Miloš Balabán

20. 05.

Potíže s Ukrajinou ve zmatené logice účetních

Miloš Balabán Přečteno 4631 krát

Ukrajina se blíží k prezidentským volbám, které, pokud se je podaří uskutečnit na celém území země, podle všeho vynesou do prezidentského křesla oligarchu a miliardáře Petra Porošenka. Ten byl po celou dobu ukrajinské nezávislosti spjat s politickou elitou ovládající a vysávající Ukrajinu, včetně prezidenta Janukovyče.

Při čtení jeho životopisu se doslova tají dech, kde všude a s kým spolupracoval. A tento bytostný demokrat má garantovat legitimitu ukrajinské vlády? Porošenka ale snad „můžou“ všechny strany ukrajinského konfliktu, jak ty vnitřní, tak ty vnější, takže by mohl přispět k zastavení občanské války.
Na protioligarchickou revoluci z Majdanu, o které mluvili četní evropští politici, to ovšem nevypadá. Spíše se budou muset rozhodovat, zda a jak pomoci se splácením nemalých ukrajinských dluhů.

Konflikt na Ukrajině nicméně polil živou vodou NATO. V souvislosti s postupem Ruska se začalo mluvit o nové studené válce, potřebě větších výdajů na obranu, které by mj. garantovaly relevanci článku 5 Severoatlantické smlouvy o vzájemné pomoci, i o větší přítomnosti amerických vojsk v Evropě.

Prvotní nadšení, že tomu tak bude, ale může rychle vzít za své v konfrontaci s ekonomickými reáliemi řady evropských zemí, které se horko těžko vzpamatovávají z ekonomické krize. V Itálii nebo Španělsku spíše řeší vysokou nezaměstnanost než zvyšování vojenského rozpočtu.

Větší americké angažovanosti v Evropě nemusí být veřejnost nakloněna ani ve Spojených státech. Přední americký bezpečnostní expert Charles Kupchan, který působil v Národní bezpečnostní radě za prezidenta Clintona, ve své lednové přednášce v britské Dolní sněmovně uvedl, že většina Američanů si myslí, že Irák a Afghánistán stály příliš mnoho krve a prostředků a vojenské výdaje poškozují jejich životní úroveň.

A když člověk sleduje některá rozhodnutí a výroky, musí si klást otázku, co se dá brát vážně. Příklady? Prodej francouzských výsadkových plavidel Mistral Rusku, který z protiruských sankcí udělal karikaturu, a vystoupení německého ministra zahraničí F. W. Steinmeiera na předvolebním shromáždění v Düsseldorfu, kde prohlásil, že trvalé rozmístění jednotek NATO v Polsku a Pobaltí nepřispívá k deeskalaci situace a v konečném důsledku může krizi jen prohloubit směrem k větší militarizaci konfliktu…

Ale „strategické zmatení“ je přítomno i u nás, jak ukázaly výroky ministra obrany Martina Stropnického ohledně případného rozmístění spojeneckých vojsk na našem území a reakce politiků na ně nebo debata o vojenském rozpočtu. Tam se ukazuje, že resort obrany je v současném stavu schopen absorbovat navýšení jen o dvě miliardy korun ročně. Pracuje se ale na jeho oslabení, jak dokládá nápad s odebráním výsluh bývalým vojákům pracujícím na ministerstvu obrany. Možná se něco ušetří, ale jistá odchodová vlna zkušených expertů bude znamenat další ránu pro udržení paměti organizace a strategického myšlení v resortu. V nejisté bezpečnostní budoucnosti nám tak logika účetních může přijít draho.

(Právo,20.5.)

16. 05.

Finlandizace a neutralita? Nejen přeludy

Miloš Balabán Přečteno 3453 krát

Antonín Rašek ve svém článku Finlandizace? Neutralita? Jen přeludy (Právo 12. 5.) polemizuje s mým názorem o možnosti takového scénáře pro Ukrajinu, který jsem v Právu publikoval 9. května. Položil přitom řadu zásadních otázek a argumentů, které finlandizaci zpochybňují.

Jde především o podřízenost Ukrajiny v její budoucí zahraniční politice, pokud by k finlandizaci došlo, a o to, zda je vůbec myslitelné, aby nějaká země mohla být neutrální, pokud leží na hlavním evropském geostrategickém tahu Paříž–Berlín–Varšava–Kyjev–Moskva.

Jsou to racionální výhrady. Musím ale zdůraznit, že jsem finlandizaci zmínil jako možnou alternativu řešení ukrajinské krize, která se začíná vyvíjet velmi nebezpečným směrem.Jsem toho názoru, že Henry Kissinger i Zbigniew Brzezinski, kteří i díky svým evropským kořenům velmi dobře rozumějí složitosti evropské historie a geopolitiky, nastolili možnost finlandizace Ukrajiny nikoli náhodou, ale právě jako východisko z klinče, do kterého se na Ukrajině dostali klíčoví vnější aktéři konfliktu, tedy Rusko, EU a Spojené státy.

