Miloš Balabán

29. 06.

Pokrytectví

Miloš Balabán Přečteno 3059 krát

Kvóty na uprchlíky se drží jako klíčové evropské jablko sváru. Od prezidenta Macrona padly silné výroky o zradě V4, odvracení od Evropy a nedodržování pravidel. Podpořila jej kancléřka Merkelová. Je to ale pokrytecké. Stačí připomenout, jak Francie a Německo dodržovaly pravidla v klíčových okamžicích, kdy se rozhodovalo o bezpečnosti Evropy. Byla snad francouzsko- britská vojenská operace proti Libyi z března 2011 předmětem rozhodnutí v rámci EU? A bylo věru co konzultovat.

Libye představovala nejvýznamnější potenciální bod transferu afrických uprchlíků do Evropy a dalo se předpokládat, že v případě zhroucení režimu se migrační trasa naplno otevře. To se také stalo. Motivy intervence přitom byly i vnitropolitické, neboť tehdejší prezident Sarkozy si potřeboval ráznou vojenskou akcí zvednout popularitu před volbami v roce 2012. A k jednostrannému politickému rozhodnutí došlo i na sklonku léta přede dvěma léty, kdy kancléřka Merkelová rozhodla o otevření německých hranic pro uprchlickou vlnu valící se z Balkánu. Bylo snad i tehdy toto rozhodnutí, fakticky negující schengenská pravidla, předem konzultováno v rámci EU nebo se členy EU, kterých se mohlo zásadně dotknout? Nevím o tom.

Není důvod v pokrytectví pokračovat. Ideální by samozřejmě bylo, kdyby místo stálého tlaku na nesmyslné přerozdělování uprchlíků došlo spíš k přijetí politické odpovědnosti těch zemí, které otevřely bez konzultací a také strategické předvídavosti bezpečnostní Pandořinu skříňku. Jenže to je mimo realitu. Macron, který dostal silný mandát v prezidentských i parlamentních volbách, nemůže ztratit tvář a Merkelová před parlamentními volbami též.

Mohlo by se ale dosáhnout kompromisu. Slova premiéra Sobotky, že projedná s ministry, jak navýšit pomoc pro Libyi, protože to může snižovat migrační tlak na Itálii, naznačují, kudy by se mohl ubírat: uprchlíky přebírat nebudeme, přesto se nevzdáváme naší zodpovědnosti přispívat finančně i dalšími kapacitami k eliminaci či zpomalení migrace před branami EU. Pokud Německo mluví o potřebě nového Marshallova plánu pro Afriku a německý ministr zahraničí Sigmar Gabriel v Praze prohlásí, že pomoc Afričanům je důležitější než spor o kvóty, je na čem stavět.

(Právo, 27.6.)

21. 06.

Zbytečný experiment místo činů

Miloš Balabán Přečteno 2511 krát

Není to ještě tak dávno, co otázky bezpečnosti nebyly ve volebních kampaních klíčovým tématem. Vývoj ve světě i v Evropě v posledních čtyřech letech je ale katapultoval na přední místo politické agendy.
Zmínil to i premiér Bohuslav Sobotka na představení volebního programu ČSSD. Zdůraznil, že jeho vláda si toho byla vědoma, a proto věnovala zvýšenou pozornost a podporu složkám bezpečnostního systému. Navýšily se rozpočty policie, hasičů, armády a zpravodajských služeb. V sázce je hodně: bezpečnost rozhoduje i o prosperitě státu.

Zatím si nevedeme špatně. Vedle nejnižší míry nezaměstnanosti v EU jsme i šestou nejbezpečnější zemí na světě. Podívejme se na západ od našich hranic. Ve Francii stále platí po vlně teroristických útoků výjimečný stav, Británie letos zažila už tři a v Německu nemají masu uprchlíků úplně pod kontrolou.Nejen turisté, nýbrž i zahraniční investoři tak mohou při svém rozhodování, kam prioritně zamíří, zacílit na Česko. Nebude ale jednoduché udržet naše lichotivé bezpečnostní postavení. Není paradoxem, že by ho mohla částečně narušit Evropská komise tlakem na akceptaci uprchlických kvót?

