Reprinted from the Special Commemorative Issue - Thomas John Bata, 08/09/2008, Baťa Newsflash with a permission of the publisher (Dessy Todorova, Director of Brand Development).
Politika nelze hodnotit podle úmyslů, úsilí a charisma, podle nějaké „vnitřní logiky osobnosti“, ale jen a pouze podle výsledků. Politika je vždy o výsledcích, ne o motivech, cílech a vnitřní logice. Beneš měl výsledky jako „příručí“ T.G. Masaryka. Jako vůdce však již výsledky neměl a stal se symbolem poraženectví a porážky. Jeho vnitřní, osobní tragedie může být dojemná, ale jako státník propadl bez výhrad – a bez výsledků.
Český politikář napsal: „Soud nad Benešem je soud nad námi. Jeho chyby jsou našimi chybami. Můžeme se bát, že když přiznáme chyby, nezbude žádná velikost.”
S argumentem tak závažně degradujícím se lze v historii národů setkat jen stěží: odvozovat národní velikost z nepřiznání chyb, od vytrvalého a opakovaného zatloukání pravdy – jen čecháček na morálním dně může zplodit takhle bizarní doktrínu. Ano, soud nad Benešem je soud nad námi samými: je to sebesoud.
Nejsem zastáncem oslavování, vzpomínání a hlášení se ke jménu člověka, který právě zemřel. Mnohem důležitější je, jak se lidé k dané osobnosti a její práci staví během jejího života, tedy dokud ještě není pozdě. Je až tristní, když se náhle „z klacků“ vynořují oportunisté, kteří se téměř 20 let o Tomíka Baťu a Soustavu řízení Baťa vůbec nezajímali.
Když jsem se včera dozvěděl, že zemřel Tomáš Baťa jr., vzpomněl jsem si na jeden svůj článek, který otiskly před více než dvaceti lety krajanské noviny v kanadském Torontu. Kopii rukopisu už dávno nemám, ale výtisk těch novin jsem si schoval. Berte tento můj blog tak trochu jako dokument (omlouvám se za jeho kvalitu), daleko více ale jako poctu Tomáši Baťovi jr.