Nemůžu než nepovzdechnout.

MOC POTŘEBNÉ POSTŘEHY!!!
Pro nás všechny.

Poslední větu vytesat.

Za prasečinu, která s u nás stala normou, moho novináři z 50% procent.

Tedy, pane Šmíde,
Ad 1.
„Za všechny jmenuji dnešní audit Jana Macháčka, který bez ideologických brýlí znovu upozorňuje na zdánlivá a skutečná nebezpečí číhající na českou společnost, a to v souvislosti s diskusí o americkém radaru.“
Je-li ten článek pana Macháčka auditem bez ideologických brýlí, tak potom to, co má pan Macháček na oné kresbě v úvodu článku, je dalekohled. Ten článek sám o sobě připomíná primárně guláš bez masa, jak o něm na jiném blogu píše paní Picková, nebo spíše „Eintopf“, a to ještě zjevně podlévaný ideologií. Mohli bychom rozebírat odstavec po odstavci. Souhlasím s tím, že neideologicky může vyznívat Váš výstřižek z toho článku.
Ad 2.
Pokud jde o rozhovor s Ivo Mathé, zjevně jste si nevybral tu zásadní otázku a jeho odpověď na ni. Za mnohem závažnější považuji odpovědi např. na tyto otázky: „Pane Mathé, jaký vliv mají podle Vás média na utváření názoru lidí? Do jaké míry manipulují a ovlivňují naše chování a rozhodování?“ , „Jak si stojí česká žurnalistika v porovnání se světovou? Znáte nějaké příklady pozitivních trendů v médiích ze zahraničí? Kde by bylo možné se inspirovat?, nebo „Dobrý den, co si myslíte o novinářích, kteří vytrhávají věty z kontextu a píší zkreslené a účelové zprávy? A co si myslíte o televizním zpravodajství na principu bulváru, zpráv bez hloubky nejen o tom jak se má jaká celebrita, které většinou ani lidi nezajímají a nakonec hopsající medvídek? Myslíte, že se někdy dočkáme zpráv, které budou pro lidi?“. A konečně, za nedůležitější z celého rozhovoru považuji otázku, kterou moderátor on-line rozhovoru přeskočil (proč asi) (a Vy také, pane Šmíde!), takže tu si dovolím přetisknout i s odpovědí: "Co Vám na dnešních médiích nejvíce vadí, co v nich nejvíce postrádáte?"
“VADÍ MI: ZBRKLOST, MANIPULACE, NEPŘESNOST, NESERIÓZNOST, NAFOUKANOST.
POSTRÁDÁM OPAKY TOHO, CO MI VADÍ.“ (Pan editor blogů Stejskal se snad nebude zlobit, že jsem si dovolil pana Mathé přetisknout – ó, jak se jeho názor shoduje s mým!)
A propós, pane Šmíde, „neviditelného“ pana Janečka také nemusím, ale jaksi se zapomíná, že „hlavní redakce“ nahradil „producentskými centry“ – a tím prakticky „zprivatizoval“ toky peněz v ČT, pokud se nemýlím, právě pan Mathé. Spolu se strukturou fungování a podílem „garáží“ na rozhodování tím zadělal na vánoční krizi 2000.
Ad 3.
Pan Zdeněk Porybný v dnešním Právu vyrukoval s „temnými strukturami“. Nikoho, od koho na něj ty tlaky působí, přímo nenaznačil, byť implicitně je zřejmé, že jsou to lidé z DNEŠNÍHO ESTABLIŠMENTU ovládajícího na stát navázané inzerenty, kteří již počítají s příštím vítězstvím DNEŠNÍ OPOZICE. Rozhodně jeho expozé nelze chápat, že ty výstrahy mají původ v Lidovém domě. Což vůbec nevadí panu Janu Zahradilovi aby vydal tiskové prohlášení začínající: „S údivem jsem si přečetl komentář šéfredaktora deníku Právo Zdeňka Porybného „Mrzačení svobody slova“, který vyšel dnes v tomto listu. Pan šéfredaktor v něm naznačuje, že lidé okolo současného vedení ČSSD vyvíjí na deník Právo již delší dobu silný tlak, aby změnilo…“http://www.novinky.cz/domac...
Tak tohle jsem si z Vámi naznačených článků v tisku zase vybral já. Pokud si někdo přečte příslušné články, nechť laskavě sám posoudí, čí pohled na ně je přiléhavější, Váš, pane Šmíde, nebo můj. Třeba se mýlím. Lex

Dobrý den,

smazal jsem další spamy (opakované identické texty, které nesouvisejí s obsahem), jejichž publikování je na těchto stránkách v rozporu s Kodexem disktujících.

