Čtenářům blogů na Aktuálně.cz nabízím jedno nadčasové téma k diskusi. Mazat či nemazat příspěvky na webu, které nebyly pravdivé, nebo ve kterých došlo k omylu?
Dám konkrétní příklad: Andrej Babiš si pohrál s novinářskou lačností po sólokaprech a několik dní vypouštěl signály (některé prostřednictvím twitteru) o tom, že zvažuje nákup vydavatelského domu Ringier Axel Springer. Na tento špek naskočil v pondělí 24. června ekonomický deník E15 zprávou “Babiš kupuje český Ringier, zaplatí přes čtyři miliardy“. Vzhledem k tomu, že autor Tomáš Skřivánek má pověst zkušeného ekonomického redaktora s praxí v Lidových novinách, MF Dnes a týdeníku Euro, jeho zprávu převzala i další média, Dokonce i tisková agentura ČTK, což je na pováženou. Tamtamy zpravodajských serverů se rozezněly, internetová dozvuková komora (internet echo chamber) začala produkovat první úvahy a komentáře.

O dva dny později však bylo všechno jinak. Již v úterý se některá média od pondělní zprávy mírně distancovala sdělením, že Andrej Babiš nákup Ringieru popírá, což si ovšem někteří komentátoři vyložili tak, že je to běžný způsob mlžení před již hotovým obchodem. Ve středu 26. června pak přišlo překvapující oficiální sdělení majitele Mafry mediální skupiny Rheinische Post, který oznámil, že veškeré své české aktivity prodává české skupině Agrofert, tedy Babišovi.

Zpravodajské weby nyní stály před rozhodnutím, co s tím. Většinou se uchýlily k dodatečnému opravování svých zpráv na stejných adresách. A tak na idnes.cz jedna zpráva získala během tří dní tři titulky a tři různé verze: „Babiš koupil českou pobočku Ringieru, vydavatele Blesku a Reflexu,“ „Babiš buduje mediální impérium, údajně koupil vydavatele Blesku,“ a „Babiš popřel spekulace, že koupil vydavatele Blesku.“ O tom, že se tady se zprávou manipulovalo, svědčí také to, že ta poslední verze stále nese ve své adrese původní titulek: babis-koupil-ceskou-pobocku-ringieru-vydavatele-blesku-a-reflexu, přičemž domicil stále tvrdí, že jde o zprávu z pondělka 24. června.

Stejně postupovaly i lidovky.cz, které původní zprávu i titulek „ Miliardář Babiš podepsal smlouvu na koupi vydavatelství Ringier“ upravily na "Miliardář Babiš popírá, že koupil vydavatelství Ringier" s usvědčující adresou miliardar-babis-podepsal-smlouvu-na-koupi-vydavatelstvi-ringier. Na jedné straně lidovky.cz – na rozdíl od idnes - přiznávají v domicilu následnou aktualizaci zprávy, na straně druhé Lidové noviny byly jediným deníkem, který nejistou informaci zveřejnil i v úterním tištěném vydání.

Zpravodajský server ČT24 stopy po svém omylu zametl důkladněji. Původní odkaz na zprávu „Babiš kupuje českou pobočku Ringier za 4 miliardy,“ s touto usvědčující adresou www.ceskatelevize.cz/ct24/media-it/232574-babis-kupuje-ceskou-pobocku-ringier-za-4- miliardy čtenáře přesměruje na upravenou stránku „Babiš prý koupil pobočku Ringieru, sám to však popřel“, jejíž adresa se rovněž upravila na www.ceskatelevize.cz/ct24/media-it/232574-babis-pry-koupil-pobocku-ringier-sam-to-vsak-poprel/, čímž corpus delicti o dodatečné úpravě je obtížněji vyhledatelný.

Problém řešily i některé specializované weby, které soutěží o to, aby jako první přinášely novinky ze světa médií. Aleš Borovan, který před rokem opustil E15 a začal provozovat vlastní „mediální“ web borovan.cz s heslem „Nejlepší showbyznysové zprávy“, to udělal tak, že ze své hlavní stránky odkaz na předčasnou analýzu mediální trhu „Babišův Blesk smrtelně ohrožuje Mafru“ odstranil. Nicméně při použití vyhledávače Google je původní text stále k nalezení.

Také web Ondřeje Austa mediar.cz odkaz z archivu na zprávu „Babiš za 4 miliardy Kč kupuje Ringier, vydavatele Reflexu, Aha! či Blesku, s nímž se soudí“ odstranil. Lépe řečeno: alibisticky ho přesměroval na zdroj zavádějící informace E15. a nikoli na původní text a Austův komentář, rovněž dohledatelný přes některý z vyhledávačů. Oprava omylu v praxi: Mediář se ke zprávě vyjádřil v titulku, pokud byl u něj původní text, tak jsem ho nedohledal.

Navštěvovaný zpravodajský server ceskamedia.cz byl z obliga, protože ten jenom citoval a žádný původní příspěvek ke kauze nezveřejnil. Další „mediální server“ mediaguru.cz rovněž nemusel nic opravovat, protože také on pouze citoval zprávu ČTK.

Otázka tedy zní: Co je lepší a z hlediska důvěrhodnosti žurnalistické práce správnější? Ponechat omyl na webu v původním znění, případně s datovaným usměrňujícím dodatkem, nebo ho dodatečně opravovat způsobem, z něhož není jasné, kdy a jak k opravě došlo, a jaké bylo původní znění.

Osobně podporuji první variantu. V této souvislosti se mi zdá být nejen čestnější, ale i praktičtější postoj Tomáše Skřivánka a E15. Na webu zůstala jejich původní omylná zpráva, ovšem s dalším dodatečným odkazem na pozdější aktualizaci a opravu původního sdělení.

Zastánci druhé varianty mohou tvrdit: není dobré nechávat na webu informace, které neodpovídají realitě a nereflektují skutečný stav věcí, protože lid obecný, jenž neumí pracovat se zdroji dodávanými vyhledávačem, může být uveden v omyl, získá zkreslenou či falešnou představu o světě, který ho obklopuje. Nehledě na to, že takto získaný nepravdivý obraz bezstarostně šíří dál v takové míře, až se z virtuální reality stane realita veřejným míněním akceptovaná. I když tento argument má také něco do sebe, přesto si myslím, že flexibilita webové publicistiky, která nám umožňuje dodatečné aktualizace a opravy, by se měla využívat jinak, než zametáním stop po vlastních omylech. A to nemluvím o případech, kdy zametání stop se děje z taktických či politických důvodů – viz případ právníka Zdeňka Koudelky.

P.S. Na své webové stránce louc.cz, která příští týden vstoupí do čtrnáctého roku své existence, věc řeším tak, že svůj omyl v textu ponechávám. Buď ho přeškrtnu nebo ho doplním tučně vyznačeným dodatkem. Během těch třinácti let jsem také občas šlápnul vedle (viz například případ Štrougal). Nicméně za celou tu dobu jsem z webu nic nedostraňoval, zlikvidoval jsem jen jeden jediný příspěvek. Ne, že bych se za něj styděl, ale časem jsem zjistil, že byl k jednomu člověku nespravedlivý a proto jsem ho vymazal.