Bezpečnostní rizika takového kroku nelze zlehčovat. Varující je informace ze Švédska, kde podle tamní Bezpečnostní policie došlo od roku 2010 k prudkému růstu počtu islamistů. Na počátku dekády jich byly dvě stovky, nyní jsou jich už tisícovky. Nekontrolovaný příliv migrantů k tomu mohl napomoci.Jsme tak tlačeni do rizikového „experimentu“. Na naše území by se mohly dostat bezpečnostně rizikové osoby a zároveň by hrozil konflikt mezi azylanty a našimi úřady, protože představy migrantů o podmínkách azylu se liší od německé či švédské reality. Tipl bych si, že by to vedlo k hromadnému odchodu zpátky na Západ. I když se v tomto případě dá ironicky poznamenat, že by Evropská komise dostala takovým experimentem na stůl hmatatelný důkaz o nefunkčnosti kvót. To by ale byla příliš vysoká cena.

Komise by se měla mnohem víc soustředit na to, jak bránit dalšímu uprchlickému přílivu. Jeden západní diplomat mi na nedávné pražské konferenci o bezpečnosti a obraně řekl, že je sice dobré mluvit o plánech na to, jak se Evropa bude bezpečnostně emancipovat a posilovat obranné kapacity, nicméně bylo by dobré podpořit už teď plány i činy. Konkrétně v Libyi, která tone v chaosu a je nástupištěm na cestu do Evropy desetitisíců, převážně ekonomických, migrantů. Avšak plánování a uskutečnění vojenské operace na blokádu pašeráků, obsazení části libyjského pobřeží a budování hotspotů sloužících k prověřování migrantů by byl složitější úkol než nesmyslné trvání na kvótách.

Zatím se bohužel vede jen byrokratická a nic neřešící bitva o kvóty. Je to škoda i pro prestiž EU mezi naší veřejností.

(Právo, 20.6.)

14. 06.

Ubrání se Evropa bez Američanů?

Miloš Balabán Přečteno 2223 krát

Minulý pátek se v Praze konala konference o evropské obraně a bezpečnosti za účasti unijních špiček, českého premiéra, ministra zahraničí a obrany. Je to další signál, že obrana a bezpečnost patří na přední místo evropské agendy.A zároveň i potvrzení, že časy, kdy se Evropa mohla jednoznačně spolehnout na americký bezpečnostní deštník, pomalu končí. Evropští lídři si musí být vědomi rostoucí nebezpečnosti a nestability v okolí Evropy a zároveň i negativních trendů v transatlantických vztazích.

Nemusí to až tak úplně souviset s výměnou v Bílém domě. Na zmíněné konferenci to naznačila shoda mezi předsedou Evropské komise Jeanem-Claudem Junckerem a ministrem zahraničí Lubomírem Zaorálkem o tom, že Američané „dramaticky změnili svou bezpečnostní politiku dávno před příchodem Donalda Trumpa“. I když ten tuto dramatickou změnu nyní zosobňuje v nebývalé míře. Formálně sice při návštěvě rumunského prezidenta potvrdil americkou věrnost článku pět Severoatlantické smlouvy o vzájemné pomoci v případě napadení. Jenže jak vyplynulo z informací o večeři lídrů NATO na summitu v Bruselu, nevybíravě po evropských zemích požadoval už ne dvě, ale rovnou tři procenta HDP na obranu. Zároveň naznačil, že ty země, které dvě procenta nedávají, by měly dodatečně Spojeným státům zaplatit za svoji ochranu. Mělo to být i vzkaz spojencům, aby více kupovali americké zbraně? Takový „byznysový přístup“ nevěstí nic dobrého.

Ještě spornější jsou ale některé praktické americké kroky v zahraniční a bezpečnostní politice. Evropě přece nemůže být lhostejné, že Trump podněcuje na Blízkém východě vznik sunnitského arabského NATO pod vedením Saúdské Arábie, což je asi to poslední, co tam nyní Evropa potřebuje. Nebo snad někdo vidí přidanou hodnotu v tom, že Evropa bude mít ve své blízkosti eskalující střet sunnitské koalice podporované USA a koalice šíitské podporované Ruskem, který může generovat další uprchlické vlny a růst teroristické hrozby?

Na promýšlení strategií, jak si mají Spojené státy počínat v dnešním turbulentním světě, ale nemusí být v Bílém domě ani v Kapitolu příliš mnoho času s ohledem na stálé vnitřní spory kvůli Trumpovi a jeho okolí. Ochromuje to i zahraniční a bezpečnostní politiku.Stejný stav nejistoty může panovat i u nejsilnějšího evropského člena NATO – Británie, která po parlamentních volbách, kde premiérka Mayová utrpěla „nevýhru“, vstupuje do období politické nestability. Přidejme k tomu ještě nevyzpytatelné a od Evropy se vzdalující Turecko a máme zde nepříliš povzbudivou perspektivu příštího dění, jež může postihnout i akceschopnost NATO.