Děkuji za pochopení.

Libor Stejskal, editor blogů

Zkusíte někdo dát dohromady seznam koupených novinářů?
A k tomu pak ještě seznam "majitelů novinářů"...

A co s těma lidma, kteří nejsou novináři, ale mají třeba stejný názor? Ti jsou taky koupení? Je každý člověk s nějakým názorem někým koupený?

Lidé přirozeně blbí jsou taky koupení, nebo ti smí být blbí jen tak sami od sebe?

Od odborného asistenta na fakultě sociálních věd bych předpokládal, že Právo sleduje průběžně (jakož i jiná média) a že se tedy před vypíchnutím zrovna tohoto příspěvku alespoň zamyslí (že se toho chytil pan Zahradil, je pochopitelné)... Právo je už léta, řečeno vulgárně, hlásnou troubou sociální demokracie, to, že teď "uhýbá", bude asi mít sofistikovanější důvody, než je nějaká svoboda slova nebo nezávislost... Ale možná to pan asistent ví. Ne, určitě to ví, to by k tomu hned nepřipojil něco o kupování novin a novinářů... (jinak souhlas s Lexem)

Omluva k předchozímu - očekával, ne předpokládal - takhle po ránu a už blbnu...

Pane Šmíde, jako vždy standard.

Jenom k tomu něco připojím:
Co v médiích prakticky nenajdete.

V sobotu proběhne v břevnovském klášteře v Praze vzpomínková akce na Karla Kryla. Všeobecné mlčení kolem výročí úmrtí a konání této akce je zarážející. Tolik Karel Kryl irituje současné mocné , že mlčí stejně, jako mlčeli komunisti, pokud ovšem rovnou nechtěli zavírat?

Měl byste k tomuto jevu nějaké vysvětlení?

Dobrý den, pane Vaculíku,

každý, kdo má odlišný názor (či žádný názor) je koupený. To je přece jasné, ne? ;-)

Pane Železnohorský,

proč hned "hlásnou troubou" (viz text pana Vaculíka)? Řada redaktorů Práva prostě inklinuje k středolevému vidění světa (proto chtějí pracovat v Právu a ne třeba jinde). V LN a MfD je to zase naopak. Ale to přece neznamená, že jsou mluvčími stranických sekretariátů. Prostě vidí svět svým úhlem pohledu.

Těch možností, proč pan Porybný tento text napsal je myslím celá řada.

Od toho, že na něj skutečně někdo vyvíjí tlak (a zde je možné opět spekulovat o tom, zdy je to tlak ze strany někoho z ČSSD, soukromých sympatizujících osob či třeba naopak provokace) až k tomu, že tím něco sleduje (jak naznačujete Vy, tedy čistě hypoteticky).

Tohle je podle mne metoda, kterou bohužel používá i řada novinářů. "Za tím bude určitě něco jiného. My sice nevíme co, ale jistě je to nějaká kulišárna..."

Libor Stejskal

S Macháčkem souhlasím, až na jeho postoj k poplatkům, tím, kdo porušil předvolební sliby a ještě navíc protiústavním způsobem, byla koalice.

Mathé je noblesní jako vždy, možná se snad mohl s poukazem na to, že byl ředitelem, vyhnout přímé odpovědi na Janečka, bude za to totiž patřičně "potrestán".

Porybný se pustil na tenký led - politicky, manažersky i obchodně. Již dva roky pozoruji, že Právo (dříve Rudé) se stává čím dál méně levicovým. Nebýt tam několik výrazných levicových komentátorů, nestálo by za řeč. Pokud si to ještě navíc těmito podivnými výkřiky bez důkazů zbytečně rozhází s ČSSD, ovládnou levicové čtenářstvo komunistické Haló Noviny. Proč bych si měl jako čtenář kupovat fádní Právo, když v něm píší to samé, co v LN či MFD, kde ovšem to stejné informační lejno umějí daleko lépe zabalit?

A ta poznámka o zkorumpovaných novinářích je nošením dříví do lesa.

Bohužel je smutné, že vedeme diskuze a stále častěji se obáváme věcí příštích.Život totiž funguje jaksi mimo všechny naše záměry a závěry. Podívejme se do historie tohoto prostoru, kde žijeme, zda se někomu z prokazatelně moudrých podařilo změnit realitu. Co je pak platná satisfakce, že na jejich slova došlo (pokud mezitím nebyli po smrti). Vítězi se vždy stávají ti, kteří vzali na vědomí "s kým mají tu čest" a přizpůsobili se - viz 30Kč.

