Jednání o společném vládnutí ČSSD, ANO a KDU-ČSL není jednoduché.V některých oblastech ale může být nacházení politické shody jednodušší.Platí to např. pro bezpečnostní a obrannou politiku, kde existuje nemalý programový průnik. Jeho základem je v prvé řadě respektování závazků vyplývajících z členství v NATO a EU.

Důležitá je i kontinuita bezpečnostní a obranné politiky. Je věcí politiků, aby toto brali v potaz a byli si vědomi, že jejich přístup k obraně země musí být konzistentní, a aby nezavdávali příčinu ke spekulacím, zda to myslí s obranou země vážně, či nikoliv.

Píši to proto, že mě v sobotním Právu nepříjemně překvapila jedna věta z interview Miroslava Kalouska, který s odvoláním na poslance ČSSD a stínového ministra financí Jana Mládka uvedl, že když byl předseda hnutí ANO Andrej Babiš na konferenci malých a středních podnikatelů konfrontován s tím, že v programu ANO mají dvě procenta HDP na armádu, tak jim odpověděl: To neberte vážně, to byly jen předvolební kecy.

Pokud si to přečtou vojáci (a mnozí z nich zřejmě byli s ohledem na volební výsledek ANO i jeho voliči), může to u nich vyvolat nedůvěru nejen vůči Babišovi, ale i budoucí koalici, zvláště pokud ANO pretenduje na klíčový vládní post ministra financí.

Důvěra ovšem nemůže být pouze jednosměrná od politiků k resortu obrany, ale i naopak. A tady je také nemálo věcí k zamyšlení. V posledních týdnech jsme třeba zažívali „armádní legislativní tsunami“, kdy vládou v demisi a bez důvěry Sněmovny procházela řada zásadních zákonů a rozhodnutí. Týkaly se služby vojáků, aktivních záloh nebo zrušení Vojenského újezdu Brdy.

Přitom jde o zákony a rozhodnutí, které budou mít zásadní význam pro budoucnost armády, jejích příslušníků i financování. Bylo proto na místě, aby je odpovědně projednala vláda s plným demokratickým politickým mandátem. Nestalo se tak a teď ji musí suplovat nová Sněmovna, kam zmíněné zákony a rozhodnutí zamíří. Bude to možná „zkouška ohněm“ pro nově ustavený výbor pro obranu a jeho schopnost skutečně naplňovat roli klíčového garanta civilní a demokratické kontroly armády.

Politikové by právě na civilní kontrolu silových složek státu včetně zpravodajských služeb měli v novém volebním období klást maximální důraz, a to třeba i s vědomím, k čemu také vedla „nekontrola“ v minulém volebním období: zneužití vojenského zpravodajství a následně pádu vlády.
(Právo,25.11.)