Půldenní návštěvu kancléřky Merkelové máme za sebou, bez větších výtržností. To před čtyřmi lety kvůli kancléřce policie použila paralyzér proti demonstrujícímu taxikáři Ponertovi. I když je nutno dodat, že Ponert nedemonstroval proti Angele Merkelové, ale za "skutečnou demokracii" a zadrželi ho proto, aby při státní návštěvě před Úřadem vlády se svými chorály nedělal ostudu.

Počet demonstrujících v ulicích včera nebyl velký, ale hesla byla dosti ostrá, zvláště ta o protektorátu a s hákovými kříži. Daniel Kaiser na Echo24.cz konstatoval: "Včerejší protesty v Praze sice nebyly masové, zato ale naprosto reprezentativní pro českou populaci." Bohužel. Také kvůli vyvolávání historických resentimentů vůči Německu ze strany některých politiků a tzv. alternativních médií. Stačí dát do vyhledávače slova Merkelová a Hitler a hned je jasné, odkud vítr fouká.

Z českých médiích jsem získal pocit, jakoby návštěva Angely Merkelové v Praze a její účast na V4 byly tím hlavním středobodem jejího diplomatického cestování. To ale začalo už v pondělí 22.8. na ostrově Ventotene setkáním s italským premiérem Renzim a francouzským prezidentem Hollandem. Po jednodenní pauze pak její cesta ve středu 24.8. pokračovala návštěvou Estonska, odkud včera přiletěla do Prahy. Dnes 26.8. jedná s šéfy visegrádské čtyřky ve Varšavě a zítra se na braniborském zámku Meseberg setká s premiéry Slovinska, Bulharska, Rakouska a Chorvatska. Navečer pak povečeří s premiéry Nizozemska, Švédska, Finska a Dánska.

Někteří politici jsou schopni tuto diplomatickou iniciativu Angely Merkelové interpretovat jako německý nátlak na členské státy EU a prosazování německé převahy v Evropské unii. Podle mého názoru by si však měli uvědomit, že projekt Evropa, o jehož záchranu Merkelová usiluje, je nejen brzdou potenciálních konfliktů evropských mocností, ale i pojistkou proti dominanci některé z nich, tedy i Německa. Kdyby měla Merkelovou nebo sociální demokraty nahradit Alternativa für Deutschland AfD, která razí neutrálně znějící heslo "politiky pro Německo" (když Deutschland über alles se historicky znemožnilo), pak by asi Česká republika měla v budoucnu co do činění "s jiným sekáčem, mladším, který se už nezakecá" řečeno slovy Járy Cimrmana. Nevím, zda někteří lidé, pro něž je Angela Merkelová ztělesněným zlem, tuhle souvislost chápou.

Za týden 4. září se budou ve spolkové zemi Meklenbursko-Přední Pomořansko konat zemské volby. Není vyloučeno, že AfD tady předstihne CDU a stane se po sociální demokracii druhou nejsilnější stranou. Asi není náhodou, že Meklenbursko bylo kdysi součástí NDR, je to třetí nejmenší spolková země s 1,5 milionem obyvatel. Ovšem o dva týdny později se bude volit v Berlíně (3,5 milionu obyvatel). Také tady je AfD na vzestupu, i když na tradiční strany ještě nemá. V průzkumech je zatím na pátém místě, ale šlape na paty zdejším postkomunistům (Die Linke). Než se příští rok na podzim zvolí nový bundestag, němečtí voliči půjdou k volebním urnám ještě v dalších čtyřech spolkových zemích. Tam se ukáže, jak je AfD silná, a zda Merkelová vydrží.

Stále si nějak nemohu srovnat v hlavě, co vede Václava Klause k bezvýhradné podpoře AfD, naposledy toto pondělí cestou do Schwerinu, kde opětovně vystoupil na předvolebním mítingu AfD jako vítaný VIP host. A to i za cenu, jak sám v projevu uvedl, že svoji účastí popudil německý establishment tak, až přišel o některá pozvání na některé univerzity a konference.

Své názory, které Václav Klaus nedávno vyjádřil v článku pro Literární noviny Přežije Evropa současnou migrační vlnu? zaujaly českou historičku žijící v Německu Evu Hahnovou natolik, že reagovala statí tamtéž: "Co nás ohrožuje více: migrace či agitace? Zamyšlení nad článkem Václava Klause."

Hahnová zde napsala: "Panické reakce na dnešní problémy kolem migrace a obrazy přistěhovalců v opevňující se Evropě považuji za pouhou záminku, zastiňující dalekosáhlé nebezpečí, které v sobě nese hnutí, v jehož úspěchy Václav Klaus doufá. Otázka, zdali chceme reagovat na své frustrace vůči dnešním politickým elitám rozumným uvažováním a počínáním, anebo podpoříme vzpouru ve prospěch rozpadu současných poměrů v Evropě, se mi proto jeví jako daleko naléhavější než meditace o tom, zdali Evropa přežije migrační krizi".

Protože orel mouchy nelapá, na tuto kritiku odpověděl nikoli Václav Klaus, ale historik z Institutu Václava Klause Aleš Valenta polemikou Potíže Evy Hahnové s migrací. Ta si však některá obvinění nedala líbit a v posledním čísle Literárních novin kontrovala odpovědí O antidemokratické agitaci. Vše stojí za přečtení.

Odhlédnuto od turbulencí, o nichž nevíme, kterým směrem se vydají (Blízký Východ, Sýrie, Turecko, Ukrajina, migranti, terorismus), bude zajímavé sledovat politické události nadcházejícího podzimu. Nemám rád lidi, kteří šíří kolem sebe blbou náladu a do budoucnosti se dívají katastroficky. Docela se mi zalíbil názor filmového kritika Kamila Fíly, který v jiné souvislosti o "rozzlobených mužích," co tak často mluví o konci Západu, řekl: "Tak především končí jejich životy. Některým z těch mužů se prostě nelíbí, že jim osobně nezbývá moc dlouhá perspektiva a vidí v tom rovnou konec civilizace." Nechtěl bych mezi tuto kategorii patřit.

A tak se zájmem budu pozorovat dění nadcházejícího podzimu, které naznačí, jakým směrem se budou ubírat dějiny, v Evropě i jinde. Zda demokratické strany přesvědčí své voliče, že jsou schopny řešit situaci a korigovat své chybné či nedostatečné kroky a tím si získají podporu tzv. mlčící většiny, nebo zda extremistické strany nabízející zdánlivě jednoduchá, ale ve svých důsledcích riziková řešení (např. odejděme z EU, odstraňme demokratický diskurs), zda tyto strany zvítězí.

Prvním testem budou nejen zářijové volby ve spolkových zemích v Německu, ale také prezidentské volby v Rakousku 2. října.