Jan VAculík
Listina základních práv a svobod vyhlášená pod č. 2/1993 Sb., čl. 17 odst. 2: "Každý má právo vyjadřovat své názory slovem, písmem, tiskem, obrazem nebo jiným způsobem, jakož i svobodně vyhledávat, přijímat a rozšiřovat ideje a informace bez ohledu na hranice státu."
Ten rozdíl mezi těmi "každý" spočívá v tom, že novinář má k tomu k dispozici od svého vydavatele masové medium (rozhlas, televizi, noviny, časopisy), kam ten druhý z "každých" přístup nemá, a tedy ten svůj názor, třeba shodný s tím novinářem, nebo odlišný, nebo třeba žádný, si může tak akorát strčit za klobouk a hřát se myšlenkou, že ho má nebo nemá (pokud nezaloží politickou stranu, hnutí či co, anebo si nekoupí vydavatelství). Ten názor masy těchto z oněch "každých" je důležitý jen pro politiky každé čtyři roky v parlamentních volbách. A tu je třeba, a k tomu také valnou měrou přispívají ti první "každí", aby ten názor byl jaksepatří přizpůsoben těm pravým, kteří jedině mají opravdický nárok ty úplně každé vést ve smyslu svých ideí. Zaregistroval jste, třeba na Slovensku, jak novinářská obec pištěla a manifestačně vydávala skoro prázdné noviny proto, že nový tiskový zákon kodifikoval právo zmíněného občana (tedy toho druhého z těch "každých", o kterého se ti první otřeli) na odpověď? A realita dnes? Poučení (obecně, ne pro Jana VAculíka)? Nevěřte novinářům když piští. Nejde jim o lidi ale o sebe (nebo jejich chlebodárce).
Ale třeba se mýlím. Hezký den! Lex

Máte pravdu, pane Stejskale, způsob myšlení, že za tím bude něco jiného, používám často, a často za tím také něco jiného je, jak se posléze ukáže (viz třeba měření-neměření rychlosti městskými strážníky; nebo – sakra kalibr – válka v Iráku). Nechci si však přiznat, že by to měl být špatný přístup.

Co si budeme namlouvat, dlouholetá zkušenost a možnost nahlédnout pod pokličku nás naučila o určitých prezentacích přinejmenším přemýšlet - pochybovat a tudíž si ověřovat, dávat do souvislostí...

Vím, vy tu větu myslíte jinak. Takový postup se používá běžně, protože funguje, ale taky mi leze na nervy jako vám (obvykle nasadím stejnou zbraň: pochybnosti).

Právo nehaním, ani lidi, kteří ho dělají (co taky, když se s některými znám), ale že tenhle deník šel celé roky tak nějak socdem na ruku, to není jen domněnka. A pochopitelně, přít se můžeme, do jaké míry je to lidmi, protože jim je takový životní postoj vlastní, nebo do jaké míry v tom hraje roli „jakási tajná dohoda“, je-li taková (a může být ve vší počestnosti, Právo je soukromý subjekt, nikoliv ČT). Naštěstí nejsem politický novinář, takže se tím jen bavím...

A pokud máte ještě chuť číst dál (jako že asi musíte, abyste odhalil nepravost), nabízím jednu zajímavou zkušenost: Nezávisle na sobě znám dvě osoby, které pocházejí z rodin tak či onak postižených minulým režimem (vždycky nadávali na komunisty, vědělo se to o nich, měli problémy), přesto se mi svěřili, že když už si chtějí přečíst nějaké noviny, sáhnou po Právu, protože je věrohodné (oba mají volný přístup i k jiným novinám)... Jo, krásnej barevnej je ten náš svět.

Lexi,
je to složitější. Zkuste nad tím přemýšlet - dříve, než začnete pištět.

Ad Železnohorský:
Ten dojem, že Právo šlo/jde SocDem na ruku, by měl být v pořádku, ne? (Jenom by to neměla být věrnost až za hrob.)
Čím jiným by se měly noviny odlišovat, než názorovou orientací?

Někde jsem zpochybnil, že by to nemělo být v pořádku, pane Vaculíku? To se omlouvám...

No, myslel jsem to ještě trochu jinak, pane Železnohorský.

