Miloš Balabán

09. 03.

Oslabená demokracie ztrácí imunitu

Miloš Balabán Přečteno 2484 krát

Výsledky parlamentních voleb na Slovensku jsou interpretovány jako velké překvapení, vstup Kotlebových neonacistů do parlamentu je považován za šok. Na pozadí toho, co se děje v Evropě, nicméně Slovensko jen potvrzuje obecnější trend. Sociální demokraté a liberální konzervativci, dlouhodobě formující evropskou politiku, ztrácejí v konfrontaci s radikálními, populistickými a xenofobními uskupeními půdu pod nohama.
Tento trend se zrychluje a postupně mění politickou mapu Evropy. Stačí se jen podívat do Francie, Finska, Dánska, Itálie, Rakouska, Řecka, Španělska a Švédska. „Demokratická imunita“ je oslabena i v Německu.
A jestliže na Slovensku už teď mluví o předčasných volbách, které by snad měly vyřešit vzniklou patovou situaci, není to nic originálního: Španělsko směřuje k volebnímu repete poté, co skončil čtyřicetiletý bipolární stranický monopol.

Letmý pohled přes oceán na tažení Donalda Trumpa v amerických prezidentských dostizích přitom ukazuje, že nespokojenost s tradiční politikou nepanuje jen v Evropě.Nápor několika nezvládaných krizí – od Ukrajiny přes Řecko a Sýrii až po uprchlickou vlnu – si vybírá svou daň. Politikové jen s velkými obtížemi hledají způsoby, jak čelit rostoucí bezpečnostní nestabilitě. Politické body sbírají ty síly, které místo konceptu „stále těsnější Unie“ nabízejí renacionalizaci politiky. Bohužel, konkrétně v případě uprchlické krize jim EU, resp. Německo, nahrály takříkajíc na smeč.
Občany vyčerpává i ekonomická stagnace. Hospodářské oživení je slabé, hrozba další krize je značná. Nejistotu zvyšuje hrozba odchodu Británie z EU i fatální propad kondice Řecka, jež je navíc tísněno přívalem uprchlíků.

„Tekutý hněv“ v evropských společnostech ústí ve volbu tzv. nesystémových stran a uskupení. Celý trend ovšem pramení i z rostoucích příjmových disproporcí ve společnosti – dokonce v sociálně tržním a bohatém Německu je podle OECD průměrný příjem deseti procent nejlépe vydělávajících Němců 6,6krát vyšší než deseti procent obyvatel s nejnižšími příjmy. Téměř čtyřicet procent zaměstnanců nemělo v roce 2013 standardní pracovní smlouvy a bylo zaměstnáno na částečný úvazek a počet obyvatel hlásících se ke střední třídě se propadl o patnáct procent. V chudších zemích Evropské unie je situace podstatně horší. Až šedesátiprocentní nezaměstnanost mladých lidí do 25 let v Řecku, Itálii a Španělsku hovoří za vše. Americký ekonom Joseph Stiglitz má tudíž pravdu, když upozorňuje, že prohlubující se sociální nerovnosti ve společnosti podlamují ekonomický růst a oslabují demokracii. A to navíc ve chvíli, kdy se začínají objevovat konkurenční „nezápadní“ modely společenského uspořádání.

Demokratickým politikům v Evropě se tedy čas na změnu politiky krátí. Nemá nakonec pravdu americká novinářka Ann Applebaumová, když v pátečním vydání listu Washington Post napsala, že aktuálně nás od krachu NATO, Unie a možná i liberálního světového řádu dělí dvoje nebo troje neúspěšné volby?

(Právo, 8.3.)

06. 03.

Balkánská směs

Miloš Balabán Přečteno 2224 krát

V Sýrii zavládlo křehké příměří, a tím se objevila i naděje na zmírnění uprchlické vlny do Evropy. Po pěti letech zničující války se nedá očekávat víc. Maximem může být i to, že se dostane do stadia tzv. zamrzlého konfliktu, kde ale hromadně neumírají lidé, nevede se bojová činnost a nedochází k ničení měst a vesnic.

Evropě by nemělo uniknout, že pozitivní posun v Sýrii je výsledkem americko-ruské dohody na nejvyšší úrovni. Je to jakési déja vu z let studené války, kdy ostré konflikty hrozící přerůst v globální nebo širší regionální konfrontaci řešily dvě supervelmoci – tehdejší Sovětský svaz a USA.

Dnes se tak samozřejmě děje ve zcela jiné geopolitické konstelaci, přesto se ale opět ukázalo, jak multipolární svět stále ještě závisí na domluvě vojensky nejsilnějších aktérů. I když, otevřeně řečeno, si ji Rusko fakticky vynutilo.

Chybou Západu je, že nebyl schopen přijít s politickým řešením dříve i bez Ruska. Doplácí na to především Evropa v podobě uprchlické vlny. Mimořádně ji vyčerpává politicky i ekonomicky a staví ji též do závislosti na Turecku, které ale v mnoha ohledech sleduje zcela jiné geopolitické zájmy než Evropa. Přehnanou ochotu nelze od Turecka očekávat.

Evropa tahá za kratší konec provazu a právě v této chvíli má pevná schengenská hranice v Řecku nebo v případě nutnosti na hranicích Bulharska a Makedonie klíčový význam. Pokud se hranice neudrží a uprchlíci nekontrolovaně opět zaplní tzv. balkánskou cestu do Německa, může to mít negativní dominový efekt na celý Balkán s jeho animozitami po rozpadu Jugoslávie a zdejší občanské válce.

Stačí dva příklady. V Makedonii trvá silné napětí mezi Makedonci a minoritní albánskou menšinou, které před patnácti lety málem přerostlo v občanskou válku.
Permanentní ekonomická krize s poklesem HDP od roku 2008 a šedesátiprocentní nezaměstnaností mladých lidí v politicky nefunkční Bosně a Hercegovině je ideálním pařeništěm pro etnické či sociální nepokoje.

Tenze na západním Balkánu ve spojení s uprchlickou vlnou tak představují velmi výbušnou směs. Ve hře je proto nyní mnohem víc, než si dokážeme představit.

(Právo, 5.3)

Archiv článků: březen 2016

Oslabená demokracie ztrácí imunitu

Balkánská směs

Blogeři abecedně