Vzhledem k debatě, která se rozvinula kolem profesora Jana Jiráka, se zájmem jsem vyslechl jeho vystoupení na CNN Prima News 6. února a jeho text přepsal a umístil jako přílohu svého webu.

Ponechám stranou tvrzení, že lze marketingem zformovat něco z ničeho, jak vyzněl Jirákův výrok o marketingovém konstruktu v rozhovoru pro Echo24, podle něhož Petr Pavel "nenese žádný životní příběh, pro který by prezidentství byla pointa." Při znalosti vedení rozhovorů Danielem Kaiserem bych se nedivil, kdyby tento výrok Kaiser vypreparoval z nějakého širšího kontextu Jirákových výpovědí.

Nevím však, proč Jirák staví autenticitu Andreje Babiše proti neautentickému Petru Pavlovi. Já to vidím spíše naopak. Jestliže autenticita znamená obecně pravost a hodnověrnost, pak jaký je "autentický" Andrej Babiš, jehož postoje mají povahu korouhvičky, která se otočí vždy tam, kde je to pro něj výhodné. Před volbami v roce 2021 zachránce suverenity proti Bruselu, euru, ekologickému šílenství a muslimskému nebezpečí, před prezidentskými volbami mírotvorce a lidumil dojemně promlouvající z připravených marketingových not na historickém Vyšehradu.

Je možné a vysoce pravděpodobné, že autenticita obrazu Petra Pavla časem dostane také trhliny, jenomže jeho autentičnost zatím nelze rozporovat přinejmenším ve dvou aspektech - má charisma a životní příběh (což se pouhým marketingem nedá vymyslet). Minulý měsíc jsem si na Louči posteskl, že bych si také představoval někoho jiného na Hradě, nejlépe hotového státníka, a že také mně vadí styl Pavlovy kampaně ve formě nablýskaného marketingu, nicméně té autenticity tam stále vidím více, než u Babiše.

Jestliže Jana Jiráka "vyděsila ta formulace, (...) že pro ministerstvo představuje riziko skupina lidí, kteří mají v podstatě jiný názor na stát, ve kterém žijeme, a na režim, který v něm panuje," pak mě zase vyděsila Jirákova ochota vystavit bianco šek lidem, kteří budou brojit proti "státu a režimu, který v něm panuje." Když Jirák kritizuje chystaná vládní opatření, jejich neurčitost a možnost zneužití (a já s ním plně souhlasím), pak by se jeho kritika neměla převrátit do zrcadlově obráceného paušálního postoje, jenž skrývá nebezpečí zneužití svobody projevu proti demokratickému politickému systému. Mohl by vědět, že svoboda projevu má své limity, jak se dá snadno zjistit z článku 10 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a z judikatury Evropského soudu pro lidská práva (například zde nebo tady).

Že by setrval ve svém omylu, podle něhož "čtenář má stejné právo na pravdu i na lež"?