Děkuji Michalu Musilovi, že pronikavě zvýšil upadající návštěvnost mého me-zinu Louč redakčním komentářem o mediálních rozumbradech. Vůbec se na něj nezlobím a do jisté míry ho chápu. Když jsem kdysi pracoval v médiích, také jsem neměl rád rozumbrady a kibice, kteří měli spoustu dobrých rad, jak by se všechno mělo dělat jinak a lépe, většinou nepoužitelných. Já jsem se však tentokrát ozval spíše jako čtenář, než jako někdo, kdo by chtěl detailně a kvalifikovaně analyzovat žurnalistiku MF Dnes.

Jsem totiž citlivý na to, když mi někdo vnucuje názory a nenechá mě, abych si ten názor učinil sám. Také proto jsem napsal, že „publikování těch dokumentů by se mělo dít bez interpretujících a návodných komentářů v textu (k tomu slouží komentářové stránky), a že by ty dokumenty měly být kvalitně ozdrojovány tak, aby si je čtenář mohl zasadit do souvislostí.“

Tím slovem „ozdrojování“ jsem samozřejmě nemyslel, že by redaktor měl oznámit zdroj svých informací (za takového hlupáka mne snad Michal Musil nepokládá). Ozdrojováním jsem na mysli, že jednotlivé citace mohly být uvedeny do kontextu, tj. mohlo být uvedeno: to a to je obsaženo v tom a tom dokumentu, to a to řekl Bárta na této a této poradě. (Těch porad bylo zřejmě více, a detektiv Václav Láska v televizi potvrdil, že na té, na které byl on přítomen, „byla diskuse nad tím, jak vést obchod“ detektivní kanceláře, politika byla přítomna až v druhém plánu.)

Takhle jsem byl vydán na pospas parafrázím řečeného a jednostranně podanou interpretací Bártových myšlenek. Stačí si přečíst úvod článku „Bárta sepsal detailní plán, jak ovládne politiku“. Cituji: „Děláme nepěkné věci. Korumpujeme, zastrašujeme, podporujeme protekcionalismus (sic!), minimalizujeme daně. Jsme stále drsnější a agresivnější. Teď musíme alespoň trochu ubrat – a dát naší bezbřeze rostoucí agresivitě jasně stanovené limity (…) V kostce řečeno: Takto si před třemi lety plánoval budoucnost Vít Bárta..“ Co z toho řekl Bárta, co napsal redaktor? Nevím a nedá se to poznat.

Když někdo napíše, že Bárta má „spasitelský komplex“, pak bych očekával odkaz na argumenty, které toto tvrzení podpírají – nejlépe citacemi z dokumentů nebo autentických výpovědí. Bohužel v celém materiálu „Odhalen“ je fakt a citací málo, zato názorů až tolik, že mi to připomnělo neblaze proslulé diskreditační materiály z ne příliš dávné minulosti.

Ozval jsem se tedy jako čtenář a také jako člověk, kterému vadí, že ne příliš férové zacházení médií s Bártou z něj udělá mučedníka, přestože by si zasloužil, aby co nejrychleji zmizel v propadlišti dějin. Celý smysl mé glosy byl následující: Zveřejnění aféry bylo a je v pořádku, leč způsob, jakým se tak stalo, dobrý záměr pokazil. Proti Jaroslavu Kmentovi zaujatý nejsem. Za aféru Gross zaslouží pochvalu, neboť to byla investigace redakční, nikoli vnesená do média zvnějšku. Nicméně u Mrázka už příliš fabuluje, což mám potvrzeno od lidí, kteří do těch dějů byli vtaženi.

Že sáhnu do vosího hnízda, jsem věděl předem, ale že něco pravdy na mém názoru přece jenom asi bude, svědčí reakce čtenářů mého textu na Aktuálně.cz.

Michal Musil má pravdu, že jsem u upoutávky na titulní straně přehlédl „i“, tj. správná citace textu není „natáčeli Topolánka“, ale „…natáčeli i Topolánka“. Jenom nevím, co se mění na mém konstatování, že špehování se týkalo prioritně Dalíka, nikoli Topolánka, který byl do upoutávky přidán pro větší efekt (na nahrávce téměř nerozeznatelný).