Nenastává tak čas pro rychlejší evropskou bezpečnostní emancipaci? Klíč k tomu drží Berlín a Paříž. A otázka, zda se Evropa ubrání bez Američanů, už nemusí být kacířská.

(Právo, 13.6.)

05. 06.

Bezpečnost nezaručí jen vojenské rozpočty

Miloš Balabán Přečteno 2790 krát

Po bruselském summitu NATO s účastí Donalda Trumpa je jasno: americký prezident nebude ustupovat od svých prohlášení v předvolební kampani o tom, že ostatní členové Aliance se nemohou „vézt“ a musí zvýšit svoje vojenské rozpočty na dohodnutá dvě procenta HDP. Ve svém projevu to vyjádřil nediplomaticky přímo. Uvedl i přesnou sumu, která dnes chybí pro zajišťování kolektivní obrany: 119 miliard dolarů.

Zajímavé je, že se ve svém projevu nepřihlásil k článku 5 Severoatlantické smlouvy o vzájemné pomoci v případě napadení. I přesto, že jeho formulace je poměrně vágní a nezavazuje členy NATO automaticky ke vstupu do války může to signalizovat, že ochota Spojených států plnit tento článek bude záviset na ochotě spojenců zvyšovat svoje vojenské rozpočty. Může ale navýšení vojenských rozpočtů, masivní investice do zbraní a zbraňových systémů pomoci čelit hrozbě terorismu, který Trump identifikoval jako jednu z hlavních bezpečnostních hrozeb, se kterou se NATO musí popasovat?

Při minimalizaci této hrozby nemohou stačit vojenské nástroje. V boji o „srdce a mysl“ lidí vystupuje spíše do popředí humanitární a rozvojová pomoc. A Evropa musí počítat s alokací zdrojů i na rekonstrukci válkou zničené Sýrie, kde expertní odhady hovoří o potřebě 350 miliard dolarů. Další na řadě je Afrika. Nigérie se za pár let stane třetí nejlidnatější zemí světa a vzhledem k působení teroristické organizace Boko Haram se lze ptát, jaké bezpečnostní dopady to bude mít na region, potažmo Evropu.

Podobné je to v západní Africe. Nedostatečný přístup obyvatel ke vzdělání a zdravotní péči, chudoba, vysoká nezaměstnanost, vysoká natalita (růst počtu obyvatel o téměř tři procenta ročně) a padesát procent obyvatelstva pod patnáct let vytváří výbušnou směs pro radikalizaci mladých lidí, kterým chybí perspektiva. Růst výdajů na rozvojovou politiku na OSN požadovaných 0,7 procenta hrubého národního produktu je tudíž zcela na místě. Německo toho chce dosáhnout za tři roky. Spojené státy naopak na ni dávají pouze 0,2 procenta, škrtají výdaje na bezpečnostní asistenci blízkovýchodním zemím o osmdesát procent, rozvojovou pomoc Egyptu o polovinu.

A navíc vidíme Trumpovo odmítavé stanovisko k Pařížské klimatické dohodě. Přitom negativní klimatické změny zvláště v rozvojových zemích mají silné bezpečnostní dopady. Není to všechno důkaz zmatené americké zahraniční a bezpečnostní politiky, kterou dnes kritizuje německá kancléřka Merkelová?

Ve světle aktuálního vývoje ve světě musíme nově definovat pojem bezpečnosti. Nejde jen o bezpečnost v úzkém slova smyslu, ale i o přístup k lidem, zajištění jejich práv, udržitelné životní úrovně. Proto je nezbytná spolupráce napříč různými oblastmi, jako jsou průmysl, ekologie, zahraniční a bezpečnostní politika.To vše může pomoci eliminovat násilí a konflikty, hledat mírová řešení. Nepochybně ale platí, že pouze navyšování vojenských rozpočtů vyšší bezpečnost Evropě nezajistí.

(Právo, 2.6.)

Archiv článků: červen 2017

Pokrytectví

Zbytečný experiment místo činů

Ubrání se Evropa bez Američanů?

Bezpečnost nezaručí jen vojenské rozpočty

Blogeři abecedně