Začalo to vše velmi nevinnou pasáží z knihy Roberta A. Heinleina. Četl jsem ji jako ve snách, změnila můj život.
Lidská bytost by měla být schopná vyměnit plenku, naplánovat invazi, zabít vepře, zajmout loď, navrhnut budovu, psát sonety, vyrovnat účty, postavit zeď, srovnat zlomenou kost, utěšit umírajícího, vykonat rozkaz, dát rozkaz, spolupracovat, jednat sám, řešit rovnice, analyzovat nový problém, kydat hnůj, naprogramovat počítač, uvařit chutné jídlo, bít se zdatně, zemřít chrabře. Specializace patří hmyzu.
Žebříček „Top 100“ v Česku působících ekonomů podle citačního skóre.
Z 1230 sledovaných ekonomů (včetně pracovníků soukromých institucí a nezařazených) má alespoň jeden citační záznam pouze 261 pracovníků.
Několik týdnů před volbami jsem z New Yorku poskytl magazínu CBW interview na téma Švejnar versus Klaus. Rozhovor nakonec uveřejněn nebyl a tak si nachází cestu do blogu …
1: První na co bych se rád zeptal, by bylo - v Té Vaší knize velmi často narážíte na Václava Klause (samozřejmě vnímám proč a v jakém kontextu), přesto řekněte mi, prosím, hlavně z kterých důvodů? Proč je podle Vás nutné na něj neustále poukazovat, jednoduše proč Vám tak moc leží v žaludku?
Všechna vitální lidská společenstvi, od zájmových seskupení a klubů až po instituce a státy, se řídí pravidly. Dobrovolný vstup do jakékoliv společnosti lidí (stejně tak je tomu u zvířat) je spojen s přijetím a dodržováním pravidel. Není-li to možné, pak je lépe vystoupit (než být vyloučen).