Scénosled: Jeden z hasičů byl přistižen při tom, když se snažil vrátit do tomboly tlačenku, kterou před tím jeho manželka z tomboly zcizila. Dotyčný hasič omdlel a nyní leží v kanceláři s mokrým hadrem na hlavě, ostatní kolem něj diskutují o vzniklé situaci:

- Ty vole starej, pitomej.

- Proč to tam vracel.

- Taková ostuda, že to tam vrátil.

- Je to vůl a neměl to vracet.

(...)

- Jak to budem řešit?

- No, vyřešíme to, porád, ale hádáním ne takhle.

- Tu vostudu už nevyřešíš, Josko.

- Ale prosimtě, jakoupak vostudu, prosimtě.

- To je vostuda na celej sbor. Beznadějně.

- Mlč, mlč. Já ti něco řeknu. Kdybys byl v tý situaci ty jako je von, tak to vrátíš taky, protože seš poctivej.

- Nikdy, nikdy v týhletý situaci, nikdy ne. To si pamatuj. Poněvadž pověst sboru je mi milejší, než ňáká má poctivost, ty makovče jeden.

- Pověst sboru! Já ti řeknu, na čem záleží pověst sboru. Pověst sboru záleží teď na tom, jak to teďka zařídíme s tou tombolou.

- (smích) Prosimtě, co bysme s tombolou zařizovali, to je jasný.

- Co je na tom jasnýho? Tobě je všecko jasný.

- Bodejť by ne, co budeš zařizovat. Tombola je rozkradená.

- Pánové! Fakt je jeden. Když si to ty lidi rozkradli, tak to nemůžou vyhrát!

- Takhle nemluv, Josko. Jak k tomu přijdou lidi, co si losy poctivě koupili a nic si nenakradli?

- Měli si nakrást. Kdo si nenakrad, musí to chápat tak, jako že nic nevyhrál.

- Tak počkej, prosimtě, tak nevtipkuj tady. Tady jde o jinou věc. Co udělat s těma lidma, který si nakradli a losy si nekoupili.

- To je sviňárna, tedy. To není snad ani možný.

- Nechat je zjistit, nechat je zjistit.

- A jak to zjistíš, prosimtě, kde? Když jsou lidi pryč?

- To nejde.

- Počkejte mládenci, počkejte. Vycházejte z toho, že u nás na plese není nikdo, kdo by si nekoupil aspoň jeden los. Zloděj bez losu u nás neexistuje.

- Z toho vycházejme, z toho vycházejme.

- No jo, tak z toho vycházejme, ale ty lidi tam čekaj. Tak jim to musíme říct, ne?

- Prosimtě, co bys jim porád říkal? Já nevím, co jim budeš říkat? Ty mně připadáš jako Jéžiš Kristus, porád někomu něco vysvětlovat. Podívejte se: Tombola je rozkradená, ty lidi tam byly všechny, všechny jsou podezřelí, tak ať držej hubu!

- No, a to je právě důležitý, že jsou všichni podezřelí.

- To není pravda, to není pravda!

- Ale něco na tom je, má pravdu.

- To není pravda.

- No jo, ale tak jim to někdo musí říct, porád.

- Co by jim kdo říkal?

- Že jsou všichni podezřelí.

- Mládenci, já nevím, jak myslíte. Cožpak já bych jim to řekl sám, to je maličkost, ale myslím, že je to zbytečný.

- Já nevim, jak zbytečný?

- Podívejte, oni lidi dobře vědí, když si to rozkradli, že to nemůžou vyhrát. A tak moc dobře vědí, že jsou všichni podezřelí. Lidi nejsou hloupí, nejsou hloupí.

- Nepodceňovat, pánové, nepodceňovat lidi.

- Ano, nepodceňovat, lidem musíme věřit.

- Ano, nepodceňovat a věřit lidem.

- Vopravdu, to radši pětkrát nosit… Proč to ten vůl tam vracel, tu tlačenku.

- Nech toho.

- Ticho, počkej.

- Co je? (hasiči poslouchají) Jděte se někdo podívat, co se tam děje v sále…

Hasiči jdou do sálu, který je prázdný, pouze zasloužilý předseda sboru čeká na vyznamenání. Když ho dostane, tak se zjistí, že ozdobná hasičská sekerka v pouzdru chybí.