Peroutka opět na tapetě aneb Když se soudce pasuje do role historika
Neznám celé znění včerejšího rozsudku odvolacího soudu v kauze Terezy Kaslové, která žádá omluvu za výroky obviňujícího jejího dědečka z fascinace nacismem a z výroků, které Ferdinand Peroutka nikdy neřekl. Opírám se o zprávy z tisku, podle kterých se Hrad musí omluvit za to, že prezident Miloš Zeman z Peroutky učinil autora článku s výrokem „Hitler je gentleman“, zároveň však zbytek rozsudku a omluvy zrušil. Kancelář prezidenta republiky se tak nemusí omlouvat za tvrzení, že Peroutka byl fascinován nacismem, ani za to, že mu bylo přisouzeno autorství výroku: „Nemůžeme-li zpívat s anděly, musíme výti s vlky.“ Ten sice napsal Jan Stránský, ale podle soudu Peroutka později vytvořil článek, jehož vyznění je stejné.
Podle mého názoru je tento rozsudek důkazem alibismu a oportunismu senátu městského soudu vedeného soudcem Tomášem Novosadem. Ten se zaštítil judikaturou Ústavního soudu a Evropského soudu pro lidská práva, podle níž věcná nesprávnost může být potrestána, ne však úsudek a hodnotící soudy. Na straně druhé se pustil na tenký led tím, že se pasoval do role historika, když prohlásil, že hodnotící úsudek Miloše Zemana byl "oprávněný."
Z publicistické činnosti Ferdinanda Peroutky vytrhl pouze tři články z pomnichovské doby (Češi, Němci a Židé 22.2.1939, Nový poměr k Německu 29.12.1938 a Dynamický život 26.4.1939), aniž vyhodnotil jeho celkovou publicistickou činnost a okolnosti, za kterých byly články publikovány. Například text článku "Dynamický život" napsaného k Hitlerovým narozeninám, který byl svým způsobem protiněmecký (Peroutka zde brojí proti používání pozdravu Sieg Heil, v závěru hájí české tradice a specifika) byl později gestapem použit proti Peroutkovi. A navíc z těchto tří článků soudce vydestiloval formulace, které označil za antisemitské až rasistické.
Označit Ferdinanda Peroutku za antisemitu je vrchol absurdity, podobně jako snaha zařadit ho do řady intelektuálů fascinovaných "naprosto zrůdným učením," jak to Miloš Zeman suverénně prohlásil. Myslím, že svůj vztah k nacismu Peroutka jednoznačně, jasně a nekompromisně deklaroval v komentáři z 30. března 1938 „Naše německá otázka“, který končí slovy: „Němcům – všechnu spravedlnost. Německému fašismu – žádnou příležitost." A takových komentářů by se u Peroutky určitě našlo více.
O judikátech Evropského soudu pro lidská práva jsem kdysi napsal zvláštní článek "Právo na názor, i ten nepříjemný", kde jsou veškeré odkazy k dané problematice. Komise pro lidská práva, která připravovala podklady pro senát Evropského soudu u dnes často citovaného případu Lingens, zde uvádí:
„Nelze připustit, aby kritické hodnotící úsudky činil tisk pouze v tom případě, když může být dokázána jejich „pravdivost“. Hodnotící úsudky jsou podstatným prvkem svobody tisku, a nereálnost prokazování jejich pravdivosti je jim vlastní. Použití silných slov může samo o sobě vyjadřovat nesouhlas s konkrétním jednáním a mělo by být omezeno pouze tam, kde používané výrazy jsou neadekvátní ve vztahu k legitimnímu objektu zamýšleného kritického postoje.“
Problém vidím v tom, že pravdivost hodnotícího úsudku Miloše Zemana o Peroutkově fascinaci zrůdným učením je možné vyvrátit, čímž tento jeho úsudek přestává být "oprávněným", a proto by měl zůstat předmětem omluvy. Znovu však opakuji: neznám celé zdůvodnění rozsudku, proto si počkám na další vývoj této kauzy. Podle mého názoru by měl skončit u Ústavního soudu, který by možná mnohem lépe poukázal na slabiny a chatrná místa rozsudku odvolacího soudu.
