Pište, ministři!
Z Hradu zazněla zajímavá slova, že některým kandidátům na ministra chybí publikační činnost v impaktovaných zahraničních či domácích časopisech.
S ohledem na fakt, že publikování v „impaktu“ je výsledkem dlouholeté vědecké práce i praxe, a je to vždy běh na dlouhou trať, postavil prezident svoji kvalifikační laťku na ministry (a ministryně) hodně vysoko.
Pokud se na to dívám jako bezpečnostní analytik působící na výzkumném univerzitním pracovišti, bylo by mi sympatické, pokud by ve vládě byli renomovaní odborníci s vědeckým kreditem založeným mj. na publikování originálních vědeckých poznatků mezinárodní úrovně.
Vláda ale není výzkumné univerzitní pracoviště, ale těleso, které má primárně dobře řídit stát. A ministři mají být hodnoceni právě podle tohoto kritéria a je na odpovědnosti budoucího premiéra, resp. lídrů koaličních stran, zda toto kritérium mohou naplnit.
Pokud ale hovoříme o odbornosti a kompetentnosti, tak každý, kdo usedne do ministerského křesla, by možná mohl přemýšlet i o publikační činnosti.Určitě to nemusí být zrovna impaktovaný článek nebo o trochu níže hodnocený článek v odborných recenzovaných časopisech. Stačí obsáhlejší odborné vyjádření názoru v seriózních českých denících k problémům, které řeší svěřený resort. Tak by autor dal podnět nejen odborné, ale i širší veřejnosti k diskusi o „věcech veřejných“, který by šel dál než klipovitá vyjádření v televizních šotech či na Facebooku.
Shodou okolností takový typ článku se objevil v den tiskové konference prezidenta republiky na stránkách Práva, kde místopředseda ČSSD a kandidát na ministra zahraničí Lubomír Zaorálek spolu s profesorem Petrem Drulákem, bývalým ředitelem Ústavu mezinárodních vztahů, nastínili svoji vizi pro „probuzení“ české zahraniční politiky. Definovali tam řadu myšlenek, jak učinit ze zahraniční politiky nástroj pro posilování pozice naší země na mezinárodní aréně, což má svoji politickou, ekonomickou, sociální a bezpečnostní dimenzi. Za klíčovou pak považuji větu o potřebě pochopit a umět si představit svět, který tu ještě nebyl, a o potřebě se změnit, abychom v tomto světě obstáli. Řekl bych, že „písemnou přípravu“ na rozhovor s prezidentem o své kompetenci řídit resort zahraničí má již Lubomír Zaorálek hotovou, přičemž si troufám tvrdit, že v řadě případů se s ním Miloš Zeman ve svých pohledech na priority zahraniční politiky může shodnout. Impaktovaný článek k tomu potřeba není.
(Právo, 13.1.)
S ohledem na fakt, že publikování v „impaktu“ je výsledkem dlouholeté vědecké práce i praxe, a je to vždy běh na dlouhou trať, postavil prezident svoji kvalifikační laťku na ministry (a ministryně) hodně vysoko.
Pokud se na to dívám jako bezpečnostní analytik působící na výzkumném univerzitním pracovišti, bylo by mi sympatické, pokud by ve vládě byli renomovaní odborníci s vědeckým kreditem založeným mj. na publikování originálních vědeckých poznatků mezinárodní úrovně.
Vláda ale není výzkumné univerzitní pracoviště, ale těleso, které má primárně dobře řídit stát. A ministři mají být hodnoceni právě podle tohoto kritéria a je na odpovědnosti budoucího premiéra, resp. lídrů koaličních stran, zda toto kritérium mohou naplnit.
Pokud ale hovoříme o odbornosti a kompetentnosti, tak každý, kdo usedne do ministerského křesla, by možná mohl přemýšlet i o publikační činnosti.Určitě to nemusí být zrovna impaktovaný článek nebo o trochu níže hodnocený článek v odborných recenzovaných časopisech. Stačí obsáhlejší odborné vyjádření názoru v seriózních českých denících k problémům, které řeší svěřený resort. Tak by autor dal podnět nejen odborné, ale i širší veřejnosti k diskusi o „věcech veřejných“, který by šel dál než klipovitá vyjádření v televizních šotech či na Facebooku.
Shodou okolností takový typ článku se objevil v den tiskové konference prezidenta republiky na stránkách Práva, kde místopředseda ČSSD a kandidát na ministra zahraničí Lubomír Zaorálek spolu s profesorem Petrem Drulákem, bývalým ředitelem Ústavu mezinárodních vztahů, nastínili svoji vizi pro „probuzení“ české zahraniční politiky. Definovali tam řadu myšlenek, jak učinit ze zahraniční politiky nástroj pro posilování pozice naší země na mezinárodní aréně, což má svoji politickou, ekonomickou, sociální a bezpečnostní dimenzi. Za klíčovou pak považuji větu o potřebě pochopit a umět si představit svět, který tu ještě nebyl, a o potřebě se změnit, abychom v tomto světě obstáli. Řekl bych, že „písemnou přípravu“ na rozhovor s prezidentem o své kompetenci řídit resort zahraničí má již Lubomír Zaorálek hotovou, přičemž si troufám tvrdit, že v řadě případů se s ním Miloš Zeman ve svých pohledech na priority zahraniční politiky může shodnout. Impaktovaný článek k tomu potřeba není.
(Právo, 13.1.)