Minulý týden se ve zpravodajství médií o průběhu návštěvy prezidenta Zemana v Ruské federaci široce probírala kauza jistého Leonida Maslovského, který 21. listopadu na webové stránce, provozované sovětským armádním rozhlasem a televizí tvzvezda.ru zveřejnil článek s titulkem „Československo musí být vděčné SSSR za rok 1968: historie "pražského jara"“. Stalo se tak první den Zemanovy návštěvy, těsně před setkáním českého prezidenta v Soči s Vladimírem Putinem, který si pro Miloše Zemana vyšetřil čas v přestávce mezi jednáním o syrském konfliktu, kvůli němuž do Soči přijeli postupně syrský prezident a prezidenti Turecka a Íránu .

Okamžitě se vyrojily spekulace, zda zveřejnění článku, který opakuje známé lži o situaci v Československu před srpnovou okupací roku 1968, byla náhoda či záměr; zda to byla provokace plánovaná z nejvyšších míst, nebo jen iniciativa snaživého autora či redakce. Na rozdíl od profesorky Dvořákové a četných dalších komentátorů se domnívám, že článek nebyl součástí ruské oficiální politiky, ale že to byla spíše iniciativa redaktorů vycházejících vstříc předpokládaným přáním a náladám svých šéfů. Byl to mediální dloubanec, který podle mého názoru směřoval více do vlastních ruských řad, než směrem do Prahy.

Vycházím z toho, že ruská armáda a její příznivci do dnešního dne svým politikům nezapomněli, jak bezchybná vojenská operace roku 1968, která dala do pohybu půlmilionové vojsko (stačí si přečíst chválu, kterou o ní pěje Maslovskij ve svém článku), v podstatě nebyla politicky zvládnutá, těžce poškodila image armády s následnými dopady na morálku a psýchu ruského vojáka a nakonec se za ni sovětská vláda musela omluvit. Nemluvě o množících se kritických hlasech, které obviňují perestrojkové politiky ze zrady, když souhlasili se stažením vojsk z východní Evropy.

Zemanova návštěva se tak mohla stát vítanou příležitostí, jak připomenout událost před padesáti lety ve verzi vyhovující nejen části armádní věrchušky, ale i nemalé části ruské veřejnosti. Až dodatečně - poté co si článku přes twitter všimla česká média, si vedení Zvezdy asi uvědomilo, že to se svou tolerancí vůči autorovi Maslovskému přepísklo, o čemž svědčí následné kroky. Nejdříve se měnil titulek článku na neutrální „Československo rok 1968: historie "pražského jara"“ a za perex se předsadilo prohlášení, že jde o názor autora, nikoli redakce. Jak si všiml Ondřej Soukup, vypustila se také pasáž o páté koloně v Sovětském svazu, která prý vynesla k moci Michaila Gorbačova. Poté článek zmizel ze serveru tvzvezda.ru definitivně. Dá se však přes archivy dohledat v obou verzích: jak té původní, tak té mírně upravené.

O den později 22. listopadu se na tvzvezda.ru objevil jiný článek o Pražském jaru s titulkem “Praha 1968: Pohled přes generace“, v němž se kromě jiného píše, že „jedním z těch, který protestoval proti vstupu vojsk, byl Miloš Zeman – v té době student Vysoké školy ekonomické. Za tento čin byl potrestán způsobem v té době obvyklým: byl vyloučen z komunistické strany.“

Současně tvzvezda.ru zveřejnila redakční stanovisko, podle něhož „webová stránka Hvězdy je diskusní platformou s různými stanovisky", na níž Maslovskij publikuje rozsáhlejší historický seriál, který však vyjadřuje jeho osobní mínění, nikoli názor redakce.

Proklepl jsem si na webu publicistickou aktivitu Leonida Maslovského a nestačil jsem se divit. Své názory na historii Sovětského svazu a ruského národa tento amatérský historik, původním povoláním inženýr, vtělil do knihy Ruská pravda, jejíž noticka praví: „Tato kniha odhaluje krásný svět velikého národa a jeho tragédii v liberální společnosti.“ Vše se prý začalo kazit, když umřel Stalin, a Chruščov v roce 1956 zveřejnil zprávu o jeho zločinech. Podle názoru Maslovského byla „Chruščovova zpráva na XX. sjezdu KSSS v roce 1956 grandiózním vítězstvím západních speciálních služeb a jejich páté kolony uvnitř SSSR.“

Maslovskij publikuje své názory na nejrůznějších nacionalisticky orientovaných webech. Na extremistickém krymském webu tavrinfo.net jsem například našel jeho článek o „vraždě člověka, díky němuž Rusko dosud existuje a kterého za jeho služby pro vlast bude jednou ruská pravoslavná církev možná kanonizovat.“ Tím člověkem je podle Maslovského Lavrentij Pavlovič Berija.

Co člověka zaráží, není skutečnost, že podobné fantasmagorie a manipulace s polopravdami a se lží se na internetu vyskytují. Konec konců stačí se podívat na některé české weby. Ovšem co nedokážu pochopit, že člověk s takovými pozoruhodnými názory na ruské dějiny, které protiřečí i současné putinovské ideologii, že tyto názory našly místo na webu oficiálního armádního vysílání, které ač formálně nezávislé, je prodlouženou rukou ministerstva obrany.