Pro oživení paměti zde uvádím jednak projev Miloše Zemana při zahájení mezinárodního fóra „Let My People Live!“ 27. ledna 2015. Napadený výrok zněl:
"Dovolte mi, abych uvedl tři drobné příklady. Jeden z největších českých novinářů Ferdinand Peroutka uveřejnil v prestižním časopise Přítomnost článek s titulkem „Hitler je gentleman“. Tentýž novinář po Mnichovské dohodě napsal: „Nemůžeme-li zpívat s anděly, musíme výti s vlky.“ Můj milovaný Winston Churchill v lednu 1939 napsal Adolfu Hitlerovi: „Kdyby můj národ postihla velká katastrofa, přál bych si, aby v jeho čele stál muž s vaší silnou vůlí.“ A konečně nositel Nobelovy ceny Knut Hamsun, možná, že jste četli jeho Viktorii nebo Hlad, napsal v květnu 1945 nekrolog na Adolfa Hitlera.
Co vede k této fascinaci intelektuálů naprosto zrůdným učením? Co vede k tomu, že se z doktora Jekylla stává mistr Hyde? Je to snaha překonat vlastní frustraci vytěsněním té menšiny, ať jakékoli, ze společnosti a v tomto smyslu holokaust začíná první lavičkou v parku, na kterou si nesmí sednout žid. A plynová komora je teprve dovršením, nikoli začátkem tohoto holokaustu.
A zde je část dopisu, kterým se má Hrad omluvit Terezii Kaslové a zveřejnit jeho znění na stránkách Kanceláře prezidenta republiky
"Ferdinand Peroutka není autorem článku s názvem „Hitler je gentleman,“ případně článku pod názvem „Hitler je přece gentleman.“ Současně není původcem výroku „Nemůžeme-li zpívat s anděly, musíme výti s vlky.“ Jestliže na základě výše uvedených nepravdivých podkladů vyslovil prezident České republiky pan ing. Miloš Zeman hodnotící úsudek znevažujícího charakteru o fascinaci intelektuálů zrůdným učením, potom je takové subjektivní hodnocení ve vztahu k panu Ferdinandu Peroutkovi nevěcné a nepřípustně zasahující jeho osobnostní práva. Česká republika se za veškeré dehonestující výroky omlouvá."
Podle mého názoru je tento rozsudek důkazem alibismu a oportunismu senátu městského soudu vedeného soudcem Tomášem Novosadem. Ten se zaštítil judikaturou Ústavního soudu a Evropského soudu pro lidská práva, podle níž věcná nesprávnost může být potrestána, ne však úsudek a hodnotící soudy. Na straně druhé se pustil na tenký led tím, že se pasoval do role historika, když prohlásil, že hodnotící úsudek Miloše Zemana byl "oprávněný."
Z publicistické činnosti Ferdinanda Peroutky vytrhl pouze tři články z pomnichovské doby (Češi, Němci a Židé 22.2.1939, Nový poměr k Německu 29.12.1938 a Dynamický život 26.4.1939), aniž vyhodnotil jeho celkovou publicistickou činnost a okolnosti, za kterých byly články publikovány. Například text článku "Dynamický život" napsaného k Hitlerovým narozeninám, který byl svým způsobem protiněmecký (Peroutka zde brojí proti používání pozdravu Sieg Heil, v závěru hájí české tradice a specifika) byl později gestapem použit proti Peroutkovi. A navíc z těchto tří článků soudce vydestiloval formulace, které označil za antisemitské až rasistické.