Kritické myšlení je podle mne základ všeho, tudíž pochybovat je naprosto nutné. Nicmémě by se člověk podle mne při tom neměl apriorně upínat jen k jedné hypotéze (to teď myslím obecně, ne nutně na tento konkrétní případ; a může to být i negace hypotézy).

Naopak by si měl zkusit představit co nejvíce možností, hypotéz, a pak jim přiřazovat relevanci (to už je samozřejmě subjektivní činnost).

Jenže dost často se vymyslí hypotéza a tu se pak snažíme dokázat (já, mnozí čtenáři a samozřejmě i řada novinářů). Řekl bych, že je to hodně o poctivosti, pracovitosti, ale též intelektu a zkušenostech (ne každý máme všeho z toho vrchovatě). Proto tak nemám rád paušalizace.

Ale jinak prakticky souhlas. Zejména s tou poslední větou. Pořád mě to tu ještě moc baví ;-)

Libor Stejskal

Soudím, že v tomhle se shodujeme, pane Stejskale... A "že to může být jinak" - víte, poslední dobou začíná Paroubkovo chování některým "levicovým" novinářům vadit, najednou s ním nějak nemůžou najít společnou vizi (to nejsou domněnky), takže jestli tu někde byla nějaké snaha po mantinelech... (Jedna z možností, uvidíme, jaké budou další) Ale tím končím, u piva se toho napovídá... :-)

To ne, pane Železnohorský,
já spíš reaguju na to obecné dštění síry na novináře, které mi nepřipadá na místě. Prostě když něco někomu nesedí, tak řekne, že novináři jsou koupený. Ale kdyby se všichni ti kritici měli shodnout na tom, koho a proč vlastně kritizují, tak by se vlastně na ničem neshodli.

Ale pak je ještě druhá věc: novinář, který má pocit, že jde někomu "spravedlivě po krku", tak ztrácí schopnost být objektivní. Jenže s tím asi nejde nic dělat. To se stává každému, kdo se zakousne do nějakého problému. Objektivitu do toho pak musí vnášet jiní. Ale jako do celku - tím, z jakých střípků jej složí; tedy ne tak, aby mu cenzurovali jeho články.

Jan Vaculík
Všechno může být složitější, ale často je to jednodušší, než se předkládá.
Pane Vaculíku, pokud nejste novinář, pak se zdá, že přistupujete na jejich hru (což je samozřejmě jen a jen Vaše věc, do které mi nic není, stejně jako Vy jen ztěží změníte můj názor). Zatímco oni při svých vyšetřováních, žalobách i následujících soudech paušalizují, při svém vlastním hodnocení se zásadně dožadují hodnocení každého individuálně. Oni říkají - ano, jsou mezi námi nevzdělaní, nafoukaní, hrubí, zkreslující i úplatní novináři (už jste ale někde od někoho z nich četl, koho tím myslí?). Ale já, on, ona takoví nejsme, vyjadřujte se ke mně. Tak na tuhletu hru já s nimi nehraju. Oni hodnotí úroveň politiky (stran), justice, policie, umění atd. skoro vcelku. Já zase hodnotím skoro vcelku úroveň české žurnalistiky. A nevím, jestli jste četl ty články, na které se pan Šmíd odvolává, nebo třeba můj komentář 04.03.2009 21.50.06.
Ale cituje-li pan Šmíd pana Mathé (jehož si sám vybral za autoritu) ohledně nepodstatné otázky, pak já zase ohledně jiné. A odpověď pana Mathé? Pokud jde o úroveň české žurnalistiky, bez dalšího přemýšlení:"VADÍ MI: ZBRKLOST, MANIPULACE, NEPŘESNOST, NESERIÓZNOST, NAFOUKANOST."
Také, podle Vás, piští?

Lexi,
s tím pištěním jste tady začal Vy.
Nejsem novinář, a možná tedy přistupuju na jejich hru. Tak jako když jdu do hospody, tak přistupuju na hru hospodského. A když se mi ta hra nelíbí, víckrát už tam nejdu.

A s pane Mathé bychom se asi shodli: mně ty nešvary taky vadí: u novinářů, u učitelů, u průvodčích, u veterinářů...

