Neodolal jsem pokušení a v souvislosti s prvním výročím ruského napadení Ukrajiny jsem znovu citoval svůj tweet z loňského roku, kterým jsem reagoval na rozhovor prezidenta v Mladé frontě ze 17. února: Válka nebude, pro CIA je to blamáž, říká prezident Miloš Zeman. Tehdy jsem přidal stručný komentář: "Jdu spát. Jsem klidný. Prezident mi to vysvětlil.". O dva dny později vypukla válka - Rusko zaútočilo na Ukrajinu.

Dalo se očekávat, že připomenutí prezidentova úletu přitáhne pozornost - během několika dnů téměř stovka tisíc zobrazení. Byl bych však nerad, kdyby upozornění na rok starý výrok prezidenta vyzněl jen jako pouhá škodolibost vůči někomu, kdo se mýlil. Neboť se mýlil nejen prezident Zeman. Mýlili se i mnozí sebevědomí komentátoři a četní experti s výjimkou tajných služeb USA, které podle mého názoru musely mít v kremelských zdech nebo v ruské generalitě nějakého krtka.

Zcela záměrně jsem tweet akualizoval a přidal odkaz na plné znění rozhovoru Miloše Zemana ze 17. února s redaktorem Petrem Kolářem. To aby se každý mohl přesvědčit, že mně nešlo jen o připomenutí prezidentova omylu, ale především o nebezpečí, kam může zavést pýcha vlastního ega spojená s arogancí ignorující kritický rozum a názory jiných. Protože lidé na odkazy příliš neklikají - twitterová statistika ukazuje, že ze 96 tisíc zobrazení se na plné znění rozhovoru podívalo jen 380 uživatelů - přidám pár vybraných citací.: "...pokud jde o americké tajné služby, je to jejich třetí blamáž (...) Stoltenberg, který by měl odstoupit (...), říká, že Rusové jsou připraveni a válka může začít každý okamžik, tak proti tomu mluví stahování ruských jednotek. Které začalo poté, co na svém vlastním území Rusové dokončili vojenské cvičení (...) já se CIA neptám, jaké má informační zdroje. Pouze na základě tří uvedených případů pochybuji o kvalitě těchto zdrojů."

Jak praví Wikipedie, "arogance je povahová vlastnost lidí, kteří dávají najevo nadměrně silné ego, nadměrné sebevědomí. (...) Na rozdíl od pýchy, která je o své nadřazenosti upřímně přesvědčena, arogance charakterizuje vnější chování a vystupování osoby, která si nárokuje a osobuje víc, než jí přísluší (...) Českému přísloví „pýcha předchází pád“ odpovídala ve starém Řecku trojice koros – hybris – até, kterou lze přeložit jako arogance – pýcha – zkáza. Staří Řekové byli přesvědčeni, že každé neštěstí, jež člověka potká, je důsledek arogance a pýchy."

x x x

Dnes, po roce od Zemanova výroku, kdy válka se stala realitou, se znepokojením sleduji aroganci a pýchu na obou pólech vyhraněného spektra názorů na válku v Ukrajině. Jak toho, který je na straně Ruska a předpovídá nám temnou budoucnost po boku Bruselu a úpadkové Evropy, která se vyčerpává zbytečným konfliktem s neporazitelnou říší rozkládající se na dvou kontinentech a jedenácti časových pásmech, protože to nejlepší, co bychom prý měli dělat, je starat se hlavně o sebe a nevystrkovat příliš hlavu z našeho českého dolíčku. Tak i toho druhého, který ve spravedlivém rozhořčení nad zločiny agresora a v naději na jeho co nejrychlejší a ultimátní potrestání ztrácí soudnost při posuzování situace na bojišti, jejíž vývoj se neřídí zbožným přáním nebo poznámkami o neschopnosti ruské armády a jejích velitelů na sociálních sítích. Podceňování a zesměšňování protivníka spojené často s rusofobií házející ruský národ a Putinův režim na jednu hromadu je podle mne rovněž projevem pýchy a arogance, který nevede k dobrým koncům.

Jako živá voda pak na mě působí, když někdo ve veřejném prostoru před pýchou a arogancí dá přednost seriózní snaze přijít věcem na kloub, a pak na základě svých znalostí a životních zkušeností je schopen vyslovit názor, který se ne každému musí líbit. Mám na mysli vystoupení Petra Pavla v debatě organizované při bezpečnostní konferenci v Mnichově.

