Při čtení zpráv o dění v syrském konfliktu se člověk nemůže ubránit rozpakům. Na jedné straně EU, zvláště pod tlakem Británie a Francie, schválila ukončení zbrojního embarga na dodávky zbraní syrským povstalcům.

Na straně druhé jedná šéf německé rozvědky tajně v Damašku o stovkách radikálních islamistů pocházejících z Evropy nebo udržujících spojení s jejich buňkami v evropských zemích.
Německá rozvědka se jistě nikoliv neoprávněně obává, že návrat radikálů s bojovými zkušenostmi do Evropy by mohl velmi zkomplikovat bezpečnostní situaci na kontinentu, který je ostatně nyní konfrontován s fenoménem teroristických útoků jedinců infikovaných radikální ideologií, což je případ vraždy britského vojáka v Londýně, nebo pouličními nepokoji v oblastech s muslimskými komunitami ve Stockholmu.

V této souvislosti je varovný i další fakt. Podle dánských zpravodajských služeb např. pobývá v Sýrii řada členů nejagresívnějších kodaňských gangů, kteří se tam chtějí účastnit džihádu.
Podle šéfa dánských tajných služeb je to nová tendence. Doslova říká, že „tito už tak potenciálně agresivní lidé budou mít po návratu domů přístup ke zbraním a výbušninám. To, že se mezi islamistickými a zločineckými kruhy vytváří takový vztah, je velmi znepokojující“.

Protahování konfliktu v Sýrii, který trvá již přes dva roky, stupňuje rizika, jimž může být Evropa vystavena. Jde například o hrozbu masívní uprchlické vlny, zmíněný návrat radikálů, a to již nejen islamistických, až po šíření zbraní v celé oblasti jižního a východního pobřeží Středozemního moře.

A to rozhodně není vůbec dobrá zpráva pro region, kde je stále živý izraelsko-palestinský konflikt, stále hrozí nebezpečí izraelsko-íránské konfrontace, takže „překreslování“ hranic států ležících v sousedství Sýrie vůbec není zcela nereálným scénářem.

Navíc jsou evidentní dvě zásadní skutečnosti: syrská opozice je nejednotná a Asadovi, resp. syrské armádě se začíná změnou bojové taktiky proti povstalcům zjevně dařit. Konflikt má naději na řešení spíše diplomatickou cestou. Zrušení zbrojního embarga ale může jednání v Ženevě zkomplikovat.
Je dobrou zprávou, že Česká republika patří mezi odpůrce zrušení zbrojního embarga. Na druhé straně je špatnou zprávou, že i přes existující velké názorové rozdíly na dodávky zbraní syrským povstalcům nakonec embargo padlo.

EU jako celek se tak možná vyřadila z role aktéra, který by mohl přispět k řešení syrského konfliktu. Bohužel na rozdíl od Spojených států či Ruska.

(Právo, 31.5.2013)