou fraškou, ale kdo ví, zda u jejího zrodu není také pouhé vyřizování osobních účtů.