Letošní mimořádný pandemický rok upozadil některá opakující se oblíbená novinářská témata, jako je vyhlašování parodických Nobelových cen. Pod názvem IG Nobel odkazujícím na fiktivního Nobelova bratra Ignáce je uděluje neobvyklým nebo triviálním výzkumům a objevům americký časopis „Annals of Improbable Research“. Česká média se o letošních cenách zmínila jen letmo, všimla si jen bizarního výzkumu hlasivek krokodýla a také, že v nové kategorii zdravotnická osvěta ocenění dostalo několik politiků, Brazilcem Jair Bolsonarem počínaje, přes Borise Johnsona, Alexandera Lukašenka, Donalda Trumpa, Recep Tayyip Erdogana, až po Vladimíra Putina.

Před dvaceti lety cenu IG Nobel získala dvojice psychologů David Dunning a Justin Kruger za výzkum, který vědeckými argumenty podpořil některé již dříve panující názory na vztah člověka k vědění a znalostem. Ty se občas objevily v citacích filosofů. Od sokratovského „Vím, že nic nevím“, přes Konfucia: „Skutečnou moudrostí je poznání rozsahu něčí nevědomosti“, až po Bertranda Russela „Jedním z problémů naší doby je, že ti, co jsou si jistí svým názorem, jsou hlupáci, zatímco lidé s představivostí a vědomostmi jsou plni pochybností a váhavosti.“

A právě teze „čím větší neznalost, tím větší sebevědomí“ se stala klíčovým zjištěním studie, jejíž výsledky porotě IG nobelistů možná připadaly triviální až banální, ale která se následně stala základem dalších výzkumů jevu, kterému se dnes říká Dunning-Krugerův efekt. Studie popisuje čtyři experimenty, jejichž účastníci odpovídali na znalostní testy, byli zkoušeni z logiky, gramatiky, a také se prověřoval jejich smysl pro humor. Metodika všech experimentů byla podobná. Účastnili se jich studenti Cornellovy univerzity (vzorek 30-140 lidí), kteří za účast dostávali studijní kredity, po našem zápočty.

Po vyplnění znalostních testů odpovídali na tři otázky: jak oceňují své schopnosti v daném oboru, jak odhadují svůj výkon ve srovnání se svými kolegy, a jak si myslí, že asi dopadli ve svém testu. To vždy vyjádřeno na stupnici jedna až sto. Když se data promítla do grafů, ukázalo se, že ti, co měli nejhorší výsledky testů, měli poměrně vysoké mínění o svých schopnostech, věřili v úspěšné řešení svého testu, a domnívali se, že jsou lepší než ostatní. Zatímco ti, kteří se pohybovali na čele žebříčku správných odpovědí, odhad svých schopností ve srovnání se svými kolegy podhodnotili.

Jeden ze čtyř experimentů měl ještě další fázi. Po šesti nedělích pozvali autoři dolní čtvrtinu a horní čtvrtinu účastníků a předložili jim k hodnocení pět vyplněných testů. Po seznámení s výsledky svých kolegů, které byly vybrány ze středového průměru, měl každý odpovědět, zda a jak by svoje původní sebehodnocení a ocenění svých kolegů nyní upravil. Horní čtvrtina pochopila, že se ve srovnání s průměrem podcenila a své skóre mírně zvýšila. Dolní čtvrtina však byla kupodivu i nadále stejně spokojena, trvala na svém hodnocení a nijak ji neovlivnilo, že výsledky ostatních byly lepší. Trvala na svém přesvědčení, že umí víc, než jejich úspěšnější kolegové, a dala tím také najevo, že není ochotna a schopna se od nich poučit.

Veřejná komunikace v době koronavirové krize přináší nesčetné důkazy o účincích Dunning-Krugerova efektu. Na sociálních sítích se vyrojilo množství rychlokvašených odborníků v oboru epidemiologie, virologie a imunologie, kteří nejsou ochotni naslouchat názorům a argumentům skutečných specialistů a znalců. Spoléhajíce se na jednostranně orientované prameny, jejichž věrohodnost je občas pochybná, oni přece vědí lépe, zda je či není nutné respektovat nouzová opatření vlády, nosit roušky, odpustit si setkání s kamarády.

Co s tím dělat? Někdo říká, že situaci by mohla napravit rozumná a srozumitelná osvěta. Jiní se však domnívají, že právě kvůli Dunning-Krugerově efektu, při němž lidé s nízkou kompetencí si nejsou ochotni přiznat vlastní nedostatečnost, to není možné, neboť oni jakoukoli osvětu odmítnou. Čím menší je jejich kompetence, tím více si věří. Jediné, co je možná přesvědčí, bude až sanitka, které je nebo jejich blízké bude odvážet do nemocnice.


(Týdeník Rozhlas 46/2020) odevzdáno 22.10.2020