Podpoří střední třída populisty?
Polský filozof Marcin Król nedávno v polském týdeníku Wprost uveřejnil pozoruhodnou stať Den, kdy povstane střední třída, v níž napsal, že tomuto významnému segmentu společnosti začíná docházet v zavedených demokraciích trpělivost se současným politickým a ekonomickým systémem.
Důvodem je neustálé podkopávání jejího sociálního statusu. Nejedná se jen o ekonomický tlak v podobě vyšších daní, nižších platů a hrozby nezaměstnanosti i u vysoce kvalifikovaných pracovníků. Król si všímá i faktu, že je střední třída stále více vylučována z toho, aby byla schopna promlouvat do správy věcí veřejných, do politiky.
Přinesl zajímavé srovnání: v dřívějších absolutistických monarchiích měla aristokracie monopol na rozhodování, dnes se monopol přesouvá k bankéřům, burzovním spekulantům a manažerům vydělávajícím stovky miliónů eur. A střední třídu od rozhodovacího procesu odstřihávají.
To je ovšem jeden z konkrétních projevů globalizace, jež fakticky trvale snižuje schopnost demokracie dohlížet, resp. ovlivňovat ekonomiku.
Možná že nejen u většiny střední třídy pak vzniká dojem, že žijí v netransparentním politickém systému, v němž je o hlas občanů zájem jen během voleb – a to jen v rámci politické nabídky, na niž nemají žádný vliv.
Nabízí se pak otázka, zda nynější politické strany v demokraciích mohou střední třídě nabídnout nějaký program, který ji přesvědčí o možnosti změny, o tom, že se jí navrátí reálná možnost spolurozhodovat o směřování politiky.
Určitě to nebude jednoduché v situaci, kdy důvěra v politické strany setrvale klesá a jejich legitimita dříve odvozovaná i z masové členské základny je oslabená. Není divu, že pak nastupuje vábení populismu, který může být pro nespokojenou střední třídu politickou alternativou.
Vidíme to dnes v Itálii. Ekonomická krize, nezaměstnaná mládež a diskreditované politické strany pomohly ve volbách uspět populistickému hnutí Pět hvězd komika Beppeho Grilla.
Španělský sociolog Enrique Gil Culvo ale radí i do budoucna Grillovo hnutí nepodceňovat, protože jeho jádrem jsou mladí „rozhořčení“ ze střední třídy s vysokoškolskými tituly, kteří mají schopnost oslovit a mobilizovat prostřednictvím sociálních sítí významný počet občanů.
A co u nás? Dlužno dodat, že populismu se zatím daří jen se střídavými úspěchy, dost ho diskreditovaly Věci veřejné. Přesto se jeho potenciál úplně nevyčerpal: aktuálně to vidíme na subjektu Úsvit přímé demokracie senátora Tomia Okamury.
Může uspět se svým programem navrhovat a rušit vybrané zákony v referendu, volit starosty, poslance a hejtmany a také je odvolávat a zavést hmotnou a trestní odpovědnost politiků? Těžko říci. Do voleb ovšem ještě zbývá něco přes rok a mnozí občané, i ti patřící ke střední třídě, by mohli Okamurovi dopřát sluchu podobně jako v senátních volbách.
Jedna věc je ale pozoruhodná, a to složení deklarovaných příznivců Okamurova Úsvitu: pravicový ekonom a člen NERV Pavel Kohout, bývalý rebel ODS a poslanec Radim Fiala a poslanec – nestraník za TOP 09 Aleš Roztočil. Na mysl se tak vkrádá otázka, zda opět nevzniká politický projekt, jehož hlavním cílem je oslabit ČSSD, která má největší šanci vyhrát příští volby. Před třemi lety se to povedlo…
Právo, 3.5.2013
Důvodem je neustálé podkopávání jejího sociálního statusu. Nejedná se jen o ekonomický tlak v podobě vyšších daní, nižších platů a hrozby nezaměstnanosti i u vysoce kvalifikovaných pracovníků. Król si všímá i faktu, že je střední třída stále více vylučována z toho, aby byla schopna promlouvat do správy věcí veřejných, do politiky.
Přinesl zajímavé srovnání: v dřívějších absolutistických monarchiích měla aristokracie monopol na rozhodování, dnes se monopol přesouvá k bankéřům, burzovním spekulantům a manažerům vydělávajícím stovky miliónů eur. A střední třídu od rozhodovacího procesu odstřihávají.
To je ovšem jeden z konkrétních projevů globalizace, jež fakticky trvale snižuje schopnost demokracie dohlížet, resp. ovlivňovat ekonomiku.
Možná že nejen u většiny střední třídy pak vzniká dojem, že žijí v netransparentním politickém systému, v němž je o hlas občanů zájem jen během voleb – a to jen v rámci politické nabídky, na niž nemají žádný vliv.
Nabízí se pak otázka, zda nynější politické strany v demokraciích mohou střední třídě nabídnout nějaký program, který ji přesvědčí o možnosti změny, o tom, že se jí navrátí reálná možnost spolurozhodovat o směřování politiky.
Určitě to nebude jednoduché v situaci, kdy důvěra v politické strany setrvale klesá a jejich legitimita dříve odvozovaná i z masové členské základny je oslabená. Není divu, že pak nastupuje vábení populismu, který může být pro nespokojenou střední třídu politickou alternativou.
Vidíme to dnes v Itálii. Ekonomická krize, nezaměstnaná mládež a diskreditované politické strany pomohly ve volbách uspět populistickému hnutí Pět hvězd komika Beppeho Grilla.
Španělský sociolog Enrique Gil Culvo ale radí i do budoucna Grillovo hnutí nepodceňovat, protože jeho jádrem jsou mladí „rozhořčení“ ze střední třídy s vysokoškolskými tituly, kteří mají schopnost oslovit a mobilizovat prostřednictvím sociálních sítí významný počet občanů.
A co u nás? Dlužno dodat, že populismu se zatím daří jen se střídavými úspěchy, dost ho diskreditovaly Věci veřejné. Přesto se jeho potenciál úplně nevyčerpal: aktuálně to vidíme na subjektu Úsvit přímé demokracie senátora Tomia Okamury.
Může uspět se svým programem navrhovat a rušit vybrané zákony v referendu, volit starosty, poslance a hejtmany a také je odvolávat a zavést hmotnou a trestní odpovědnost politiků? Těžko říci. Do voleb ovšem ještě zbývá něco přes rok a mnozí občané, i ti patřící ke střední třídě, by mohli Okamurovi dopřát sluchu podobně jako v senátních volbách.
Jedna věc je ale pozoruhodná, a to složení deklarovaných příznivců Okamurova Úsvitu: pravicový ekonom a člen NERV Pavel Kohout, bývalý rebel ODS a poslanec Radim Fiala a poslanec – nestraník za TOP 09 Aleš Roztočil. Na mysl se tak vkrádá otázka, zda opět nevzniká politický projekt, jehož hlavním cílem je oslabit ČSSD, která má největší šanci vyhrát příští volby. Před třemi lety se to povedlo…
Právo, 3.5.2013