Keller versus Telička
Nová vláda užuž opouští startovní bloky, ale na dohled je také již kampaň před volbami do Evropského parlamentu.
Dvě nejsilnější strany ČSSD a hnutí ANO nadělily voličům zajímavý dárek v podobě lídrů – profesora Jana Kellera a bývalého diplomata Pavla Teličku.
Právě to může volbám dodat šťávu. Docela se na jejich souboje těším.
Na jedné straně stojí levicový intelektuál, sociolog, který má nejen odbornou erudici, ale i schopnost oslovit argumentací ve prospěch sociálního státu nejen skalní levicové voliče.
Keller se také nebojí jít proti proudu, což dokázal na stránkách Práva např. svým odmítavým komentářem k připravované Transatlantické zóně volného obchodu. Tu nevnímá jako nástroj k posilování ekonomické spolupráce mezi Evropou a USA, ale naopak jako nástroj posilování moci nadnárodních korporací.
Na straně druhé stojí technokrat, který se v diplomacii vypracoval od píky ve špičkového experta na EU, což mu po odchodu ze státní správy pomohlo i v lobbingu. Telička tak doplňuje podnikatelskou sestavu ANO. Jistě může konvenovat voličům, kteří věří, že stát lze řídit jako firmu.
Bez ohledu na to, že eurolídři ČSSD a ODS jsou protipóly, lze u nich určitě najít jeden společný jmenovatel: české členství v EU vnímají jako historickou příležitost pro naši zemi, která je stále nedostatečně využita. A to je problém především pro ODS, která doufá, že v eurovolbách složí po fiasku reparát. Naznačuje to zvolení předpokládaného lídra Jana Zahradila prvním místopředsedou ODS. Vedle těžkých vah z ČSSD a ANO ale může euroskeptickými názory voliče spíš odrazovat.
Do eurovoleb je ale ještě daleko. A vláda bude v květnu mít za sebou prvních sto dní.
(Právo, 23.1.)
Dvě nejsilnější strany ČSSD a hnutí ANO nadělily voličům zajímavý dárek v podobě lídrů – profesora Jana Kellera a bývalého diplomata Pavla Teličku.
Právě to může volbám dodat šťávu. Docela se na jejich souboje těším.
Na jedné straně stojí levicový intelektuál, sociolog, který má nejen odbornou erudici, ale i schopnost oslovit argumentací ve prospěch sociálního státu nejen skalní levicové voliče.
Keller se také nebojí jít proti proudu, což dokázal na stránkách Práva např. svým odmítavým komentářem k připravované Transatlantické zóně volného obchodu. Tu nevnímá jako nástroj k posilování ekonomické spolupráce mezi Evropou a USA, ale naopak jako nástroj posilování moci nadnárodních korporací.
Na straně druhé stojí technokrat, který se v diplomacii vypracoval od píky ve špičkového experta na EU, což mu po odchodu ze státní správy pomohlo i v lobbingu. Telička tak doplňuje podnikatelskou sestavu ANO. Jistě může konvenovat voličům, kteří věří, že stát lze řídit jako firmu.
Bez ohledu na to, že eurolídři ČSSD a ODS jsou protipóly, lze u nich určitě najít jeden společný jmenovatel: české členství v EU vnímají jako historickou příležitost pro naši zemi, která je stále nedostatečně využita. A to je problém především pro ODS, která doufá, že v eurovolbách složí po fiasku reparát. Naznačuje to zvolení předpokládaného lídra Jana Zahradila prvním místopředsedou ODS. Vedle těžkých vah z ČSSD a ANO ale může euroskeptickými názory voliče spíš odrazovat.
Do eurovoleb je ale ještě daleko. A vláda bude v květnu mít za sebou prvních sto dní.
(Právo, 23.1.)