Další chod událostí je dobře znám, proto jen stručná bilance. Prezident Zeman 22. listopadu v projevu na česko-ruském podnikatelském fóru označil článek za produkt: „jakéhosi novinářského šílence s vylízaným mozkem“ a dodal, že „Toto prohlášení je urážkou našeho národa (…) Nicméně to, že tento článek vyšel právě v den mé návštěvy Moskvy, považuji za záměrnou provokaci. (…) Dnes odpoledne na setkání s premiérem Medveděvem budu žádat, aby se premiér od této provokace distancoval.“

Jak Miloš Zeman slíbil, tak se stalo, a na setkání se zástupci tisku mohl český prezident vítězoslavně konstatovat, že „nejenomže se od něj ruské orgány ústy ministerského předsedy distancovaly, ale tento článek byl okamžitě smazán, autor článku vyhozen“ s typicky Zemanovským dodatkem „Doufám, že prominete, když řeknu, že novináři, v tomto případě ruští novináři z Krasnoj zvezdy, plně odpovídají charakteru prostitutek, i když se jim u nás říká presstitutky.“ Své prohlášení téměř slovo od slova Zeman opakoval ještě i v rozhovoru, který s ním stačil v Moskvě natočit Jaromír Soukup pro TV Barrandov.

Tak jednoznačné to ale nebylo. České ambasádě se telefonicky omlouval nikoli ředitel televize Zvezda, ale jen jeho zástupce. Maslovský nebyl vyhozen, protože nikdy nebyl členem redakce. Zřejmě i nadále bude publikovat své výplody na své domovské blogerské stránce týdeníku Zavtra, možná i jinde, jako tomu bylo v případě seriálu k výročí konce světové války na serveru shkolazhizni.ru (Škola života), či na jiných obskurních webech. Proč ho web tvzvezda.ru přizval k hostování na polooficiálním armádním webu, vysvětleno nebylo. Já osobně si to vysvětluji tím, že web tvzvezda.ru, ač je odnoží oficiálního armádního vysílání, se snaží, podobně jako všechny weby, o maximální návštěvnost. Tahle honba za co největším počtem návštěv/kliků bez ohledu na žurnalistickou kvalitu publikovaného obsahu (jak to známe z Parlamentních listů) ho posunuje směrem k bulváru, který je ochoten poskytnout prostor kdejakému grafomanovi pyšnícímu se odvahou útočit na establishment a publikovat nekonformní názory a stanoviska. Zvláště když tato stanoviska zřejmě nebyla armádním kruhům zcela proti srsti.

Distancování ruského premiéra Dmitrije Medveděva od článku bylo dosti mírné. Zpráva agentury TASS o Zemanově stížnosti na „nesprávnou interpretaci událostí v Československu v roce 1968" zapomněla zmínit web, na kterém se dezinterpretace vyskytla; šlo prý o „jedno z ruských médií“. Podle zprávy TASSu se Medveděv vyjádřil v tom smyslu, že „Rusko vyhlásilo zásadu nevměšování se do činnosti médií, při čemž zdůraznil, že publikace „neodráží oficiální postoj naší země.““ Oficiální věstník ruské vlády gazeta.ru o aféře s článkem či o setkání Zemana s Medveděvem zcela mlčí.

Co říci na závěr. Specialista na ruskou politiku Ondřej Soukup, který v Rusku strávil řadu let, v rozhlasové debatě (6:10) o Zemanově návštěvě v Rusku a případu tvzvezda.ru řekl: „Já se v tomhle případě přikláním k takzvané Heinleinově břitvě, což je jeden z Murphyho zákonů, který říká, že pokud si máte vybrat mezi spiknutím a obyčejnou hloupostí, vyberte vždy to druhé.“

Což může být odpovědí na všechny konspirační teorie, které se kolem aféry s článkem Leonida Maslovského vyrojily. Na jedné straně to staví informace o jakémsi spiknutí a předem připravené režii, která měla pomoci prezidentu Zemanovi v předvolební kampani, do říše nepodložených spekulací. Na straně druhé však použití Heinleinovy břitvy "Nehledejte zlý úmysl tam, kde je dostatečným vysvětlením hloupost" by nás nemělo nechávat příliš v klidu. Tyhle propagandou živené spodní proudy ruského veřejného mínění, na které ruští politici populisticky reagují a využívají je, a které se občas dostanou na povrch jako před dvěma lety v televizním dokumentu o Varšavské smlouvě, jsou dostatečným důvodem ke zvýšené ostražitosti při rozvíjení vzájemných vztahů. Nevím, zda někteří naši lidé, kteří na protiputinovskou kampaň reagují podobně nepřiměřeně v opačném směru, jsou si toho dostatečně vědomi.

P.S. Kdysi dávno - před jedenácti lety - jsem sepsal glosu Putin a prezidentova ruština. Tenkrát byl ovšem prezidentem Václav Klaus. O používání jazyka při oficiálním diplomatickém jednání si však i dnes myslím totéž.