Evropská unie se dnes musí vyrovnávat s tím, že USA jsou na jedné straně stále ještě oporou mezinárodního řádu a na straně druhé jeho hlavním protivníkem. Tento rozpor přispívá k tomu, že se svět stává stále víc nepředvídatelný a neřiditelný. Pro EU jako celek i jejího nejsilnějšího člena, Německo, které je „exportním hegemonem“, se jedná o rizikovou situaci.
Pokud by nějaký západní politik vyřkl v březnu 1989 prognózu, že za deset let vstoupí tři středoevropské členské země Varšavské smlouvy do NATO, byl by považován za fantastu. Po zrychlení toku dějin k tomu ale došlo. Aliance nicméně ještě musela po studené válce přežít krátké období iluzí o „nepotřebnosti“ paktů v nové éře.