Označit Ferdinanda Peroutku za antisemitu je vrchol absurdity, podobně jako snaha zařadit ho do řady intelektuálů fascinovaných "naprosto zrůdným učením," jak to Miloš Zeman suverénně prohlásil. Myslím, že svůj vztah k nacismu Peroutka jednoznačně, jasně a nekompromisně deklaroval v komentáři z 30. března 1938 „Naše německá otázka“, který končí slovy: „Němcům – všechnu spravedlnost. Německému fašismu – žádnou příležitost." A takových komentářů by se u Peroutky určitě našlo více.
O judikátech Evropského soudu pro lidská práva jsem kdysi napsal zvláštní článek "Právo na názor, i ten nepříjemný", kde jsou veškeré odkazy k dané problematice. Komise pro lidská práva, která připravovala podklady pro senát Evropského soudu u dnes často citovaného případu Lingens, zde uvádí:
„Nelze připustit, aby kritické hodnotící úsudky činil tisk pouze v tom případě, když může být dokázána jejich „pravdivost“. Hodnotící úsudky jsou podstatným prvkem svobody tisku, a nereálnost prokazování jejich pravdivosti je jim vlastní. Použití silných slov může samo o sobě vyjadřovat nesouhlas s konkrétním jednáním a mělo by být omezeno pouze tam, kde používané výrazy jsou neadekvátní ve vztahu k legitimnímu objektu zamýšleného kritického postoje.“
Problém vidím v tom, že pravdivost hodnotícího úsudku Miloše Zemana o Peroutkově fascinaci zrůdným učením je možné vyvrátit, čímž tento jeho úsudek přestává být "oprávněným", a proto by měl zůstat předmětem omluvy. Znovu však opakuji: neznám celé zdůvodnění rozsudku, proto si počkám na další vývoj této kauzy. Podle mého názoru by měl skončit u Ústavního soudu, který by možná mnohem lépe poukázal na slabiny a chatrná místa rozsudku odvolacího soudu.
Pro oživení paměti zde uvádím jednak projev Miloše Zemana při zahájení mezinárodního fóra „Let My People Live!“ 27. ledna 2015. Napadený výrok zněl:
"Dovolte mi, abych uvedl tři drobné příklady. Jeden z největších českých novinářů Ferdinand Peroutka uveřejnil v prestižním časopise Přítomnost článek s titulkem „Hitler je gentleman“. Tentýž novinář po Mnichovské dohodě napsal: „Nemůžeme-li zpívat s anděly, musíme výti s vlky.“ Můj milovaný Winston Churchill v lednu 1939 napsal Adolfu Hitlerovi: „Kdyby můj národ postihla velká katastrofa, přál bych si, aby v jeho čele stál muž s vaší silnou vůlí.“ A konečně nositel Nobelovy ceny Knut Hamsun, možná, že jste četli jeho Viktorii nebo Hlad, napsal v květnu 1945 nekrolog na Adolfa Hitlera.
Co vede k této fascinaci intelektuálů naprosto zrůdným učením? Co vede k tomu, že se z doktora Jekylla stává mistr Hyde? Je to snaha překonat vlastní frustraci vytěsněním té menšiny, ať jakékoli, ze společnosti a v tomto smyslu holokaust začíná první lavičkou v parku, na kterou si nesmí sednout žid. A plynová komora je teprve dovršením, nikoli začátkem tohoto holokaustu.
A zde je část dopisu, kterým se má Hrad omluvit Terezii Kaslové a zveřejnit jeho znění na stránkách Kanceláře prezidenta republiky
"Ferdinand Peroutka není autorem článku s názvem „Hitler je gentleman,“ případně článku pod názvem „Hitler je přece gentleman.“ Současně není původcem výroku „Nemůžeme-li zpívat s anděly, musíme výti s vlky.“ Jestliže na základě výše uvedených nepravdivých podkladů vyslovil prezident České republiky pan ing. Miloš Zeman hodnotící úsudek znevažujícího charakteru o fascinaci intelektuálů zrůdným učením, potom je takové subjektivní hodnocení ve vztahu k panu Ferdinandu Peroutkovi nevěcné a nepřípustně zasahující jeho osobnostní práva. Česká republika se za veškeré dehonestující výroky omlouvá."