Miloš Balabán

26. 08.

Improvizace

Miloš Balabán Přečteno 3206 krát

Pět hlavních konfliktů - na Ukrajině, v Iráku, v Sýrii, v Afghánistánu a v Libyi - představuje bezpochyby vážný námět k přemýšlení pro summit NATO ve Walesu. Každý konflikt má sice jinou příčinu i vývoj, jedno ale mají společné: angažovanost Západu v nich je spojena s nízkou schopností odhadnout důsledky politických a vojenských rozhodnutí. Strategie je pak často nahrazována improvizací.

Konflikt na Ukrajině nás dnes zajímá nejvíc. Na tapetě je především jednání a postup Ruska v ukrajinské krizi. Mohly být ale až takovým překvapením? Cožpak EU a NATO nedisponují značným diplomatickým, zpravodajským a analytickým aparátem, který měl zajistit detailní analýzu vnitropolitické situace v Rusku a na Ukrajině? Nebo se prostě spoléhalo na to, že se zájmy EU podaří prosadit stůj co stůj s podporou části ukrajinských elit spojených s oligarchy?

Nakonec zde máme eskalující ozbrojený konflikt, který Rusko nepochybně využívá ve svůj prospěch, a na straně druhé chaotickou a nepředvídatelnou ukrajinskou politiku. Potvrzuje to mandát pro prezidenta Porošenka zastavit dodávky ropy a plynu do Evropy. Za současné situace to svědčí o politické nekompetentnosti vlády, která podepsala Asociační dohodu s EU. Brusel by to přehlédnout neměl.

Další konflikt eskaluje v Iráku. Pro něj platí totéž: jak to, že západní vlády byly zaskočeny ofenzívou a růstem vlivu teroristů z Islámského státu, takže teď je nutné narychlo organizovat pomoc irácké vládě, resp. Kurdům, aby byli schopni jí čelit? Vojenská pomoc USA, EU a NATO včetně nás asi může na čas zabraňovat kolapsu Iráku jako státu. Ale protože se opět improvizuje, do pozadí ustupuje klíčová otázka: nepředstavují dodávky zbraní Kurdům jeden z kroků přispívajících ke vzniku nezávislého Kurdistánu, o kterém německý ministr zahraničí Steinmeier prohlásil, že bude další příčinou destabilizace regionu a nových konfliktů s účastí zemí sousedících s Irákem? To se bezprostředně týká Turecka, členské země NATO. Jenomže tváří v tvář ofenzívě Islámského státu a jeho brutalitě je dnes asi na výběr už pouze mezi větším a menším zlem.

A do toho všeho tady máme sankce. Ty mohou rozšiřovat už tak nemalou bezpečnostní nestabilitu ještě o nestabilitu ekonomickou. Hledat narychlo nějaké nové trhy pro odbyt výrobků sankcemi postižených podniků je další improvizace.

(Právo, 25.8.)

20. 08.

Záchranná brzda

Miloš Balabán Přečteno 2627 krát

V Minsku se uskuteční 26. srpna schůzka mezi prezidenty Ruska, Ukrajiny, Běloruska, Kazachstánu a zástupci EU, vysokou představitelkou pro zahraniční a bezpečnostní politiku, eurokomisařem pro energetiku a eurokomisařem pro obchod. Bude mít na programu otázky spojené s plněním Asociační dohody mezi EU a Ukrajinou, energetické bezpečnosti a stabilizace situace v Donbasu.

Tedy to, co EU a Rusko dramaticky rozdělilo a co svět přiblížilo k repríze studené války se všemi známými atributy: lokálním ozbrojeným konfliktem, spirálou ekonomických sankcí a protisankcí, zvyšováním vojenského napětí mezi Ruskem a NATO a všudypřítomnou informační válkou.

EU a Rusku ovšem možná postupně dochází, že cena za totální konfrontaci by byla neúměrně vysoká. Společně hledí na Irák hroutící se pod údery radikálních islamistů, kteří si nemohou přát nic lepšího než vzájemnou konfrontaci mezi Západem a Ruskem na Ukrajině, která oba protagonisty, jinak přirozené spojence v boji proti radikální islámské hrozbě, oslabuje.

Ukrajina se skutečně stala geopolitickým bojištěm, události nabraly nekontrolovatelný spád. Ukrajinské vítězství na východě může být vítězstvím Pyrrhovým v situaci téměř absolutní politické nestability a boje všech proti všem na tamní vnitropolitické scéně lemované tisíci obětí konfliktu. Neschopnost ukrajinských politiků vládnout musí být zřejmá i EU. Tváří v tvář ekonomickému kolapsu doprovázenému i nebezpečím přerušení dodávek plynu a ropy do Evropy se zatáhlo za záchrannou brzdu.

