Pět hlavních konfliktů - na Ukrajině, v Iráku, v Sýrii, v Afghánistánu a v Libyi - představuje bezpochyby vážný námět k přemýšlení pro summit NATO ve Walesu. Každý konflikt má sice jinou příčinu i vývoj, jedno ale mají společné: angažovanost Západu v nich je spojena s nízkou schopností odhadnout důsledky politických a vojenských rozhodnutí. Strategie je pak často nahrazována improvizací.

Konflikt na Ukrajině nás dnes zajímá nejvíc. Na tapetě je především jednání a postup Ruska v ukrajinské krizi. Mohly být ale až takovým překvapením? Cožpak EU a NATO nedisponují značným diplomatickým, zpravodajským a analytickým aparátem, který měl zajistit detailní analýzu vnitropolitické situace v Rusku a na Ukrajině? Nebo se prostě spoléhalo na to, že se zájmy EU podaří prosadit stůj co stůj s podporou části ukrajinských elit spojených s oligarchy?

Nakonec zde máme eskalující ozbrojený konflikt, který Rusko nepochybně využívá ve svůj prospěch, a na straně druhé chaotickou a nepředvídatelnou ukrajinskou politiku. Potvrzuje to mandát pro prezidenta Porošenka zastavit dodávky ropy a plynu do Evropy. Za současné situace to svědčí o politické nekompetentnosti vlády, která podepsala Asociační dohodu s EU. Brusel by to přehlédnout neměl.

Další konflikt eskaluje v Iráku. Pro něj platí totéž: jak to, že západní vlády byly zaskočeny ofenzívou a růstem vlivu teroristů z Islámského státu, takže teď je nutné narychlo organizovat pomoc irácké vládě, resp. Kurdům, aby byli schopni jí čelit? Vojenská pomoc USA, EU a NATO včetně nás asi může na čas zabraňovat kolapsu Iráku jako státu. Ale protože se opět improvizuje, do pozadí ustupuje klíčová otázka: nepředstavují dodávky zbraní Kurdům jeden z kroků přispívajících ke vzniku nezávislého Kurdistánu, o kterém německý ministr zahraničí Steinmeier prohlásil, že bude další příčinou destabilizace regionu a nových konfliktů s účastí zemí sousedících s Irákem? To se bezprostředně týká Turecka, členské země NATO. Jenomže tváří v tvář ofenzívě Islámského státu a jeho brutalitě je dnes asi na výběr už pouze mezi větším a menším zlem.

A do toho všeho tady máme sankce. Ty mohou rozšiřovat už tak nemalou bezpečnostní nestabilitu ještě o nestabilitu ekonomickou. Hledat narychlo nějaké nové trhy pro odbyt výrobků sankcemi postižených podniků je další improvizace.

(Právo, 25.8.)