Pane Vaculíku, o té neobjektivnosti při zakousnutí se máte pravdu (platí nejen pro novináře). Ostatně právě v tom je rozdíl mezi blogerem a novinářem. Bloger se zakousne a zakousnuté sám vybírá, formuluje, posuzuje atd. a poté publikuje. Kdežto po novináři to ještě někdo čte, koriguje, oponuje, není tam jen ten jeden pohled, než se dá všanc veřejnosti (a někdy to taky tomu novináři někdo hodí na hlavu, což blogerovi nehrozí). Čili je určitý předpoklad, že se jó velký úlet chytí... No, ale jak víme... :-)

(To je možná i námitka Lexovi, že má novinář přístup k médiu a ostatní ne. Každý má možnost si během několika sekund na internetu zřídit blog a prezentovat své, nikým necenzurované názory. Kdo si před takovými dvaceti lety představil takovouhle svobodu? Nikdo ani v nejdivočejším snu...)

Jan Vaculík
...u právníků. Plný souhlas, pane. Ale tentokrát byla řeč o novinářích. Až příště bude blog o učitelích, budu psát o učitelích, na jiném blogu o průvodčích, jindy o právnících. I o nich jsem už psal dost. Jenže na rozdíl od novinářů, i Vy mluvíte o těch kategoriích v množném čísle, kdežto oni chtějí o sobě mluvit v "singuláru". Mnoho toho bylo řečeno zde http://blog.aktualne.centru...
Nemyslím si, že bychom se neshodli. Hezký večer! Lex

...u právníků, u novinářů, u všech. Nemyslím si, že by novináři dělali svou práci hůř, než ostatní. Co bych jim opravdu zazlíval, kdyby psali něco jiného, než si sami myslí; kdyby vědomě lhali.

Ale já si myslím, že ty hlavní chyby jsou jiné kategorie: Propadají mylnému pocitu, že už znají celou pravdu, a opájejí se pocitem vlastní důležitosti. A pak bulvarizace - snaha prodat své zboží za každou cenu. Jenže psát do novin znamená zjednodušovat, a ten požadavek je děsivě striktní. Slušnost a odpovědnost by velela zůstat maximálně opatrný, ale opatrnické traktáty zase nikoho nezajímá číst.

Já v novinách drtivou většinu věcí přeskáču, a když mě pak něco zaujme, či zatraceně zaujme, tak si nad tím říkám: Ale snad to tak zlé nebude; snad tedy autor přece jen přestřelil.

Přesné, pane Vaculíku, řekl bych. Díky.

Libor Stejskal

P.S. Myslím, že by se našli i tací, kteří lžou zcela vědomě. Ostatně jako v každé branži. A je dokonce možné, že procento těch "lhoucích" je vyšší než třeba mezi lékaři či strojvůdci. Novináři ovšem zase v průměru méně častěji dělají chyby při chirurgickém zákroku či na nechráněném železničním přejezdu. Trochu to souvisí i s náplní práce, která se profesi od profese poněkud liší.

Ke kauze Porybný a inzerce v Právu.
Když dva dělají totéž, není to totéž... Takle to dopadá, když si Tvrdík hraje na Dalíka. Zbabral i takové Paroubkovo zadání, aby zařídil, aby Právo bylo více nakloněno socanům. Je to holt bývalej provianťák (tedy ten Tvrdík). Přitom ironií osudu je, že za vlády této koaly dávno platí,že nesmí žádná státní instituce, včetně firem se státní účastí inzerovat v Právu...

Jan Vaculík, Libor Stejskal
Zdravím, pánové. Nemám problém se podepsat pod to, co jste nyní napsali. Přesto dovolte otázku: Postsup Renaty Kalenské ve věci Rath/Hitler byl
a) správný
b) chyba
c) podraz?
Zkuste být jednou konkrétní.
Díky! Lex

Z mého pohledu byl pochybný, pane Lexi. Já bych takto slova pana hejtmana neinterpretoval.

Nicméně celá "kauza" má opět (jako ostatně vše) různé roviny. Nevisí sama o sobě ve vzduchoprázdnu, má nějaký kontext. Dost dobře to myslím popsal Karel Hvížďala, zajímavá byla i debata pod jeho textem http://blog.aktualne.centru...

O tom, jestli je kolegyně Kalenská podle mne dobrý či špatný novinář, se popravdě řečeno nechci bavit ;-)