S pomocí Alexandra Lukašenka, který byl schopen si zachovat v konfliktu mezi Západem a Ruskem „neutrální tvář“. Situace přitom musí být skutečně vážná, když EU nevadí zprostředkovatelská role „posledního diktátora Evropy“. Evropští politici se ale opět přesvědčují, že svět není černobílý.

Snad tedy existuje opatrná naděje, že diplomacie a kompromisy budou mít navrch a že se ještě nezašlo příliš daleko. Jen si člověk musí položit otázku, zda se ta trojstranná schůzka „euroasijské trojky“, EU a Ukrajiny neměla uskutečnit o rok dřív….

(Právo, 20.8. 2014)

18. 08.

Evropa se střelila do nohy

Miloš Balabán Přečteno 3715 krát

Ministr financí Andrej Babiš se vyjádřil v sobotním Právu k sankcím vůči Rusku zcela jednoznačně. Řekl, že nemají smysl, nic nepřinesly ani nepřinesou a mezitím dochází k eskalaci konfliktu. Silová řešení a výzvy v médiích podle něj moc nepomáhají. Nejlepším řešením vzniklé situace by bylo sednout si za stůl a nějak se domluvit.

Postoj ministra financí členské země EU, který se však liší od vládního stanoviska, je třeba brát vážně. Stejně jako negativní vyjádření k sankcím slovenského premiéra Roberta Fica nebo maďarského premiéra Viktora Orbána. Ten dokonce řekl, že „jsme se postřelili do nohy“. V rámci Visegrádské čtyřky nepanuje v otázce sankcí a ve vztahu k Rusku jednotný postoj.

Tvrdou linii ještě drží Polsko, jak ukázala minulý pátek nezvykle masivní vojenská přehlídka ke dni Polské armády, který se slaví na počest polského vítězství nad Rudou armádou na Visle v roce 1920, s antiruským projevem polského prezidenta Komorowského.

Pětimiliónové Finsko si ovšem něco takového dovolit nemůže, a proto se tváří v tvář hrozivým dopadům ruských protisankcí vypravil prezident Sauli Niinistö za Vladimirem Putinem do Soči, aby podle všeho vyjednával o jejich změkčení. V situaci, kdy finské hospodářství stagnuje a na ruský trh jde 10 procent finského vývozu, je to pochopitelné.

Vlivný Svaz německého průmyslu sice konstatuje, že německá ekonomika propad obchodu s Ruskem a Ukrajinou ustojí, rizikem ale jsou negativní dopady na křehkou situaci v eurozóně, resp. její slabší členy, což se hlavně týká jejího jižního křídla. Navíc podle svazu sankce a konflikt na Ukrajině odvrací pozornost od řešení strukturálních problémů členských zemí EU a posilování jejich konkurenceschopnosti.

Ve světle uvedených výroků, údajů a činů je tedy na místě položit si otázku, zda sankční válka pomáhá řešit konflikt na východní Ukrajině. V situaci, kdy zde máme dva tisíce mrtvých, tankové a dělostřelecké bitvy uprostřed měst se statisíci civilistů, humanitární katastrofu v přímém přenosu a perspektivu zamrzlého konfliktu, musí být odpověď negativní.

Jde tedy skutečně o to, sednout si za stůl a domluvit se na řešení situace a neplýtvat čas spory o PR humanitární kolony z Moskvy a z Kyjeva, nebo nekončícími diskusemi o příčinách a následcích konfliktu, jakkoli by to mohlo vyjevovat i některé nepříjemné pravdy pro všechny zainteresované strany. V prvé řadě jde totiž o životy obyčejných lidí, kteří se dostali jako už tolikrát do soukolí mocenských her.

A EU si musí být vědoma toho, že kumulace ozbrojeného konfliktu na východě Ukrajiny, nebezpečí sociálních nepokojů z důvodu ekonomické krize na podzim (někteří experti předvídají tzv. třetí Majdan) a možné přerušení dodávek plynu do Evropy přes Ukrajinu by byly velkou politickou, ekonomickou a také bezpečnostní zátěží.

A jistě by bylo absurdní, aby i kvůli Ukrajině a sankcím nakonec v některých evropských zemích došlo k pádům vlád. Je to až tak úplně nereálný scénář?

(Právo, 18.8.)

Archiv článků: srpen 2014

Improvizace

Záchranná brzda

Evropa se střelila do nohy

Blogeři abecedně