Miloš Balabán

29. 04.

Třetí světová kvůli Ukrajině?

Miloš Balabán Přečteno 4331 krát

Ukrajinský premiér Arsenij Jaceňuk si může připsat první místo v soutěži o nejsilnější výrok, když řekl, že „pokusy o ruskou vojenskou agresi na území Ukrajiny povedou k vojenskému konfliktu na území Evropy. Svět ještě nezapomněl na druhou světovou válku a Rusko chce rozpoutat už tu třetí“.

Jaceňukův provokativní výrok může ale odvádět pozornost od skutečných příčin výbušného dění ve východních oblastech Ukrajiny. Obsáhle je v dubnovém čísle amerického měsíčníku Foreign Affairs rozebral Keith Darden z Americké univerzity ve Washingtonu.

V článku "Jak zachránit Ukrajinu" uvedl, že jednou z hlavních příčin nepokojů na východě země jsou přesuny v rozložení politických sil v kyjevské vládě po svržení Janukovyče. Šedesát procent vedoucích činitelů země je ze západní Ukrajiny, kde ale žije pouhých dvanáct procent obyvatel země. Pro východ a jih Ukrajiny s početným rusky mluvícím obyvatelstvem (20–25 miliónů), kde se tvoří podstatná část ukrajinského HDP, to není akceptovatelné. Mocenská nerovnováha pak v konečném důsledku vytváří prostor pro ruské vměšování.

Na druhé straně je podle Dardena problémem zuřivý protiruský ukrajinský nacionalismus vlády, který omezuje její schopnost řídit zemi. To možná vysvětluje, proč místo politického vyjednávání se vzbouřenci byla proti nim nasazena armáda, což si nedovolil ani Janukovyč.

Koncentrace ruských vojsk u východních hranic Ukrajiny je rizikem. Nemůže být ale v zájmu Ruska na východní Ukrajině vojensky zasáhnout a anektovat ji, protože cena za takový krok by byla enormní: hluboká politická roztržka se Západem s negativními dopady na ruskou ekonomiku a prohloubení závislosti na Číně. To by nemohlo vyhovovat ani USA.

EU, NATO a Spojené státy musí realisticky hodnotit situaci. Místo strašení třetí světovou válkou je spíš na pořadu dne otázka co udělat, aby se Ukrajina nestala „zhrouceným státem“, který by byl rizikem jak pro Evropu, tak pro Rusko. Má k tomu nakročeno: květnové prezidentské volby se nemusí uskutečnit a země se pohrouží do dalšího politického chaosu, ekonomický kolaps země se blíží, armáda se podle polského ministra obrany Tomasze Siemoniaka nachází v katastrofálním stavu.

Situaci ale možná už nejsou schopny současné ukrajinské politické elity řešit. Budoucnost země tak spíš závisí na dohodě a koordinovaném postupu EU, Spojených států a Ruska. Je to ale po měsících eskalace napětí ještě vůbec možné?
(Právo, 28.4.)

22. 04.

S Čínou před očima

Miloš Balabán Přečteno 3318 krát

Na stránkách Práva se mezi eurolídry Janem Kellerem (ČSSD), Pavlem Teličkou (ANO) a Pavlem Svobodou (KDU-ČSL) rozvinula debata o připravované transatlantické zóně volného obchodu.I když se neshodují, jaké dopady sjednání zóny přinese pro Evropu, upozorňuje voliče i na její „osobní“ rozměr.Keller zmínil možnost omezení farmářských trhů, které nemusí vyhovovat nadnárodním potravinářským koncernům, Pavel Telička varoval před zaplavením Evropy levnými americkými automobily.

Téma si ale zaslouží i pohled z širší geopolitické perspektivy. Úsilí o transatlantickou zónu volného obchodu je součástí soupeření o globální politický a ekonomický vliv mezi Spojenými státy a Evropou na straně jedné a Čínou na straně druhé.

Americkým i evropským politikům je jasné, že se blíží konec Pax Americana, tedy americké ekonomické a ideologické hegemonie. Přispěla k tomu i ekonomická krize západu, jež eskalovala po pádu banky Lehman Brothers v září 2008. Její dopady se neprojevily jen prudkým ekonomickým poklesem, ale i ztrátou politické autority západu v očích „nezápadních“ aktérů. Tu podtrhly i vojenské neúspěchy v Iráku a v Afghánistánu. Krize na Ukrajině obnažila vojenskou slabost Evropy způsobenou i „krizovými škrty“ ve vojenských rozpočtech. Čína naproti tomu odrazila krizi díky tomu, že stát má pod kontrolou kapitál a banky a je schopen alokovat nemalé prostředky na řešení krizových momentů v ekonomice. Takový model je pro řadu zemí přitažlivý.