U nás přitom úplně zapadlo, že rakouské ministerstvo zahraničí rozvinulo Kissingerovy úvahy o finlandizaci země i ve svém šestibodovém plánu, jak by mohla Ukrajina získat neutrální status podobný rakouskému z roku 1955. Obsahuje např. garanci ukrajinské neutrality Ruskem, EU a Spojenými státy, závazek nevstoupit do žádného vojenského bloku a závazek ochrany lidských práv a menšin.

Zajímavé je, že při interpretaci šestibodového plánu z úst rakouského ministra zahraničí Sebastiana Kurze na konferenci k 10. výročí rozšíření EU také zazněla kritika dosavadního pojetí Východního partnerství, které podle něj vytvářelo nežádoucí antagonismus vůči Rusku a samo o sobě generovalo vnitřní napětí i v dalších zemích – Gruzii a Moldávii.

Rakouské diplomacii patří uznání za odvahu přicházet s návrhy, které neharaší zbraněmi a sankcemi, a za zpětnou vazbu rozporuplné východní politiky EU. Bohužel to ale asi skutečně konflikt na Ukrajině neovlivní.

Ta je dnes otevřeně či skrytě geopolitickým bojištěm ležícím na hlavním evropském geostrategickém tahu, kde mezi sebou soupeří tři mocnosti, stejně jako tomu bylo několikrát v posledních dvou stoletích. O názoru a návrzích Vídně by se nicméně v EU mělo minimálně přemýšlet, protože, jak se zdá, především Unie je zatím tím hráčem, který nejvíce politicky, ekonomicky a bezpečnostně kvůli Ukrajině prohrává.

(Právo,16.5.)

11. 05.

Finlandizace Ukrajiny jako východisko z krize?

Miloš Balabán Přečteno 12847 krát

Na Ukrajině zažíváme opakování krvavého rozpadu Jugoslávie. Etnické dělení země se prohloubilo, není úplně jasné, kdo v zemi vládne a kdo, za koho a za co v ní bojuje. Máme zde armádu, národní gardu, domobranu, neofašistické a nacionalistické radikály, fotbalové ultras. Jsou již desítky mrtvých, lidé jsou popravováni i zaživa jako při požáru v Oděse. Mohou vůbec za této situace proběhnout regulérní prezidentské a poté parlamentní volby?

Na hranicích EU a za humny Česka máme dnes téměř padesátimiliónový zhroucený stát, který má našlápnuto k občanské válce. Ta by v případě její eskalace byla přímou hrozbou pro evropskou bezpečnost. Nereálná není „jen“ hrozba přerušení dodávek plynu do Evropy, ale i živelná migrace z nestabilního teritoria, což by mělo zajímat i nás s početnou ukrajinskou menšinou.Nesmíme také zapomínat, že zhroucené státy jsou eldorádem pro organizovaný zločin a ten má na Ukrajině nemalé podhoubí. Místní oligarchové by o tom mohli vyprávět.

Ukrajina se též ocitá v geopolitickém vakuu. Stěží je představitelný vstup země do Eurasijské unie pod taktovkou Moskvy. Ale evropská perspektiva Ukrajiny je také hodně vzdálená. Těžko může Evropská unie vážně uvažovat o dalším sbližování se zemí, která se rozpadá, je ve stavu občanské války a potřebuje od ní desítky miliard eur na odvrácení bankrotu. I baronka Ashtonová možná tuší, že Řecko je ve srovnání s Ukrajinou pouhá selanka.

Všichni hlavní vnější aktéři ukrajinské krize, vedle EU i Rusko a Spojené státy, by si na základě svých četných negativních zkušeností ze Somálska, Afghánistánu, Iráku, Sýrie, Libye nebo Čečenska měly být vědomi, kam až může dojít konflikt, který se vymkne kontrole. A snažit se, bez ohledu na vyostřené vztahy kontaminované nedůvěrou a sankcemi, najít východisko ze slepé uličky.

Počátkem května ho nabídl v článku „Co by měl Obama říci Američanům o Ukrajině“ v magazínu Politico bývalý poradce prezidenta Cartera pro otázky národní bezpečnosti Zbigniew Brzezinski.Navrhl, aby se Ukrajina vydala cestou Finska, tj. být nezávislou zemí, která je součástí Evropy, není ale v NATO a udržuje těsné vztahy s Ruskem.

Podobný model jako Brzezinski před dvěma měsíci Ukrajině doporučil i další vlivný veterán americké zahraniční politiky, bývalý ministr zahraničí Henry Kissinger. Na „finlandizaci“ Ukrajiny by se ale musely Rusko, USA a EU dohodnout a garantovat ji i za cenu kompromisu.

Připomíná to trochu „koncert velmocí“? Jistě ano.Jenže existuje jiná životaschopná alternativa, která by zabránila vzájemnému zabíjení dvou slovanských národů, které bylo ještě před půl rokem stěží představitelné? Realismus a odpovědnost by tentokrát měly převážit nad ideologií a geopolitickými hrátkami.
(Právo, 9.5.)

Archiv článků: květen 2014

Potíže s Ukrajinou ve zmatené logice účetních

Finlandizace a neutralita? Nejen přeludy

Finlandizace Ukrajiny jako východisko z krize?

Blogeři abecedně