Petr Pavel zde v sobotu 18. února na téma "Ukrajinský boj za svobodu a co dál?" řekl (od 47. minuty záznamu): "Rozumím ukrajinskému přání přivést tuto válku ke konci, kdy všichni ruští vojáci zmizí z posledního kousku ukrajinského území a ruský prezident jednou přijede do Kyjeva a na kolenou pronese omluvu.
Můžeme ale se dostat do situace, kdy osvobození určitých částí ukrajinského území bude znamenat víc ztrát na životech, než společnost dokáže unést.
(...) V určitě chvíli tak dokonce sama Ukrajina může přemýšlet o jiném výsledku. A my bychom také měli být připraveni na takovou eventualitu, protože nelze jen očekávat to nejlepší, ale je třeba, abychom byli připraveni na to nejhorší.
(...) Se zkolabovaným Ruskem budeme mít spoustu, spoustu problémů, které teď nebereme v úvahu. Takže si myslím, že je mnohem lepší být realisty. Doufat v dobré, ale být připraveni na horší."

Server Novinky.cz debatu komentoval titulkem "Pavel v Mnichově podráždil ukrajinského ministra Kulebu." Dmytro Kuleba sice Pavla nejmenoval, ale ve svém vystoupení (v 1:12:00 záznamu) odmítal "být připraven na horší," protože je to prý výzva ke kapitulaci. Pro ukrajinského ministra zahraničí je jediným možným vítězstvím - jak to zopakoval také v rozhovoru s reportérkou CNN Christiane Amanpour - "obnovení teritoriální integrity Ukrajiny." Nic mezi tím.

Na kritické komentáře reagoval Pavel o den později na svém twitterovém účtu slovy:
"Moje poznámka na panelu o Ukrajině na @MunSecConf v žádném případě nezpochybňovala pomoc všemi dostupnými prostředky až do porážky Ruska. Jako bývalý voják se ale nechci řídit nadějí nebo vírou. Dávám přednost realistickému pohledu a analýzám založeným na faktech. (...) Nikdo by Ukrajince neměl tlačit k ústupkům, dokud existuje reálná šance na vítězství, ale ani vzbuzovat nenaplnitelná očekávání a naděje bez reálného základu."

Na jedné straně chápu Ukrajince v jejich odhodlání bojovat až do konečného vítězství, zvláště když Vladimír Putin i nadále zpochybňuje samostatnost a suverenitu ukrajinského národa. Mám na mysli jeho včerejší projev před Federálním shromážděním a jeho slova o nepřátelích Ruska, kteří chtěli a chtějí "z Ukrajiny dělat „anti-Rusko“ (...) s jediným cílem - odtrhnout tato historická území , které se dnes nazývají Ukrajina, z naší země." Na straně druhé si nejsem jist, zda neústupní ve štábu prezidenta Zelenského nevzbuzují u svého národa naděje, které nebudou moci splnit.

Jsem dalek toho, abych v této věci jako vzdálený pozorovatel, jenž se pokouší ze střípků často jednostranných a nespolehlivých informací vytvořit pro sebe celkový obraz situace, pronášel moudré rady nebo návody na řešení konfliktu. Mohu jen souhlasit s generálem Petrem Pavlem, který své vysvětlení na twitteru zakončil:

"Ukrajinci umírají a budou bohužel dále umírat. Může dojít k situaci, kdy si sami vyhodnotí, že cena za osvobození dosud okupovaného území je příliš vysoká a zdroje nedostatečné. Takové rozhodnutí ale mohou učinit jen oni sami."

P.S. V sobotu 18. února Lidové noviny otiskly rozhovor s bývalým náčelníkem generálního štábu AČR Jiřím Šedivým pod titulkem "V létě bude rozhodnuto." Také on je dalek toho vyvolávat falešné naděje.

15.11.2022 Ukrajinská přemítání č. 4 - Cherson, a co dál?
3.5. 2022 Ukrajinská přemítání č. 3 – válka nebo apokalypsa?
31.3.2022 Ukrajinská přemítání č.2 – Škola č. 134
25.2.2022 Ukrajinská přemítání
22.2.2022 Pokus o vádemékum o Ukrajině