Miloš Balabán

16. 12.

Přítel na telefonu

Miloš Balabán Přečteno 2595 krát

Prezident Miloš Zeman stále napíná politiky i veřejnost – jmenuje, či nejmenuje ministry obrany, zahraničí či jiné, které mu navrhne koalice v čele s premiérem Bohuslavem Sobotkou? Co se profesní způsobilosti týče, neměl by nám uniknout příklad ze sousedního Rakouska, kde se ministrem zahraničí stane teprve sedmadvacetiletý lidovec Sebastian Kurz. Jak vidno, v konzervativním Rakousku vysílají do mezinárodní arény nejmladšího šéfa diplomacie v rámci EU.
Prezident Zeman by tedy mohl zavolat svému rakouskému kolegovi a příteli Heinzi Fischerovi a zeptat se ho, co si o tomto rozhodnutí staronové koalice rakouských socialistů a lidovců myslí a jak si otestoval Kurzovy schopnosti. V každém případě ale Fischer Kurze do funkce ministra zahraničí jmenuje...

Nedávno mi jeden diplomat přiznal, že to, co se děje v české politice, je někdy pro něj nepochopitelné. Vzápětí ovšem konstatoval, že i přes všechny turbulence obdivuje to, že stát a společnost normálně fungují a politika až tak moc neovlivňuje běžný život. Jistě zajímavý pohled zvenku, který má i svoje racionální jádro. Demokratické státy, a přes všechny problémy mezi ně patříme, musí ustát i stav, kdy politická situace v zemi po volbách nebo po rozpadu vlády někdy vede ke složitému přechodnému období. A to období může být i hodně dlouhé, jako třeba v Belgii, kde ustavení nové vlády trvalo po parlamentních volbách v roce 2010 neuvěřitelných 540 dní.
V Česku to tak není. Je velká šance, že vznikne nová vládní koalice a uzavře se schizofrenní období existence vlády jmenované autonomním rozhodnutím prezidenta, nacházející se navíc už čtvrtý měsíc bez důvěry ještě předešlé Sněmovny.

Ve vládě přitom sedí vedle neúspěšných poslaneckých kandidátů zřejmě bývalé „hradní strany“ SPOZ i noví poslanci – ministryně a ministr stran, které vytvářejí novou koalici (soc. dem. Benešová a lidovec Podivínský). Máme ovšem také dva policejní prezidenty a stále ještě dva státní tajemníky pro EU. Nedivme se pak rozkolísanosti státní správy, resp. ministerských úředníků. V případě policie jde ale i o efektivitu řízení jednoho z klíčových prvků zajišťujícího bezpečnost státu a jeho občanů. A tady končí veškerá legrace.

Včasný politický restart by tak měl být společným zájmem všech přímých aktérů: ČSSD, hnutí ANO a KDU-ČSL i prezidenta. Jakkoliv může být hledání společných zájmů složité, třeba z důvodu počtu a rozdělení resortních postů nebo náhledu na profesní způsobilost budoucích ministrů.

Tady ale nese svou kůži na trh především předseda ČSSD Sobotka, který si musí vybrat takové ministry, aby splnil svůj veřejně vyřčený slib, že chce mít takovou vládu, která nebude připomínat „Nečasův orloj“.

(Právo, 16.12.)

04. 12.

Převáží zase koaliční licitace?

Miloš Balabán Přečteno 2232 krát

Jednání o budoucím trojkoaličním vládnutí ČSSD, ANO a KDU-ČSL se podle tvrzení hlavních vyjednavačů zatím soustřeďuje na programové otázky, zatímco debata o obsazování ministerských postů se ještě nevede.

Přesto ale již známe několik „žhavých“ ministerských adeptů a vedle toho se samozřejmě čile spekuluje o dalších kandidátech. Někdy to má až trochu groteskní podobu jako v případě „nestranického kandidáta“ na ministra vnitra.

Z potenciálního koaličního trojúhelníku mají s vládnutím nejvíce zkušeností sociální demokraté. Kandidát na premiéra Bohuslav Sobotka byl ministrem financí, ministerskou zkušenost mají i mnozí další pretendenti na ministerská křesla a v soc. dem. navíc fungovala i stínová vláda, kde se mohli na budoucí angažmá připravovat i další politikové.

Důležitá je ale i zkušenost z „praktického“ vládnutí, kam např. patří řízení ministerstev, komunikace ve vládě a s parlamentem, mechanismy koaličního vyjednávání, znalost legislativního procesu, atd. Prostě orientace v politickém provozu.

Zástupci ANO a KDU-ČSL se to (až na výjimky) budou muset teprve učit, i když to samozřejmě nevylučuje, že jejich ministři si díky své profesní odbornosti se svěřenými resorty poradí dobře. Požadavek profesní zdatnosti je přitom velmi důležitý. Osobně příliš nesouhlasím s tezí, že ministr má být hlavně jakýmsi „manažerem“, a není tak důležité, jaké ministerstvo řídí. V živé paměti je rozvrácený resort vnitra po osmi měsících chaosu v čele s Radkem Johnem.

Dnešní složitý svět s mnoha politickými, ekonomickými, sociálními, environmentálními a bezpečnostními problémy zároveň vyžaduje, aby byl každý ministr schopen nemalého přesahu za svůj resort a svoji odbornost.

V českém případě je to spojeno i se členstvím v Evropské unii. Pokud chceme rehabilitovat náš vztah k EU a naši pozici posílit, pak to předpokládá orientaci v evropské problematice i aktivní účast ministrů na jednáních v Bruselu.

Důležité je to i proto, že v příštích čtyřech letech se bude rozhodovat o dalším směřování Unie a podobě integrace. Totéž ostatně platí i o Severoatlantické alianci. Na pražských Valech by měl usednout politik, který ví, „o čem je“ armáda a naše spojenecké závazky.

Sečteno a podtrženo: veřejnost má dvacet čtyři let po listopadu 1989 právo, aby byla země řízena na odborné úrovni a neopakovaly se chaotické momenty vládnutí minulé koalice traumatizující nejen státní správu, ale i celou společnost. Nepochybuji, že kandidát na premiéra to dobře ví. Nakolik ale zvítězí koaliční ohledy? Licitace o počty a křesla ministrů ukazují, že to je zase klíčové.
(Právo,4.12.)

Archiv článků: prosinec 2013

Přítel na telefonu

Převáží zase koaliční licitace?

Blogeři abecedně