Libor Stejskal

stejskal
Dobré odpoledne, pane Stejskale. Dík za názor. Vyjádřil jste ho sice vyhýbavě, ale přece.
Nicméně, pane Stejskale, kontext celé kauzy je důležitý, nikoliv však pro to, jaké bylo doslovné znění rozhovoru Davida Ratha s Renatou Kalenskou. Pro osvětlení kontextů jsou komentáře, lze na to téma napsat i fejeton nebo jiný formát. Redaktorské zkrácení rozhovoru však nesmí významně změnit charakter a VÝZNAM toho, co řekl dotazovaný. Ten význam se zase odvozuje z vnitřního kontextu rozhovoru.
A přesně to Renata Kalenská udělala, včetně otitulkování.
Apropós - všiml jste si, že jsem po Vás nechtěl, abyste se se mnou bavil, zda je Vaše kolegyně Kalenská dobrý či špatný novinář? Stačilo odpovědět za a), za b) nebo za c). Já hodnotím za c), kam zařadit Vaše hodnocení, popravdě nevímm. Ani slané, ani mastné. Rozumím tomu, že něco mezi a) a b). No,i tak díky, i to má dostatečně vypovídací hodnotu.
Hezký den! Lex

To jste si špatně vyložil, pane Lexi.

Postup paní Kalenské považuji za nepřijatelný (chybný, čili nic mezi a) a b) (mimochodem titulky zpravidla nepíší redaktoři, ale editoři, ale to je nepodstatné). V tomto aspektu je to vcelku jednoznačné (stejně tak považuji za nepřijatelný postup týdeníku Reflex).

Pro mne je kontext celé této kauzy přeci jen o něco širší, než že tato dvě periodika postupovala tak, jak mně přijde z novinářského pohledu zcela nepatřičné. A to je to, co jsem se snažil napsat (a Vy to považujete za vyhýbavou odpověď).

Libor Stejskal

stejskal
Tuto duhou už ne, pane Stejskale. Jen tu první. Ale pokud jste jí chtěl říci to, co tou druhou, jenom já jsem to nepochopil, tak se omlouvám, je to moje vina.
Nicméně, nyní už k tomu nemám co říci, než že souhlasím.
Lex

Lexi, konečně jsem se dnes dostal k tomu, abych odpověděl:
já postup Kalenské považuju v zásadě za správný, případně trochu za chybný (jenže: kdo nic nedělá, nic nepokazí), ale ne za podraz. Je třeba vycházet z toho, co řekl Rath, a nikoliv z toho, co mu (neúspěšně) podsouvala Kalenská. Že měla velkou chuť nachytat ho na švestkách, to bylo zřejmé; jenže to ona má při každém rozhovoru. Přece si s ním nebude medit! Chyba je, že tomu jeho výroku o Hitlerovi připisovala příliš velký význam: měla si uvědomit, že se tu sice Rath neprojevil jako fašista, ale "jenom" jako mělce myslící člověk.

Rath je sám o sobě oříšek - i pro novináře. Já si myslím, že je to velký grázl naší politiky (posledním, byť o hodně menším, v této kategorii byl Dr.Sládek), ale to, co se mu v médiích vesměs vyčítá, jde furt jaksi stranou toho hlavního; že podstata je někde jinde. A právě to jako by cítili i ti novináři, a proto tak běsní.

Tedy ještě doplňuji k onomu rozhovoru: já jsem z něj velmi přesně poznal, kudy běží mysl Kalenské, a kudy mysl Rathova. Když jsem pak četl či slyšel doslovný záznam, nenašel jsem tam nic jiného.
Vnímám ten dialog ovšem jako hudbu, kde se dva hlasy tu protínají, tu míjejí, a ne jako nějaká prohlášení, o kterých se může diskutovat slovo od slova.

Jan Vaculík
Sorry, to se neshodneme. Což přirozeně nevadí. Pokud jste se rozhodl posuzovat mělkost myšlení pana Ratha, já bych rozhodně tipoval Renatu Kalenskou. Já jsem audiozáznam slyšel. Ponechám si svůj názor, nepřesvědčil jste mě. Vy to budete mít "na vlně" lehčí

Jan Vaculík
To jste neměl porovnávat audiozáznam a "doslovný záznam", měl jste jej porovnat s uveřejněným textem!

Jasně že jsem napřed četl uveřejněný text, a až pak (když byla aféra), ten doslovný záznam. A to mám právě na mysli.

Ne že bych zrovna toto ctil, ale novináři jsou za "mělkost" trošku placeni. (Všimněte si, že většina hlubokomyslných úvah např. v těchto diskusích vůbec nejde číst.) Novinář jen píše, to je žvanil, a já si dokážu odfiltrovat balast.

Politik koná, a měl by mít víc soudnosti.

Ale uznávám, že Rathův výrok bylo jen obyčejné plácnutí, kterého by se dopustil skoro každý z nás - než se nad věcí zamyslí aspoň na 5 vteřin. A bouře kolem toho nepatřičná. Samozřejmě, že první, kdo to nepatřičně rozmáznul, byla Kalenská,