Čína může chtít, aby se svět více řídil jejími zájmy a pravidly. Zde musíme brát v potaz, že se má Čína do dvaceti let stát největší světovou ekonomikou.Transatlantická zóna volného obchodu je reakcí na tento vývoj. Jde o to, kdo bude v budoucnu nastavovat pravidla globálního obchodování a standardy v oblasti životního prostředí, zaměstnaneckých práv a ochrany spotřebitelů. Ty jsou nepochybně parketou pro Evropany, kteří je mají nastaveny mnohem lépe než Američané.Není pochyb, že při vyjednávání o zóně právě tady může být nejvíce sporů. Americký právník a diplomat Clayland Boyden Gray např. přirovnal zónu volného obchodu k „ekonomickému“ NATO. Jenže v „současném“ NATO mají Američané naprosto rozhodující slovo a ostatní jsou často v roli statistů.

Podstatné je, že za patnáct let nebude podle ekonomických prognóz ani jedna evropská země patřit mezi nejsilnější světové ekonomiky. Zóna volného obchodu s USA a paralelně s ní pokračování procesu evropské integrace může být jedním z předpokladů, jak zachovat globální vliv Evropy. Evropští politici ale musí dbát o rovnoprávné partnerství s USA. Mělo by to být jedno z důležitých kritérií, koho volit do Evropského parlamentu.
(Právo, 22.4.)

14. 04.

Zaskočená Evropa a rozpolcené Česko?

Miloš Balabán Přečteno 4409 krát

Možná že kdyby demonstrující Ukrajinci věděli, že ani léta „potu, krve a slz“ nebudou zárukou jejich členství v EU, třeba by střízlivěji pohlédli na možnosti své země a situace mohla vypadat jinak.

Nic z toho se nestalo. Máme zde rozdělenou zemi, bez Krymu, stále ovládanou oligarchy, což dokazuje kandidatura oligarchů Porošenka a Tymošenkové na prezidenta a „mírotvorná“ role nejbohatšího Ukrajince Achmetova na bouřícím se východě Ukrajiny. A také staronové politiky současné vlády, kteří byli součástí ukrajinského establishmentu v posledních dvaceti letech.

Ukrajinci asi nebudou mít příliš elánu přistoupit na reformy ordinované MMF a zvýšení cen za plyn a elektřinu. Ukrajina má navíc dluh 2,2 miliardy dolarů za nesplacený plyn Rusku. Můžeme za to Rusko proklínat, ale tržně orientovaná Evropská unie by si jistě nepředstavovala, že něco někam dodává a zákazník jí neplatí.Navíc jde o dluh za již odebraný plyn za zvýhodněnou cenu. Hrozí, že účet bude muset za Kyjev možná zaplatit Evropská unie. Pochybuji ale, že všechny členské státy s tím budou souhlasit.

Plynová patálie jde ruku v ruce se sankcemi proti Rusku za jeho počínání v ukrajinské krizi. První a druhé kolo sankcí je spíš střelbou slepými náboji s výsledkem, který může dokonce Vladimíra Putina uspokojit: aktiva oligarchů a vysokých státních úředníků se ze Západu vrátí do Ruska. A případné třetí kolo tvrdších ekonomických sankcí může být pro politiky obhajitelné pouze tehdy, že oběti na unijní straně, třeba i v podobě krachů firem či vyšší nezaměstnanosti, budou menší než na straně Ruska. A tady se asi Evropané se svojí ochotou k obětem budou hodně podobat Ukrajincům a politici to nepochybně tuší.

Zbývají nám tedy preventivní akce a odstrašování Ruska, jak o nich v pátek hovořil prezident Miloš Zeman?

Preventivní akce NATO na Ukrajině proti Rusku nepřipadá v úvahu, protože podle Washingtonské smlouvy je vojenský zásah privilegiem pro členy NATO, a nikoliv i pro partnery, jako je Ukrajina. V opačném případě by mezi partnerem a členem nebyl žádný rozdíl.

A odstrašování? Může být účinné, pokud se naplní tři podmínky: zastavit snižování výdajů na obranu v Unii, přesvědčit Spojené státy o potřebě NATO a přesvědčit členy Severoatlantické aliance sousedící s Ruskem, že NATO má schopnost je ubránit.Po letech života ve „strategickém klidu“ to bude běh na delší trať. Do Bruselu zatím vyslal signál ministr financí Andrej Babiš, který v sobotním Právu uvedl, že příští rok škrtne resortu obrany půl miliardy…

(Právo, 14.4.)

Archiv článků: duben 2014

Třetí světová kvůli Ukrajině?

S Čínou před očima

Zaskočená Evropa a rozpolcené Česko?

Blogeři abecedně